chrispe

Klasické disneyovky prostě miluju. A když jsem se dnes dívala, tak mi bylo řečeno, že na to tlemím jak malý dítě. A víte co? Je to fakt.

Po klasice od Disney se nám nabídla Alenka hraná a já trochu s obavou, aby pak ti moji skřítci neměli noční děsy, jsem se nechala přemluvit a zapla to. A taky jsem si říkala, že i u tohoto se budu nudit. No. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že tohle je Alenka po letech a tak jsem se divila, že je tak stará. :D A nejspíš je to lepší,  než další převyprávění stejného příběhu. Líbilo se mi to, vizuálně je to krásný. I přesto, že je to o Alence, tak mi přišlo, že v příběhu dominují hlavně Johnny Depp a Helena Bonham Carter - kromě toho, že měli zajímavý postavy, tak je fakt i skvěle zahráli a zastiňovali ostatní - až mi přišlo škoda, že aspoň ten závěrečný Alenčin boj nenechali jen na ní a tom drakovi (omluvám se, teď si fakt nevzpomenu, jak mu říkali), aby si i Mia (a neříkám, že nehrála dobře) prožila chvilku slávy.

Ač jsem fanda klasických disneyovek, Alenka mě vůbec nebavila. Na mě je tam asi až moc fantazie. :D Starší dcera vydržela celou dobu, i když - popravdě - kdybych ji nabídla jinou zábavu, tak by nejspíš bez mrknutí oka příběh opustila. Na mě tam bylo MOC všeho, neskutečný mišmaš. Carollovu předlohu jsem nečetla.

Alibi na klíč je takové moderní pokračování bláznivé francouzské komedie v čele s Philippem Lacheau (za mě měl zůstat radši v režisérském křesle a nechat tu roli na někom sympatičtějším) bojující o srdce krásné, ale v této roli taky nepříliš sympatické Elodie Fontan (její podezřívavý pohled mi lezl na nervy). Musím přiznat, že jsme se docela dost nasmáli, i když spousta vtipů je děsně prvoplánových, tak fungovaly (těžko říct, jak budou fungovat napodruhé). Ale nemyslím si, že tuto komedii zařadím mezi ty, které si s chutí pustím vícekrát. Škoda. Možná tomu trochu s tím nižším hodnocením křivdím, vzhledem k tomu, jak jsme se nasmáli, ale nějak se k těm čtyřem hvězdičkám nemůžu donutit. :-)

Alice ve mně ve finále nezanechala hlubší dojem. Mia Farrow tu hrála naivní ženské stvoření (které jsme už ale viděli v Růži z Káhiry, akorát z jiné sociální vrstvy) a fantasy prvky někdy fungovaly lépe, jindy hůře.

Můžu říct, že dřív jsem praštěnou Ally a tu její podivnou partičku měla fakt hodně ráda. A tak když ji po letech začali zase vysílat v televizi, nemohla jsem se dočkat. Leč spousta z toho kouzla, který ten seriál měl, pro mě vyprchala. Najednou se pro mě vtípky, kterým jsem se kdysi smála, staly tak trochu trapný a najednou jsem tu Ally (a potom třeba Billyho s jeho ženou,kteří mi neskutečně lezou na nervy) tak trochu přestala chápat. Ale stále se u toho bavím, to zase nemůžu říct, že ne. Čtyři hvězdy za to, že je to vážně neobvykle bláznivý a chytlavý a proto si myslím, že si to tři nezaslouží.

Když hned v počátečních titulcích vidíte tolik profláknutých jmen, tak si říkáte, že i když vás Havaj zas tak nebere a armáda vlastně taky ne... a o miliardářích si myslíte svoje... tak i tak to přece nemůže být zas až tak špatnej film. A on byl. Nudnej a podivnej. Bradley podle mě sází fakt jen na ty svý modrý oči... John Kransinski se snažil svou postavu mlčelivého taťky zahrát nejspíš dobře, ale bohužel se mu nepodařilo zbavit ji veškeré směšnosti, která tuhle roli tak nějak obestírá. Emma Stone... nejsem si jistá, ale já v ní pořád viděla komediantku. K Rachel se vyjadřovat nebudu, ta za moje nesympatie k ní fakt nemůže :-) No... rozepisuju se a přitom to nemá žádnou vypovídací hodnotu... takže shrnutí - nedoporučuju.

Na mě moc dlouhé (což je jen můj problém, uznávám). O trochu víc, než samotný Amadeus, mě dostal Antonio Salieri v podání Fahrida Murraye Abrahama. Narozdíl od geniálního naivky Amadea měla jeho postava mnohem větší rozměr a já se zmítala mezi sympatiemi a opovržením. Takže.. o kom že to byl ten film? :)

Kouzelná Amélie, nádherná atmosféra a ten soundtrack! Taky jste po tomto filmu tak nějak melancholičtí? Pro popis nemám slova, jsou to jen pocity.

Zprvu jsem měla pocit, že ten film neví, co vlastně je. Komedie s trapnýma hláškama, nebo vážnej film o vážných věcech. Dát do toho humor... a proč vlastně ne. Ale myslím, že ten vulgární se fakt nehodí. Rozdělila bych ho na dvě ne stejně velké poloviny. Doopravdy mě vtáhl do děje až tak v posledních cca 40 minutách, kdy se tam taky začal mnohem víc objevovat Freeman (a vlastně i díky němu jsem si to pustila). Jo, jsem ženská, romantika a tak, ale o tom ten film (si myslím) fakt nebyl. Znovu to vidět mě nijak neláká, ale je tam spousta věcí na zamyšlení, což se mi na první pohled moc nezdálo že bude. A to se vždycky počítá.