Bukk

Když má někdo ten dar jednat s lidmi, tak může dělat cokoli. Takže by se klidně mohlo stát, že si to Brian napochoduje před kameru, řekne, že je bůh a všichni to prostě vezmou jako fakt a hotovo. V případě téhle mini-series si nemůžu na nic stěžovat, ono na co si taky stěžovat u takových těch pořadů, kde si jeden profesor odskočí od výzkumu, aby se s námi zase podělil o nějaká ta tajemství tady tohohle všeho okolo a pak nás nechal sedět s úžasem před obrazovkou.

No jasně, že na plátně žádný představení nepůsobí stejně jako když se to vidí live, ale sakra tohle je prostě naprostá klasa a za mě jakožto člověka, který moc hudebně laděnýmu divadlu neholduje, je právě ta hudební stránka to, co dokáže i skrz tu televizi způsobit nával emocí. I po těch letech.

Jarda Dušek si pořídil v podstatě takový druhý obývák, kam čas od času zavítají jeho přátelé, kolegové nebo prostě jen lidi, kteří ho nějakým způsobem osloví. Z toho přece musí vzniknout nevídaná podívaná! A i již mnohokrát na první pohled probrané téma (např. autismus) si díky jeho upřímnému zájmu a formy uvádění a povídání si získá každého, komu nevadí jiný úhly pohledu. A díl o smrti? Much wow.

O tom zákoně slyšeli snad všichni. A tady se snaží ukázat to, jak se k tomuhle dospělo. A musím říct, že jsem si to hodně nedávala občas, od začátku do konce jedno velký wtf, i když už člověk slyšel celkem dost i předtím. Akorát jsem si ještě vzpomněla na tohle video se Stephenem, jak říká, co se dozvěděl od jednoho milýho pána... https://www.youtube.com/watch?v=R7dG-8l29sg

Damn you Stephen Fry, damn you.

Got me every fu*king time. Je to ten film, který tady je vždycky, když jej potřebuju. Jakkoli divně to zní.

Há úplně náhodou jsem dneska zapla Déčko, protože tohle prostě občas dělám a co nevidím, Pingu! Já na to úplně zapomněla, tohle byl jeden z nejzábavnějších večerníčků své/částečně mé doby a teď mám takovou radost, jakou slova těžko vyjadřují. Boží, musím si "čeknout" program, kdy přesně to vysílají, protože tohle si nenechám jen tak ujít.

Oni si ten plný počet prostě zaslouží. Samozřejmě Afrikou se laťka zvýšila tak, že pokud někdy bude překonána, tak žádným hodnocením nebude moci být opravdu dostatečně oceněna, ale s tím se počítá. Ti "kluci" (nazývat takhle chlápky v jejich věku rozhodně nelze, ale když oni díky tomu jakoby omládnou, není-li pravda) prostě jsou si souzeni, jejich rošťárny neomrzí a Jamese vidět až tak naštvaného (no že mu to trvalo, s tím jeho šrotem si zaslouží obdiv, že se nedal) dokáže upřímně rozesmát. A samozřejmě nesměla chybět veřejná omluva po odvysílání dílu (ti lidi snad čekají na to, kdy se někdo možná nechtěně sekne), tentokrát díky Jeremyho "That is a proud moment, but there's a slope on it." :D

Minimalistický snímek, který naprosto využil hereckého umu Andrew Scotta a ten během těch 30 minut dokáže příběh Alexe opravdu přivést k životu. Vše tak krásně zapadá do sebe, až se mi to nechce věřit. Teď mám ten pocit, že už nic jiného dlouho vidět nechci. Ano, takový zážitek to byl.

A co, že kočku nemám. Ale za těch pár let už jsem potkala nespočet. Aspoň docením díly s dalšími charaktery typu ježek a spol. Konečně umím nový jazyk! :D