MissJ

Další přírůstek do mého soukromého zlatého fondu kinematografie. Výjimečný film sám o sobě a určitě nejlepší jazz film, co jsem zatím měla možnost vidět. I kdybych jazz neposlouchala, tak zhlédnutí tohoto filmu by mě k tomu jistojistě nakoplo. Brilantní výkon Dextera Gordona byl zde již ostatními oceněn, takže se k nim jen přidávám a za sebe doporučuju všemi deseti.

Opět jsem si potvrdila, která allenovka je moje nejoblíbenější...hned ta první, kterou jsem viděla (a už tenkrát, angličtinou nevládnoucí, jsem Tajemnou vraždu zbožňovala). Kdoví, v čem tkví její kouzlo, protože se celou dobu tváří jako obvyklé, ničím nevybočující Woodyho dílo. Především je to můj feel good movie. A pak asi od všeho trochu: mix žánrů, dějiště (podzimní New York), hlášky (Larry, I think it's time we reevaluated our lives.-Larry: I've reevaluated our lives. I got a 10, you got a 6.) a především mimořádný herecký ansámbl, který se navzájem úžasně doplňuje (viz scéna fingovaného telefonátu). Největší pozornost upoutává Diane Keaton a přijde mi skvělé, jak je jí Woody rovnocenným parťákem, nesnaží se jí přehrát a drží se v pozadí až do chvíle, kdy se zapojí do pátrání, film se rozjede a začne být krom jiného i napínavý. Závěrečný dialog to korunuje (You've got to be kidding. Take away his elevator shoes and his fake suntan and his capped teeth...and what do you have?-Carol: You.).

V podstatě celý film se odehrává v jedné místnosti u jednoho stolu, a přesto (nebo možná právě proto) dokázal podnítit mou imaginaci jako málokterý jiný. Dlouho mě nic tak nevtáhlo do děje. Závěr za doprovodu Gymnopédie No. 1 byl nicméně docela osvěžující, po předchozí hutné diskuzi dotýkající se široké škály témat. Film vám sledování nijak neulehčuje, témata pokrývající filosofii, divadlo, literaturu, náboženství, ekologii a další se řeší spontánně a všechna se vzájemně prolínají v jednolitém toku. Těžko říct, kolikrát jsem během dvouhodinové stopáže prošla sekvencí "stop - rewind - replay" (následují v rychlém sledu až do finálního totálního pohlcení:), každopádně dvouhodinová stopáž se krapet protáhla a všechny diskutované otázky jsem nestačila pobrat ani při druhém zhlédnutí. My Dinner with Andre nejspíš nezaujme každého, ale stojí za to to aspoň zkusit. Pro mě opravdu příjemné překvapení.

Nejkrásnější film, co existuje.

Dokonalé výkony hlavních představitelů se zdráhám označit za herecké, tohle není možný zahrát. Víc nemá smysl dodávat, tak silný film objevím jednou za uherský rok.

Vždy respektuju názor druhého, nepřesvědčuju ho o své pravdě a nechám mu tu jeho...ale...jak jste tomuto filmu ksakru někdo mohl dát jen jednu hvězdičku???!!! Tenhle film je bizarnost nejvyššího kalibru, ale naprosto originální a plná šílených hlodů: (1) interview: Říká se, že Eleanor je mozkem týmu Zissou, a co je Steve?....On je Zissou. (2) na tiskovce: Je to jistě nějaký ohrožený druh. Máte pro jeho zabití vědecké zdůvodnění?...Steve: Pomsta?! (3) Steve na dědu "fanouška": Hele, zbytek podpisů si zfalšujte sám! Děda: Ale to jsem si mohl udělat doma! Steve: Vypadněte! (4) na lodi: Steve: Jestli jste se mnou, nepřekračujte tuhle čáru. Jestli ne, jděte. Všechny vás miluju. Klaus vykročí k čáře...Steve: Jseš si jistej? Klaus: Ano, jsem. Steve: Tomu nerozumím, proč? Klaus: Jak to myslíš? No počkej, co máme dělat? Ty jsi řekl přek...Steve: Překroč čáru, jestli chceš odejít. Klaus: Á, ještě jednou, já to nepochopil.(5) Steve: "Nemiřte na něj tou zbraní, je to neplacený praktikant." (6) třínohý pes Cody: "Ale ne, zapomněli jsme tam Codyho! Musíme se vrátit! (všichni vrtí hlavou) Tak ahoj, Cody." a další a další momenty. Fantastická hudba: Mark Mothersbaugh (Ned´s Theme, Ping Island/Lightning Strike Rescue Op), Sven Libaek (Shark Attack Theme, Open Sea Theme), Starálfur od Sigur Rós (viz scéna objevení Jaguářího žraloka), předělávky songů Davida Bowieho v portugalštině. Life Aquatic je neuvěřitelně živý film, který pod absurdní slupkou skrývá moře smutku a melancholie. Klenot, za který W. Andersonovi děkuju.

Naprosto dokonalý film. Po prvním zhlédnutí jsem měla asi podobný pocit jako Tom Hanks: Jako kdybych nikdy nebyla na opeře a pak ve třinácti poprvé viděla Wagnera. Napoprvé mě uchvátila spíše vizuální než filosofická rovina filmu. Ani po několikerém zhlédnutí nemůžu tvrdit, že jsem film absolutně pochopila ve všech detailech; v každém případě mě však od první sekundy "vcucne" někam mimo čas a prostor a při závěrečných titulcích se opakovaně dostaví pocit, že nic krásnějšího už na plátně asi nikdy neuvidím. Úžasná hudba György Ligetiho, ke které jsem se dostala právě díky Kubrickovi. Na tomto odkazu animovaná "vysvětlovací" verze: www.kubrick2001.com/

"Říkám vám, že nemáme ambice dobýt vesmír. Jenom chceme rozšířit Zemi až k hranicím vesmíru. Nevím co s cizími světy, nepotřebuji žádné další světy. Jenom zrcadlo, abychom se v něm viděli. Snažíme se o kontakt, ale nikdy ho nenajdeme. Jsme jako člověk, který se žene k cíli, kterého se bojí a který nepotřebuje. Člověk potřebuje člověka." Občas začnu pochybovat o tom, jestli mně sledování dalších a dalších filmů něco přináší, jestli to není jenom ztráta času...a pak se objeví film jako třeba Solaris a moje nadšení se vrátí. Jeden z nejlepších filmů, co jsem viděla. Tarkovského filmy mají u mě výsostné postavení, na druhou stranu ale musím říct, že jsem k nim musela "dozrát", abych je byla vůbec schopna dokoukat do konce s pocitem, že mi něco daly. A stejně přiznávám, že i tak mi zůstávají vzdáleny. Je ale jisté, že se k nim budu vracet při každé příležitosti, protože mě nutí k přemýšlení a jsou úchvatné.

Film, který mě přinutil oblíbit si němčinu...mimojiné.