♠Apple♠

Nejlepší je přistupovat k filmu bez předchozích očekávání, jelikož pak vás může zklamat i velice dobrý film. Jediné, co jsem od tohoto snímku očekávala byly modré oči Paula Newmana a byla jsem unešená. Od první chvíle, kdy Liz Taylor zakřičí svým opravdu nepříjemným hlasem (ale i to jsem filmu odpustila), jsem nedokázala odtrhnout oči a vysela jsem hercům na rtech do posledního okamžiku. To že je snímek podle divadelní předlohy se samozřejmě nezapře (a ani bych nic takového nechtěla, na to si Tenesseeho Williamse moc vážím), ale vynervovaná jsem byla, jak u akčního thrilleru. Hlomozné výbuchy a akční přestřelky jsou zde mistrně nahrazeny vybroušenými dialogy a emočním vypětím v husté atmosféře sídla staré jižanské rodiny plného lásek, záští, skrytých tajemství, nevyřčených slov a blízké smrti. I po té době si pamatuji snad každou scénu do detailů, což už hovoří o určité kvalitě. S odstupem můj nejoblíbenější film vůbec.

V prvních minutách jsem se zděsila - přijíždějící autobus plný hippíků, Jidáš černý jako bota (téměř jsem měla chuť se zděšeně pokřižovat), ale pak? Ani nevím, kdy nastal zlom - krásné, úchvatné, úžasné! Snad tím, že atmosféra připomíná mé milované Vlasy, či díky překouzelné Webberově hudbě, zamilovala jsem se. Jsem spíše tradicionalistka, ale dokáži ocenit dobře zpracované moderní pojetí - toto "improvizované" pojetí s přehledem ukázalo vztyčený prostředník dnešním "moderním" velkovýpravným historickým epopejím, které často pro samé kostýmy, kulisy a efekty zapomínají příběh a myšlenku děje. Zato zde, přestože se zde jen zpívá - je vše srozumitelné a jasně patrné. A navíc - na herce (zvláště na Teda Neeleyho) se mi moc příjemně koukalo. + Vynikající (o to více, o co je nečekanější) scéna s králem Herodem.

Skvělá jízda drogového šílenství, u které když včas naskočíte, tak do konce neodlepíte oči od obrazovky. Děj je téměř nulový a i to, co je sem tam naznačeno je naprosto nepochopitelné. Dva naprosto sesmažení chudáci přijeli do Vegas, to je asi tak celé. Ale nejlepší na tom je, že cokoli dalšího by vás vlastně jen rozptylovalo, pointa filmu je v občas až nechutných scénách drogového šílenství a bizarně vyhrocených maličkostech. A tomu všemu vévodí dokonale se potácející Del Toro a přehánějící Johnny se svými typickými gesty, krásně tupým výrazem a cigaretovou špičkou mezi zuby. To vše navíc ještě vylepšeno psychadelickou hudbou Jefferson Airplane.