Jorge-Z

Další z mistrovských kousků Billyho Wildera tentokráte z prostředí zajateckého tábora za druhé světové války. William Holder, jako seržant Sefton byl perfektní, stejně jako jeho všemožné kšeftíky. Určitě stejně výborný film jako Velký utěk.

Bohužel se zde potvrzuje, že kniha zůstane knihou.

Woody Allen a fantasy? Se už vážně zcvoknul? Ale přesto se mi to páčilo. Owen Wilson určitě nepatří k mý oblíbencům ale tady se jeho hvězda rozzařuje (opravdu se chová, mluví a oblíka jako mladý Woody). Paříž a ty scénérie jsou užasné, stejně jako seznamovaní se s lidmi z minulosti (Buňuel, Dalí, Picasso, Hemingway, Fitzgerald). U scény, kdy Wilson školí pedantského Michaela Sheeena u obrazu Picassa, jsem si malém cvrknul do kalhot. Nemůžu si pomoct, ale hodně mi to připomínalo Járu Cimrmana, ležícího spícího, když se potkává s českými i světovýi velikány. K plusu také patří krása Marion Cotillard. Poselství filmu? Nesněme nad minulostí, žijme přítomností.

A je to tady zase - Joe Wright, Keira Knightley a angličtí snobové. Příběh nenaplněné lásky dvou krásných mladých lidí odlišné vrstvy, zkažen ženskou (dětskou) namyšleností a arogancí. Musí říct že poprvé ve filmu, kde se objevily záběry z druhé světové války, jsem se nudil a absolutně ničím mě válka nedokázala emocionálně vykývat. Zbytečný kousek. Tak snad ty dvě za Keiru a Jamese.

Norimberské zákony, ale také Norimberský proces. Ožehavý spor, zde řeší hlavní soudce Haywood. Proces ze soudci nemá v lidských dějinách obdoby, stejně tak to co se stalo před nimi. Člověk sedí a tři hodiny poslouchá názory jedné či druhé strany. Musí si také ujasnit, že právo nerovná se logickém myšlení. Jednu dobu jsem také řešil dilema, kdo má pravdu a na čí stranu se přiklonit. Jasno jsem si udělal stejně jako soudce Haywood. Vrcholn momentem byl výslech her Rolfa, který podobně jako nacista vyslíchal svědkyni. Burt Lancaster jako Ernst Janning se postupně vypracoval na toho nejvíce zajimavého a ke scéně na závěr ve vězení není třeba nic už říkat. Také zde můžete vidět počátky studené války a obavy američanů o ztracení přízně německých občanů. Ono je pravdou, že ne všichni němci byli nacisté. Ovšem doopravdy by mě zajíalo, to co padlo i ve filmu, zda němečtí občané či vojáci bojují na frontách o koncentračních táborech skutečně nevěděli.

Animáky jsem si díky Pixaru moc oblíbil (Ratatoullie, Up, Wall-E). Teď tady máme animák od DreamWorksu (výborný první Shrek) o vikinzích a dracích. Dojemný příběh outloukánka Škyťáka a obávaného draka Bezzubky. Příjemný, opravdu moc příjemný snímek.

Zase ten starouch dokazuje svůj smysl pro humor a výborné řidičské schopnosti. Závod 17ti litrového Brutusu (nebo kolik to bylo) proti BMW 1M byl vynikající. Jaké auto byste brali vy? 458...víc netřeba dodávat.

Falco, sakra kdo je ten Falco? Písničku Jeanny si pamatuji jako malé dítě, když jsme jezdili do Chorvatska na dovolenou, a pak jsme ji často slyšeli jako neméně vydařenou Džíny od kluků z Pokondra. Mě osobně se, až na tuto vyjímku falcova hudba nelíbí (snad proto že je ulítlá a zpívaná v němčině). Sám Manuel Rubey (trochu i připomínal Deppa) alias Falco říkal, že nemá talent zpěvu, ale spíše věci dotáhnout do perfekcinismu. Jeho život byl jako asi každého velkého umělce, plný drog, alkoholu a sexu. Jenže tady to bylo strašně monotonní (neustálé odchody jehho přítelkyně). Na druhou stranu jsem nechápal jak mohla píseň Rock Me Amadeus pobláznit i ameriku, páč ten klip byl kýč jak bič. Jinak zpěv a hraní Rubeyho byl opravdu vydařeným faktorem celého snímku. Avšak jen to mi nestačí.

Pohodová akční komedie z Anglie v čele s Michaelem Cainem o jedném velké loupeži přímo uprostřed italského Turína. Úniky s Mini Coopery je famozní, stejně jako začátek v serpentinách s Lamborghini Miurou.

Máte-li krásný a ničím nerušený den a chcete si ho třeba nějak pokazit? Tak se posaďte, pusťte si Nouzový východ a utraťte dvě hodiny vašeho cenného času. A po skončení budete vědět, že vše co jsem teď napsal je pravdou. Do háje s tímhle filmem. Vůbec nic nového nepřináší. Tam, kde Americká krása bodovala, snímek zde jen propadává (krom hereckých výkonů a hudby). Jsem už alergický na maloměšťáctví, americký sen, uměle se chovající sousedy, rádoby herečky na které asi čeká celý svět, "utlačovaných" žen v domácnosti kterým se bortí život díky dětem. Ano, postava Franka není nejideálnější. Tím svým '"promluvme si o tom" trochu působí ne zrovna mužsky, je nudný, dělá práci kterou nesnáší, zahnul (ale přiznal se), velké ALE...miluje svou manželku a děti. Oproti tomu postava April, je kurevsky jiné kafe. "Herečka", které neumí hrát, neumí přijmout fakt že je zcela obyčejná, jen svými kecy si to nechce připustit. Žena, která pochybuje jestli je dobré že se jí narodily děti, není u mě matka. Nehledě na její kouření a chlastání v těhotenství. Poznámka: ke zplození dítěte musejí být většinou dva. Chvílema mi April přišla, že do psychiatrické léčebny patří ona a ne Michael Shannon. Samotný závěr dopadnout jinak ani nemohl, a já jsem za něj rád. Víte která postava z filmu jsem? Ten děda na konci, který si raději vypne naslouchátko, aby nemusel poslouchat ty přiblblé kecy okolo.