WillBlake

S každým zhlédnutím objevuju další a další gagy, bez kterých nelze žít...

Mnoho nahých lidí ve sprchách a smrt na dosah. Při závěrečném záběru jsem si málem vykloubil rameno. Tady opatrně.

Život ve výkladních skříních a Tati ztracen v překladu. Neskutečný futurismus tenhle film.

Tohle jsou ta místa. Tohle je rezignace.

Podobně tíživé jako Cesta ven, podobně daleko. Mění se existence, zůstává pocit. Tohle není "podle skutečných událostí", tohle je skutečná událost. Diskuze po filmu s tvůrci a hlavním představitelem ještě umocnila můj dojem z celého filmu.

Když už jsem byl přesvědčený, že Antonioniho poetiku nemůžu milovat více, nechá vybuchnout svět... Scénu na poušti jsem si po skončení filmu pustil ještě třikrát.

„Chceš se vzdát chuti třešní?“ Někdy mám pocit, že je tohle nejlepší film všech dob.

Od exkrementů k extrémům.

Všechno už bylo napsáno, všechno je vězení. „Já jsem za celý svůj život nepotkal jediného šťastného člověka.“ - „Ani já.“

Půjčovna koček? Dokonalé.