MissJ

"Účel světí prostředky" nepatří mezi má oblíbená rčení, takže jsem rozpolcena v hodnocení. Buñuel pro dosažení efektu využívá lidí i zvířat...neříkám, že se ty situace - smrt dítěte, pád kozy - nemohly v reálu odehrát, přesto s tím "naaranžováním" scén vnitřně nesouhlasím...ačkoliv Buñuel se inscenaci ani nesnaží skrývat, díky čemuž film působí parodicky a surreálně zároveň. Na druhou stranu jeho "vážná" rovina je právě tak silná a přiznávám, že mě samotnou film nenechal chladnou ani o století později, obzvlášť když si uvědomím, jakou vypovídací hodnotu má i v současnosti. Bylo by zajímavé pro srovnání zhlédnout dokument "De gevangenen van Buñuel" Ramóna Gielinga, který se vydal po stopách Buñuela na stejné místo o téměř sedmdesát let později.

CAVATINA! Po tolika letech viděno znovu. Válečné filmy nevyhledávám, ale Lovec jelenů, i když hluchá místa má (a lov nesnáším), mě jako celek opět dostal. Nejspíš budu v menšině, ale jako lepší a líp zvládnutou vnímám první, "americkou" část (atmosféra ocelářského města, dechberoucí krajina Heather Meadows...prostě taková ta omáčka kolem). Robert De Niro - ano, ale pro mě film tzv. "udělala" Meryl Streep v roli Lindy, která vyvažuje dominantní mužský prvek a je tady nádherná, jen září. Díky ní je Linda jedna z nejhezčích ženských filmových postav (podobně na mě v roli "čekající ženy" zapůsobila Mercedes Ruehl jako Anne v Králi rybáři; ačkoliv její živočišnost stojí v porovnání s éteričností Meryl skoro v přímém protikladu, připomněla mi ji). Z jaké studny emocí a pocitů musela brát...v jejím případě zjevně bezedné.

Navzdory hodnocení působivý film (předlohu jsem zatím nečetla, ale brzy to napravím). Jeden z těch, na které se nezapomíná. A to přesto, že obyčejně filmy s mluvícími zvířaty nemůžu vystát. Bohužel politický rozměr filmu uškodil. Dokud je děj izolován na ostrov, film místy vypadá skoro jako přírodovědný dokument. Jakmile je do zápletky naroubován rádoby napínavý motiv s únosem, mění se do parodie na sebe sama. Zachrání to až smutný závěr s památným záběrem, kdy Alfa pochopí situaci a zachmuřen odplouvá. George C. Scott v hlavní roli je výborný: I saw this dolphin on television and he counted from one to eight in English.--Really? I didn't see that...Po přečtení knihy je druhé zhlédnutí jisté.

Prostě ne. Snažila jsem se naladit na pomalé tempo, ale po úvodní půlhodině, v níž nejdramatičtějším momentem byl okamžik, kdy Richard vytahoval Sophii smítko z oka, mi bylo jasné, že tohle nebude můj šálek čaje. První polovina filmu je vyloženě ubíjející, ve druhé už to bylo lepší. Film se snaží o sofistikovanost, ale na mě působil úzkoprse a připomínal mi spíš telenovelu. Domácí scény jsou nadbytečné a zabírají místo na úkor hlavní dvojice. Navíc obsadit do rolí "obyčejných" lidí Lorenovou s Burtonem je podivný tah. Za mě konstatuji, že remake Leanovy klasiky byl ztrátou času.

Votřes. Doufala jsem v podobný zážitek jako u After Hours...doufala jsem marně. Jediný, co bych vyzdvihla, je hudba Tangerine Dream. Díky ní film prvních 40 minut dokonce jakž takž funguje (jsem zvědavá, jak dopadne samostatný poslech). Zbytek hrůza (s jedním nečekaným momentem: hláška "Hey, Landa, if I told you, you had a beautiful body, would you hold it against me?, která mi připomněla skeč z MP). Za dlouhou dobu s přehledem nejhorší ženský herecký výkon, co jsem viděla.

Druhé zhlédnutí, fascinace tímto dokumentem zůstává nezměněna...The smoke builds a stairway for you to descend You come to my arms May this bliss never end Awake or asleep every memory I'll keep When I'm deep in a dream of you Then from the ceiling soft music comes stealing We glide in a lovers' refrain You're so appealing that I'm soon revealing My love for you over again Cigarette burns me I wake with a start My hand isn't hurt but there's pain in my heart But we'll love anew just as we used to do When I'm deep in a dream of you

"I am Paddle to the Sea. Please Put Me Back in the Water." Bill Mason podruhé a opět trefa do černého. Ze dřeva vyřezaný indián v kánoi na osamělé cestě k moři. Film zacílený na dětské diváky je natočen z velké části z pohledu indiána, který během dlouhé cesty projde všemi ročními obdobími, než dosáhne svého cíle - Atlantského oceánu. Dřevěná hračka je ideálním průvodcem - nemluví, nepřemýšlí, neanalyzuje...prostě jede dál a místo aby strhávala pozornost na sebe, nechá diváka sledovat okolní prostředí a mimoděk ho upozorňuje i na negativní jevy v něm probíhající. Mám jedinou výtku: ve chvílích, kdy do děje vstupuje komentátor, film trochu ztrácí kouzlo a naopak zní nepříjemně "výukově". Jinak velmi sympatický film. A záběr, kdy se otevírá obří zdymadlo a miniaturní kánoe jím proplouvá, nemá chybu.

Snad nejhezčí dětský film, co jsem viděla. Nezapomenutelný pan Petárek v podání Františka Pacholíka. A nádherná Liškova hudba - nostalgická, smutná, veselá, hravá, humorná i strašidelná - poslouchám v nekonečné smyčce. Nejlepší moment: scéna s pohřebnickou šálou:)

Nečekaně působivý film, v podstatě krátkometrážní verze Silent Running. Okolní svět je v dezolátním stavu a starý muž ve snaze zachránit "starou zemi" buduje skleník, ve kterém pěstuje v "nové zemi" již zaniklé rostliny a chová zvířata. Přesně tenhle typ ponurých filmů s šedivou atmosférou je můj šálek čaje. Rozhodně by si to zasloužilo delší stopáž.

S výjimkou závěrečných momentů, u kterých mě poprvé za celý film opravdu zamrazilo, tohle neberu. Chlápek rozbalí v rakvi kancl a rozjede světelnou show. Pokud místo napětí a obav o hrdinu čekám, kdy vytáhne z písku nabíječku, něco je špatně. Nudilo mě to. Uvěřitelnost příběhu nestojí za řeč a stupidní scénář mu nasazuje korunu (proč si svítí zapalovačem na osvětlený displej mobilu?; proč přepíná mobil zpátky na vibraci, když mu řeknou, že zvonění spotřebuje míň energie?; proč nožem nevylomí prkna a nepokusí se vyhrabat ven?...a kde pořád bere kyslík, když polovinu času svítí zapalovačem a pak dokonce založí ohýnek?...to je blbákov).