yaqwsx

Znáte ten pocit, když se dodíváte na film, běží titulky, titulky již zkončily a vy stále hledíte a přemýšlíte, jste plní emocí? Přesně taková Fontána je. Na jejím pozadí je velice jednoduchý a dojemný příběh zamilovaného páru, kterému osud nepřeje. Jejich příběh vás však nutí zamyslet se. Nad čím? Nad vším. Fontána však podnítí vaše mozkové buňky, když jeden a ten samý příběh parafrázuje do minulosti i snové budoucnosti. Jednotlivé parafráze se navzájem proměňují, ovlivňují. Vy pak jen sledujete, skládáte si souvislosti, užíváte si hudbu a triky (obvzláště ty v budoucnosti). Z celého filmu na vás dýchná Arofonskyho rukopis. Ať jsou to herci, kteří se objevili v jeho předchozích filmech, či hudba anebo moje oblíbené statické záběry. Nejvíce si však všimnete rychle a neúprosně gradujícího děje, který vrcholí v ten pravý okamžik. Poté již prožíváte neskutečné množství emocí - od smutku, žalu, smíření přes vztek až tam nakonci někde je smíření, pochopení a možná i trocha té pozitivity. "Smrt je nemoc jako každá jiná. A já na ni musím najít lék"

Čtyři nebo pět? Nevím. Po dlouhé době zase nějaký film, u kterého mi bylo po pár sekundách jasné, že se mi bude líbit. A bylo to tak. Perfektní vizuální styl - kamera, střih, grafika, spousta drobných nápadů - to všechno dělá z tohoto filmu něco speciálního. Dává mu originální "feeling", který člověk jen tak nezapomene. Celý děj je v podstatě děsně jednoduchý, ale díky zpracování vyjadřuje i abstraktno kolem něj. Dostává určitou myšlenku (ač prostou), ale přece jenom je to stále myšlenka, názor - není to pouhé odvyprávění příběhu. Během psaní tohoto komentáře jsem se rozhodl, že dám přece jenom čtyři hvězdičky - na můj vkus v něm bylo příliš moho času věnováno soubojům, které chvilkově vyzněly trapně. A proč je film se 4 hvězdičkami mezi mými oblíbenými? Na prvních 25 minut napěchovaných úžasnou kamerou, hudbou a chytlavým střihem bych se dovedl dívat hodiny a hodiny...

Doslova nesnáším sci-fi o mimozemské invazi na zemi. Ty filmy jsou tak prvoplánové, plné logických nesmyslů, atd. Jenže Blomkampovi se povedlo vás během prvních 3 minut zasvětit do světa, kterému jste věřili. Z každého záběru na mě koukala myšlenka "tak by to mohlo být". Skutečně bezvadně ztvárnil společnost, která funguje, na základě nových podmínek se vyvinula. Nádhera. Do něj je vsazen sice obyčejný, lehce nadnesený příběh, který však díky zasazení do úžasného světa získává na hodnotě. Stále se nemůže zbavit myšlenky "Moment, ona to není pravda?" Celý příběh má neskutečný spád umocněný ještě bravurní kamerou a skvělými triky. Jasných 5 hvězdiček. A kdyby byl příběh ještě krapet lépezpracován, zaslouží si tento film i 5,5 hvězdičky

Na filmy se dívám kvůli formě. Mám radost z audiovizuálního zážitku. Z tohoto filmu jsem byl unašen. Brilantnost, co se zpracování týče. Nápadité, megalomanské scény z výbornou kamerou podbarvené ne hudbou, ale ruchy, které dokonale dotváří atmoséfu. Seděl jsem, hleděl jsem a nemohl jsem mrkat. Surové zpracování, které mě dostalo - naposledy jsem něco takového zažil u filmu District 9. Je mi jedno, že scénář místy pokulhával. Tady to byl grandiózní koncert formy, obsah je vedlejší.

Nemám moc rád filmy z IT branže, jelikož se zde hodně pohybuji, a pak mi v takových filmech trhají oči, srdce či mozek scény, které jsou hodně sci-fi nebo ze všeho dělají "cool činnosti". The Social Network se tomu téměř vyhl - sice pár takových scén by se tu našlo (např. přidání kolonky o vztahu - otázka 5 sekund to rozhodně není). Originální zápletka? Kdeže. Říká se jak všechny IT firmy mají jedinečný příběj založení, jenže... Vždycky začne parta nadšenců v garáži jen tak. Pak se pohádají kvůli výdělečnosti. A hádají se do doby, než má firma nějakou hodnotu. Poté se začnou žalovat. Ale z celého filmu je vidět, že David Fincher toto všechno ví, a proto se nesoustředí na děj, ale na formu. Nevím čím to bylo, že si mě film tak přikoval - jestli hudbou, dialogy, střihem, celkovou atmosférou nebo něčím jiným. Na konci filmu jsem se jenom díval na závěrečné titulky a v hlavě se mi míjelo neskutečné množství myšlenek - tak jak to u správného dobrého filmu má být.

127 hodin mě hned na začátku velice rychle vtáhlo do děje a omotalo kolem prstu neotřelou kamerou a sympatickým střihem. První třetina filmu měla spád, neskutečně mě bavila díky perfektní kombinace kamery-hudby-prostředí a akce. Pak však přišlo zvolnění tempa a prostor dostal James Franco. Jeho herecký výkon byl téměř dokonale věrohodný. Zde se autoři vytáhli s nápady - všechny ty parafráze, doplňující záběry (např. narážka na kost, pití) - skoro geniální. Škoda jen, že tato část filmu pravidelně kolísala mezi narosto úžasnými scénami a takovými, které byly "tak trochu navíc". Tyto scény sice přidávaly na autentičnosti - skutečně jste u nich měli pocit, že čekáte; čekáte dlouho a na nic, navíc nemáte co dělat. Zase na druhou stranu - oželel bych je. A konec? Nó...Suma sumárum film s vlastním nápadem, pěknou kamerou, avšak s několika šrámy na pětihvězdičkovém štítu. oprava po 3. projekci - přidávám pátou hvězdičku. Dostala mě naparosto úžasná kombince kamery, střihu a hudby. Z tohoto hlediska téměř geniální snímek.

Kde začít? 21 gramů mě nadchlo. Když by mi někdo stručně řekl jeho příběh, odvětil bych, že je telenovela. Jenže ona není. Příběh je úžasně vymyšlen a propracován. Má spád, myšlenku, a nápad - v postatě má všechno. Jenže toto všechno by nestačilo na to kouzlo, které tento film má. Kouzlo mu až dodává způsob vyprávění. Jednotlivé scény, které časově ani prostorově nejdou za sebou. Je to úžasná mozaika, která mě zaujala. Překvapilo mě, jak je člověk si ze zdánlivě nesouvisejících střípků schopen poskládat tak celistvý obraz. Podobný pocit jsme zažíval např. i u Mementa. Jenřže tady to bylo ještě silnější - oproti Mementu má tento film navíc naprosto perfektní herecké výkony - tedy zejména Naomi Watts. A tohle všechno celé je zabaleno do slušivé kamery (takto "vhodnou" kameru jsem již dlouho ve filmu neviděl – např. mě uneslo, jak bylo perfektně pracováno s hloubkou ostrosti na docílení atmosféry). Co víc si přát? Je to prostě můj nový Top10 film...

Sedím 5 minut nad prázdným formuláře a neustále přehozuji 4 a 5 hvězdiček. Nemůžu se rozhodnout. Film se mi neskutečně líbil, ale ani ke 4 hvězdičkovým a ani k 5 hvězdičkovým se nehodí. Je napůli cesty. Film okmažitě nastolil velice silnou atmosféru tunelu, na jehož konci není světlo. Díky ní jsem od začátku film doslova hltal a Timofeye si ihned oblíbil. Hodně se mi líbila sympatická kamera; např. záběry na elektrárnu nebo velké nadhledy - parádní. Škoda jen, že jsem se trochu nemohl zbavit pocitu, že styl kamery jsem už někde viděl - v True Blood. Scénář mě velice mile překvapil - zpočátku jsem z něho cítil velice, pro mě nesympatický, nainvní tón, kterému byly neustále házeny klacky pod nohy. Jenže klacků přibývalo a film začal prudce gradovat. Neztrácel dech - to díky relativně krátké stopáži, která nenutila přidávat "vycpávkové" scény. Nádherný, smutný film, který má jenom jednu vadu... Proč je film natočen anglicky? K čemu je mi ruský přízvuk? Já chci ruštinu!

Kde mám začít? Jsem člověk, který dává hodně na audiovizuální stránku. Tou si mě film zpočátku podmanil a přikoval mě k sobě. Kamera u tohoto filmu místy vypadá obyčejně, ale má svůj šarm. "Vypráví" nezvykle. Ve filmu je spousta klasických scén z podobných filmů, ale právě díky kameře v tomto filmu získávají nový rozměr. Např. scéna před garáží, kde Charlie odklízí sníh. Já čekal, kdy bude prostřih na detail, ale on nikde. Díky tomu scéna působila záhadněji, troufám si říci i dojemněji. Samotný příběh je celkem prostý, ale díky tomu se mi zaryl po kůži. Celkově děj plyne a přináší s sebou spoustu emocí. Bravurně zvládnutý film. Když bych měl přidat něco skeptického; ve filmu mohlo být patrnější vyprávění formou dopisů, jako je to v knize. Tato podstata mi tam trochu unikla. Dokáži si představit nějaké uvození neznámou osobou, která obdržela dopis a teď ho čte...

Jediný český film za několik posledních let, který mě opravdu oslovil. Film přesně podle mého gusta - záživný, se spádem a navíc originální. Krásná kamera a velice "živelné vyprávění". Jedinou pidivadou na kráse snad může být linie s dělníkem dítětem, která je trochu mimo, ale ani to mi nedokázala zkazit můj nadšený pocit z tohoto filmu. "Trojan plivnul na papeže. Ten to má v Polsku spočítaný"