p6qwre

Toto málo známé post-apokalyptické sci-fi mne velmi příjemně překvapilo. Celé je to asi o 20ti mladých lidí, kteří z jakéhosi výzkumného střediska cestují cca 70 let do budoucnosti. Po uzavření střediska vládou se jim zamkne i brána pro cestu zpět a tak se vydávají na pouť po krajině zničené neznámou katastrofou. Atmosféra mi trochu připomínala Easy Ridera (na jehož scénáři se Petr Fonda podílel), všichni vypadají trochu jako hippies, hraje skvělá hudba, většina herců je zcela neznámá (hráli pouze v tomto filmu), možná díky tomu jsou dialogy naprosto přirozené. Celý děj plyne dost pomalu (trochu jako Stalker?), super jsou třeba zpomalené záběry když jeden z hlavních hrdinů hází žabky po hladině jezera. A k tomu občas dost zmatené záběry, divně sestříhané, paradoxy cestování časem, občas jsem nechápal děj a to mne bavilo, čekal jsem jak se to vše vysvětlí a závěr ten jsem nepochopil vůbec. Chvíli jsem koukal a pak na netu hledal vysvětlení, no nenašel jsem. Mám rád filmy, na který musím po shlédnutí myslet a Idaho Transfer je rozhodně jedním z nich.

Zatím jsem viděl 3 filmy, a to jenom proto, že se mi je nepodařilo sehnat v originální verzi. V jednom případě byl film 100% nuda a trochu zábavné to bylo jenom díky komentářům. Jindy bych si zase film užil více bez hlášek z MST3000. Kompletní seznam epizod je např. na imdb.

3 bez zaokrouhlování:)

Jediná zajímavá věc na tomto filmu je to, jak se zde snaží řešit postavení ženy ve společnosti pro ně v ne příliš vzdálené budoucnosti. Prezidentem Ameriky je žena. Vedoucím vesmírné expedice je žena. Její kolega to nemůže rozdýchat. Jenže tahle vedoucí si není se vším zrovna 100% jistá, dost často potřebuje pomoct a taky si od kolegy nechá dost líbit. Takže nakonec se její role moc neliší od 99% ženských rolí ve sci-fi filmech z 50.let. Co tím chtěl scénárista říci vůbec netuším. Tento nedostatek mi přijde typický pro celý film. Podobně to totiž dopadá s motivem nepřátelského špióna, který se zprvu zdál být ústředním ( i když nahrazení člena posádky jeho dvojníkem se hodí spíše do bláznivé komedie), ale nakonec úplně vyšumí do prázdna. A nad závěrem filmu jsem jenom kroutil hlavou, ten tomu všemu nasadil korunu…

Sci-fi pohádka určená divákům ve věku kolem 11 let. Kdybych byl v tom věku (a uměl dobře anglicky:), tak bych si Tobora výrorně užil a moc bych mu fandil. Žel dnes je mi o pár let víc a tak mne Tobor moc nenadchl. Scénář a postavy jsou tak děsně neoriginální, že to snad horší být nemůže. Starší profesor, jeho mladý kolega, profesorova dcera - vdova, její 11ti letý syn, ti všichni se na scéně objeví během prvních deseti minut. Pak se objeví přátelský robot a nepřátelský agent (s divným přízvukem, takže by to vážně mohl být Rus), který chce ukrást tajemství výroby robota. A dál už se děj odehrává tím jediným možným způsobem, jakým to v podobných filmech chodí...Žádné překvapení, ke konci malinko napínavé. Jo, Tobor je pozpátku Robot...

Trochu jsem se bál toho, že hlavními hrdiny má být otec s dětmi. V post-apokalyptickém filmu to trochu zavání citovým vydíráním. Ale nakonec to bylo OK. Herci jsou dobří, chování přeživších v kritické situaci je většinou zobrazeno smysluplně. Atmosféra filmu mne bavila, na post-apo není nijak zvlášť depresivní, přesto slušně zneklidňující. 3,5*

Tím černým humorem mi to trochu přimomíná Kurz negativního myšlení. Osobně mne na Ukrutně šťastní bavilo nejvíc to, že se příběh několikrát zvrtl úplně neočekávaným směrem. Ale ne jak u Lynche, tady to na konci všechno dávalo pěkně smysl a cesta hlavního hrdiny filmem se zdá být sice absurdní, ale svým způsobem nevyhnutelná:)

Známí herci Sydow a Brynner hrají v neznámém filmu, nechápu jak je to možné, že jsem teprve druhý (po bráchovi:), kdo tenhle film na csfd hodnotí. Možná za to trochu může i ten blbý název Ultimate Warrior, i plakát působí dost lacině. Škoda, protože tohle je opravdu nadprůměrný postkatastrofický film, který není tak béčkově odlehčený jako např. 2019: After the Fall of New York (1983), ale i přes svoji částečnou vážnost je stále hodně akční, plný pěstních sobojů a tvrďáckých dialogů:). Yul Brynner naprosto výborně hraje nájemného bojovníka, který se na své osamělé pouti možná jenom náhodou přidal na stranu dobra. Moc toho nenamluví, za jídlo a ubytování nasazuje svůj krk a dělá to, co umí nejlíp: pomocí svého nože posílá na zem jednoho nepřítele za druhým. Také Sydow svoji postavu hraje na jedničku, nic jiného bych od něj ani nečekal...

Nenáročný film s trochou napětí, přesně na to jsem měl náladu a přesně to jsem dostal:) Samozřejmě že scénář je plný těch klasických klišé, kdy jsou hrdinovi pomocníci vždy v pravý čas na pravém místě, aby ho vytáhli z bryndy, ale tentokrát jsem to neřešil. Post apokalyptický svět je zobrazen docela dobře, Manhattan je plný živořících skupin různých individuí, od opičích lidí, přes trpaslíky po agresivní důchodce bezdomovce…

Škoda, že prvních 35 je pouze klasický příběh o tom, jak se žena jednoho vědce zamiluje do jeho bratra, taky vědce. Zpracováno to je dobře, ale kvůli tomu jsem se na tenhle film nedíval:) Hlavní téma je totiž samo o sobě hodně zajímavé a scénaristovi s větší fantasií by v pohodě vystačilo na celý film. Jedná se vlastně o další variantu na Neviditelného muže (1933), tenokrát jeden vědec objeví způsob, jak pomocí 4té dimenze (čas) procházet zdmi. Vedlejší účinky, jako vždy v podobných filmech, na sebe nenechají dlouho čekat.