WillBlake

WillBlake

okres Frýdek-Místek
gin&platonic

56 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
    • 18.9.2017  12:42

    Slowcore pro milovníky démonismu. Nádech a výdech - ten zvuk!

    • 11.9.2017  20:07

    "Tímto snímkem v sobě zabil David Lynch poslední kapku své obyčejnosti a úplně se nechal pohltit svými vizemi“, píše se tady na csfd v jednom komentáři spíše v negativním kontextu. Osobně však tuto "smrt" považuju za jednu z největších předností tohohle veledíla a přeju si, aby se Lynch ještě alespoň jednou vrátil k filmu a modrým zítřkům.

    • 11.9.2017  14:41
    Avetik (1992)
    *****

    Nostalgie (pro ten stesk po vlasti, hmatatelnou přítomnost duchovna a nadpozemskou kameru) pod tíhou pozvolného rozkladu a zatracení. Ovce zamrzlé v ledu, obličej padající z fresky, včely uvnitř ztrouchnivělého violoncella, vory s polonahými akrobaty a další poetické (vesměs bolestivé) výjevy na pozadí dějin, jejichž tok se nevyhnutelně zastavil a ztuhl jako med v Marlence. Jeden z nejsilnějších filmů, co jsem kdy snil.

    • 8.9.2017  23:36

    "Nic není samo sebou. Připusťme, že ti herci... nejsou herci."

    • 8.9.2017  09:06

    (Návrat ukázal, čím vším může návrat být, přičemž elegantně umocnil dávnou minulost, aby ji následně zanechal v dokonalém bezčasí a diváka tak uvrhl do transu. Oproti starým dílům Twin Peaks je The Return samozřejmě dost „jinde“, ale když se přestaneme koupat v sentimentu a snít o mýdlové opeře, pravděpodobně nám dojde, že obě původní série solidně rozválcoval. Uff, tak jsem to napsal. A možná až ve chvíli, kdy se začneš pídit po různých teoriích a diskutovat s okolím o významech, si naplno uvědomíš, kolik filozofie a zároveň temnoty třetí série ukrývá, co se asi stalo Audrey a jak bezútěšný je Cooperův osud. Lauřin závěrečný výkřik ve mně bude rezonovat dalších pětadvacet let.)

    • 23.8.2017  11:23
    Humpday (2009)
    *****

    Co tenhle film povyšuje v mých očích nad průměrné indie filmy, je naprosto výborná poslední třetina v hotelovém pokoji. Už jen pro to civilní napětí, vyřčené i nevyřčené motivy a VHS kameru, která celou dobu jede v pozadí, aby namísto amatérského gay porna zachytila situaci, která pomohla určit směr. Na pět to sice není, ale dám je rád.

    • 16.8.2017  13:34

    Všepožírající béčkový surrealismus.

    • 16.8.2017  13:32

    Nadčasové téma promítnuté do osobní (bizarní) roviny a jako perlička na dně - zfetovaný Bela Lugosi, který absolutně netuší, koho nebo co hraje. Možná otce, možná Boha. Kdo ví? Nedivím se, že má Lynch tenhle film tak rád.

    • 6.8.2017  21:59
    Salad Fingers (TV seriál) (2004)
    *****

    Zopáknu si.

    • 3.8.2017  18:33

    Dokonalé černobílé obrazy orámované třiceti lety, jíž té, která odešla, už nikdo nevrátí a které zbyla už jen vratká touha po pomstě a nalezení. Diaz má sice svůj vlastní čas, takže v kině pravděpodobně vystřídáte několik desítek pozic sedu, ale jeho zpracování odcizeného světa i niternosti spolu s propracovanými postavami (Hollanda diktuje) a nahlédnutím do filipínských dějin neumí nudit. Respekt těm, kdo připraví jeho kompletní retrospektivu.

    • 3.8.2017  18:32
    Janička (2017)
    *****

    Že je Dumont solidní „hovado“, tuším už dlouho. V Janičce se nicméně definitivně urval z řetězu a natočil duchovní rap-metalový muzikál o nevyrovnané Johance z Arku, kde se v jednom záběru klidně tančí tectonic a zároveň divoce škube slepice. Jak u něj už bývá zvykem, film oplývá krásnou kamerou a dokonale podvratným (ne)herectvím, v tomhle případě umocněným absolutně dementní choreografií. Janička je meta-komedie, retardační nuda, 100% anarchie, častokrát je přes čáru, ale miluju ji.

    • 3.8.2017  18:28
    Cesta času (2016)
    ****

    Víc ryb, míň lidí. Nemůžu si pomoct, ale s příchodem (pra)člověka dokument znaivněl a tak nějak nalezl pojem o čase (který tak rád ztrácím), což mu trochu ubralo na kouzlu. Do kina se každopádně vrátím rád, už jen kvůli meditativním vizuálům, voiceoveru Cate Blanchett a celkovému uchopení času/bytí. Řekl bych, že se Malick může po třiceti letech konečně v klidu vyspat. Přeju mu to.

    • 3.8.2017  18:25
    Fuck Me (2000)
    *****

    Rape & revenge střídá čistokrevné porno, odpadová gangsterka pak vyholený klín. Velký kult a svého času podnět, aby ve Francii znovu existovalo 18+.

    • 18.7.2017  12:16

    "Být narozený proti vlastní vůli. Jíst. Ohánět se čurákem. Zplodit nový život. Zemřít." // Noého třicetivteřinové odpočítávání automaticky zrychluje puls a navozuje pocit úzkosti a nevyhnutelnosti, čímž je geniálně umocněno psycho, které následuje. Ano, takový druh frustrace a filmové manipulace mě bere.

    • 14.7.2017  09:43
    The Wire - Špína Baltimoru (TV seriál) (2002)
    *****

    Až chorobně promyšlený seriál. Detailní vykreslení jednotlivých postav i celých komunit, gangsterství, administrativ, korupce, veškerých odvrácených stran - od nejnižších vrstev k těm nejvyšším, policejních postupů při vyšetřování, moci... Všechno umocněno prostředím a dobou, kterou seriál reflektuje a zároveň umí dokonale využít ve svůj prospěch (nedostačující technika a podobně). Geniální gradace jednotlivých zápletek a stejně tak celých sérií pak drží prst na tepu. // Pokaždé, když se k tomu vracím, přesvědčuju se, že Wire převyšuje o několik tříd nejen ostatní kriminálky, ale i kriminálky, co převyšují ostatní kriminálky o několik tříd. Kult a jeden z pěti nejlepších seriálů všech dob.

    • 11.7.2017  12:45
    Lola (1981)
    *****

    Kouzlení s neóny, divoké rozostřování mezi scénami a další Fassbinderovy frajeřiny mě pohltily na temné straně německého hospodářského zázraku a vyplivly na patetickém konci filmu, který nenabízí katarzi, ani pravdu. Nerad to říkám, ale do bordelu k Lole se budu vracet rád.

    • 11.7.2017  12:45
    Na doraz (2010)
    odpad!

    Potvrzeno: nejotravnějšího komedianta v celém širém hollywoodu nespasí už ani masturbující pes. Tak debilní a špatné, že jsem chtěl vrátit peníze - a to jsem to viděl doma. Když Na doraz, tak na odpad.

    • 5.7.2017  14:13
    Ornitolog (2016)
    *****

    Ornitolog promlouvá skrze hustý koktejl symbolů. Ty se z velké části opírají o život Sv. Antonína z Padovy, na nějž odkazuje už jméno hlavní postavy (Fernando – Antonínovo rodné jméno). Jeho putování za spásou projektuje Rodrigues do torza celého snímku, kolem něhož vrství další biblické výjevy (Noemova archa) a skrze všemožné alegorie (léky, machisti) je zatěžkává LGBT frustrací. Elegantně tak prostupuje vlnami konfrontace a bez jakéhokoliv afektu je prolíná ve prospěch celku. // Není nutné mít kdovíjaký přehled, aby se tě film dotkl na samotném okraji vědomí, že jsi člověk. Stejně tak je jedno, jestli jsi kacíř nebo Freud z lesa. Například klíčové (a tragické) setkání s prostou postavou Jesuse mě dojalo, i když si nejsem jistý, jestli mělo. Naopak při téměř sado-maso seanci čínských dvojčat na náboženské pouti, jsem jasně tušil, co mi chce režisér říct. // Cizí není Rodriguesovi ani klasický motiv „muže v lese na cestě za sebepoznáním“ (který mimochodem zpracovává umněji než starý známý Gus Van Sant v unylém deštivém patosu The Sea of Trees s Matthew McConaugheyem) a zároveň nezapomíná na kulturní specifika jako je mirandština. Všechno drží pohromadě nadpozemská kamera Ruie Pocase, díky jehož záběrům berou říční kaňony, potažmo celá okolní příroda, dech. Dostal mě i kontrast mezi „dalekohledovým“ pozorováním (optika jedince) a pohledy z ptačí perspektivy (suplujícími okolí, společenství), který přináší několik vzrušujících momentů, místy doplněných rozvrzanou droneovou hudbou připomínající desky Richarda Skeltona. // Zde na čsfd jsem zahlédl komentář k Ornitologovi zmiňující naprosto wtf surrealistické momenty a poukazující na nejasnou proměnu hlavní postavy. Přes svou komplikovanou mytologii je nicméně film stravitelnou, avšak totálně svobodnou meta-výpovědí a zároveň jakousi meditací nad křesťanstvím, jeho vlivem, potřebou kontrolovat a homofobií (subjektivně jsem si pak do pozice křesťanství obsadil i společnost). Onou „zvenčí“ neustále narušovanou mystickou proměnou hlavní postavy (ve Sv. Antonína) pak celý film graduje, načež jsou nejpozději při závěrečném španělském hitu rozprášeny poslední zbytky obvinění z vyprázdněné narace. Zbývá už jen se zeptat – kam se poděli černí čápi? Zbytek textu na blogu.

    • 3.7.2017  17:37

    Amen.

    • 30.6.2017  17:06

    Takovou beznaděj, hluk a zmar jsem po tom, co film radikálně vystoupil z jakéhosi fiktivního obrazu, nečekal ani náhodou. Syndrom s jedním z nejlepších závěrů v historii kinematografie.

    • 28.6.2017  18:38
    Mary a Max (2009)
    ****

    "I když jsem ateista, nosím jarmulku, aby mi netáhlo na mozek." Jenže nakonec je to totální doják. Čtvrtá hvězda za Hoffmana.

    • 22.6.2017  22:16
    Čarodějné námluvy (TV film) (1997)
    ****

    Neskutečné gagy. Až se divím, že některé z nich nezlidověly.

    • 19.6.2017  22:14
    Příběh služebnice (TV seriál) (2017)
    ****

    Jako by Orwell točil se skupinou feministek pobožnější verzi Utopie. Margaret Atwood je bohyně.

    • 16.5.2017  19:47

    „Ten, kdo velmi trpěl a mnohokrát v životě čelil smrti, ví, že nic ho tak nezachrání od zla a viny, jako samotné utrpení.“ Poslední půlhodina bere dech, závěrečná metafora lidství. Jeden z TĚCH filmů.

    • 16.5.2017  18:40
    Skam (TV seriál) (2015)
    *****

    Výborný text tady. // Po druhé sérii, která šla celkově mnohem více do hloubky (aniž by seriál ztratil cokoliv ze své upřímné naivity), zvyšuju na pět. Navíc jsem si ty kočandy fakt oblíbil. "Najednou se cejtim tak starej a unavenej, dám si bramboračku a podívám se z okna: to je smrt ty vole!“

    • 15.5.2017  16:38

    Spoko vegetariánský animák.

    • 13.5.2017  09:39

    (Pro umocnění zážitku doporučuju použít jako hudební podkres nové album od Helma s názvem World In Action.)

    • 1.5.2017  12:25

    … ale závěr s hodinovou kukačkou a Mobym suverénní.

    • 29.4.2017  17:21
    Idioti (1998)
    *****

    „Být idiot je luxus, ale taky krok vpřed. Idioti jsou lidi budoucnosti. Když někdo dokáže objevit svého vlastního idiota… Je šťastný idiot, protože je šťastný člověk.“ Byl jsem idiot, že jsem se tak dlouho vyhýbal tomuhle takřka dokonalému filmu, který je stejně tak absurdní, jako traumatický, nemluvě o jeho přesazích.

    • 27.4.2017  16:25

    Na nového Mungiu jsem se těšil snad ještě víc, než na narození vlastní neteře. Film Zkouška dospělosti možná není ve výsledku tak drásavý jako 4 měsíce, 3 týdny, 2 dny nebo Na druhé straně kopců, namísto toho se však noří do většího množství palčivých témat současného Rumunska a absencí vyloženě vyhrocených scén jako by naznačoval svou vlastní ztrátu víry ve změnu systému k lepšímu. Není rozbité okno jako rozbitý osud, Rumunská nová vlna u mě boduje pořád silně.

<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace