iantomasik

The Shinining natočený jako soudní drama. Trochu nuancovanější, trochu vrstevnatější a o dost zapomenutelnější.

Je to výpravné, dějové, zlobivé, až překvapivě nápadité a hravé. Humor je poměrně snesitelný. S vlastní látkou nakládají s úctou. Hardcore hráče d&d to asi dokáže urazit, ale jinak je to docela milé. Spíš 3,5 než 4.

Mijazaki si tu postavil mohylu. A ta mohyla je vše převyšující maják, který na lidstvo hledí prostě a zpříma a z jeho upřeného oka tryská oslepující svit. Jaké štěstí vidět tu krásu, koupat se ve světle a vnímat jeho tíhu i žár.

Dramaturg, který by to sestříhal na poloviční stopáž (a šlo by to snadno) by z toho vykřesal špičkovou podívanou, protože nápadité momenty to má. Takhle je to přecejen trochu úmorně samožerské.

Vlastně poměrně upřímné a překvapivě nevypočítavé dobrodružství, co má tónem blíž spíš k devadesátkové Mumii, než Exorcistovi. Je to zuřivě předvídatelné a svým budováním univerza pro možná budoucí pokračování trochu úsměvné, ale celkově to v kině dokáže zabavit a obejde se to bez sebeironizujicích meta vtípků, což je osvěžující.

Procedurální a hypnotický, ale odpírající divákovi potěšení, občas okázale machrující, že by ho uměl nabídnout, kdyby chtěl … Napínavý po celou stopáž, trochu pubertálně se vysmívající všem - diváky počínaje, vlastními postavami konče - ale současně určitým způsobem dost banální a neobjevný.

Myšlenkově dost podnětná a svěží záležitost, které se daří nacházet originální spojitosti.

otčina

Jestli v tomhle není všechno tak nevim. I ta nízká hodnocení značí, že to ťalo do živého.

Vrchol samožerství, který se tak zuřivě soustředí aby byl cool, že nějak zapomíná být čímkoliv jiným. Strašlivější než hrabě byly dialogy, vtipnější než jeho hlášky výprava. Všechny nechtěně sebeparodické formální hrátky tomu pak nasazují korunu.