Bukk

Jako správný dokument se nebojí použít čísla a docílit tak ještě většího wow efektu. A díky opomíjenému a asi hodně out tématu se mu to opravdu daří. Co mě vůbec nepřesvědčilo je ta studie, na kterou se furt odkazuje. Ale očividně i to málo stačí k jasnému záchvatu paniky těch všech "dobráků", což opět dokazuje, jak je to dneska celé pěkně v háji. Pořádně se pozastavit nad tím, co to s nimi dělá, když je jim kladen jasný dotaz, to je vážně skoro na komedii roku. Škoda toho konce, kdy se už opravdu bez okolků do vás snaží nahustit, proč si oni vybrali tu správnou cestu. Kdybych věřila všemu, co se nám v dnešní době předkládá, tak už dávno trčím v blázinci.

Vánoční filmy se hrozně těžko komentují, zvlášť těsně před nimi, když chybí jen 353 dní do těch dalších. A i když od první chvíle, kdy se seznámíme se všemi, je každému jasné, jak to skončí, neměl by to být vůbec problém. Je to hlavně o tom nechat všechno být, dojmout se (což díky občas celkem předramatizování a konečnému happy endingu ladně doplněného o emoční ždímačku "Over the Rainbow" musí zafungovat) a aspoň na tu malou chvíli zase věřit, že cokoli je možné.

Není těžké se s Leem ztotožnit. Ale bože jakej on je to ťulpas je i na mě moc. Jenže kdyby nebyl, těžko by vznikl tenhle film. Taky by se nemuseli všichni tvářit jako hrozní psychologové a podle toho se taky chovat. Krom teda toho, co se tím živí samozřejmě. Jinak ale dobře zvládnutý debut, který neurazí, ale do paměti se taky nevryje. I když Caro byla vážně depresivní a možná si na ni časem ještě vzpomenu. Jedinou fakt za mě OBŘÍ VÝTKOU je to, že jsem málem dostala mořskou nemoc z toho, jak se ta kamera pohybuje.

Asi bych se měla cítit blíž svým rodičům. Nebo aspoň jednomu z nich. Opět jeden z filmů, který balancuje někde mezi znepokojujícím a naprosto odzbrojujícím a to právě díky humoru. Jestli za pár let budu chtít vidět něco znova, je to přesně tohle. Doufejme, že na tom budu o něco líp.

Bardzo świetny film! Osud člověka na první pohled vzdálený, přitom tak blízký jak jen může být. Určitě budu opakovat už někde zmíněné, ale jestli je někdo k takovýmto filmům skeptický, je to pochopitelné. Ovšem to, co se tady předvádí herecky je vážně top, takže i kdyby mělo být tohle tím jediným důvodem někdy obětovat ty necelé dvě hoďky. tak to za to stát prostě bude. Pod to se vám klidně podepíšu. Některých scén bych se asi vyvarovala, přišly mi zbytečné, ale dá se jimi prokousat a potom zase nechat unést příběhem, jenž byl sice inspirován jednou konkrétní osobou, ale rozhodně to nemusí (a nejspíš nebude) jediný případ.

Film, který se může pyšnit dvěma vyvrcholeními. Hutná atmosféra se k vám nenápadně prokrádá již od samého začátku. Nesmíte se nechat zaslepit. Dílčí rozhovory, které spolu aktéři vedou s postupujícím časem nabývají ještě většího stupně znepokojení s každým dalším slovem. V téhle chvíli už pomalu nedýcháte. Čekáte. Jak daleko je ještě schopen zajít? On přece...panebože, Nejsem šokovaná. Začíná mě svírat úzkost. Smyčka se utahuje. Kdy tohle skončí?

Čistě ze zvědavosti jsem se po nehorázně špatném výkonu Lockharta z jednoho filmu přehoupla do snad ještě něčeho horšího. Jako já nevím, ale nazvat tohle filmem, když všechno na čem to "stojí" jsou naháči se vším všudy, kdy asi pro ještě větší umělecký dojem je scéna před aktem zpomalena, takže si můžete užít to svlékání na plný koule. Ten ehm příběh je tam jen na oko. A neříkejte, že né.

"You´re his flavour of the month." Netuším proč, ale takový záchvat smíchu jsem dlouho neměla. Ale jo, už vím. Zbytek bylo totiž jedni dlouhý čekání na něco, co nepřišlo. Takové to něco, co donutí člověka sledovat ten děj a nedělat u toho dalších tisíc věcí. Když už se krom prvotního překvapení z námětu "I slept with myself" vyklube jen nějaká slátanina romanťárny a dramatu, tak si začnete všímat hrozných maličkostí jako třeba toho, že Lockhart má stejný výraz ať se děje co se děje a tak bych ho nominovala na jedinou pořádnou sci-fi věc z tohohle filmu, protože takhle to neumí ani sama mistryně Kristen S. takže v tom něco magickýho být musí.

Skoro abych se cítila jako monstrum. Jenže s tímhle filmem jsme si prostě nesedli. Ne, že by to bylo úplně předvídatelné, ale nakonec to stejně nepřekvapí, což je špatné vzhledem k tomu, jak se to celou dobu snaží hrát na tajemno. Jasně, je to hodně promyšlený koncept, ale na to, aby to diváka dostalo do kolen to nestačí. Smutné příběhy, smutně se tvářící se herci, ponuré prostředí. Ale co z toho, když chybí takové to něco prostě "deep"? Protože samy o sobě by příběhy absolutně nevyhověly a bohužel ani spolu nevytvářejí efekt, který byl asi původně zamýšlen.

Asi jsem našla zaručený recept na zkaženou noc. Já se divím, že se někdo vůbec snaží. I když to možná právě obdivuju. Jenže zase narazíme na typický kámen úrazu, který tkví především v nedotaženosti a prílišné snaze si pořád něco vynahrazovat a dokazovat. Né, že bych byla velkej optimista, ale nevíte, kdy tohle zvěrstvo páchané na původních verzí skončí?