journeyman

Když se oslava ženství nepovede.

TOHLE je definice šplouchání na maják!

Nápaditý (to se teda dalo čekat) a něžný souznění dvou vizuálních světů.

Dobře ututlaná předloha pro Eleven ze Stranger Things.

Zahraniční late night formáty mám hodně rád, bohužel se v případě ŠLeMu jedná o jejich prachsprostou vykrádačku, která může bejt zábavná jenom pro podprůměrnýho diváka, kterej nemá kapacity na to, aby se v době internetu podíval na původní - a mnohem zábavnější - vzory současnoati jako Conan O'Brien, Jimmy Fallon, Jimmy Kimmel, Craig Fergusson nebo Graham Norton. Tohle se nepovedlo. Za totáče se k nám zahraniční písnička dostala tak, že se na ni našrouboval českej text a pro masy to bylo žrádlo. Potřebujeme to i v téhle době, navíc bez stopových prvků originality? Po třech dílech, u kterých jsem navzdory zvědavosti, jestli se to nezlepší, pokaždé usnul, za mě odpovídá moje hodnocení.

Raptoři, raptoři, raptoři! To je podívaná! A ta dávka nostalgie! Baví, baví, baví! Nečekaně baví. A raptoři v noci oujé! Stále nemám rád Chrise Pratta.

Přistupovat k seriálu bez předsudků se mi teď vyplatilo, i když bych mohl bejt vůči sérii o počítačových nebezpečenstvích vcelku skeptickej. Po prvních třech dílech mi ale Mr. Robot zatraceně vyhovuje tím, že Elliotovi z pohledu člověka naprosto rozumím a zároveň z profesního pohledu nemám vůbec páru, o čem se to mluví, ale je to moc přitažlivý. Sklíčená úzkost versus suverénní ataky. Těmhle hackerským válkám jsem nikdy zrovna nerozuměl, nikdy až doteď. Dokonce i na ty Malekovy věčně vykulený voči se dá zvyknout. Zatím nemám problém dát absolutorium, snad to nebudu muset měnit.

Škoda. Na thrash jsem se těšil hodně a nevyplatilo se. U dokumentu o dokonale vyhrazeným žánru bych čekal adekvátní tempo a říz, ne tuhle nedovařenou kaši. Rád jsem se podíval do zákulisí Debustrolu, ale co jsem se dozvěděl? Že si Kolins v klidu usere? Že to mají muzikanti těžký? Poprvé z celých Kmenů musím hodnotit úplně nejníž - a jsem z toho zklamanej, protože tahle subkultura má pro dokument mnohem větší potenciál, což se podařilo zachytit aspoň u záběrů s nášivkama. Dávno už nejsem metalista, ale ani trocha té nostalgie na mě navzdory očekávání nedejchla. Škoda.

Po docela slušné první sérii mi ta druhá připadá jako zbytečně nastavená kaše, s Evou Green v neustálé agónii. Osudy druhých sérií bejvají kolikrát problematický právě v tom, jak jim dochází dech, stejně to vidím u Penny Dreadful. Šestákový příběhy ze století páry - všechny na jedné, na pohled perfektní, ale nestabilní hromadě. Ze zvědavosti se dodívám do konce, i když mě to snad už ani nebaví.

- "Behold! It is me, Thor! Son of Odin and protector of mankind. Check out my pecs." - "Your pecs are epic." - "Thanks, bro." (Nemotorně se ťukne svým kladivem do hlavy a potom přijde "Stop! Hammertime!" a to už se smíchy lámu v pase.) Výborný hlášky, výbornej vizuál, výborná titulní písnička, výborný všechno. V tomhle filmu je vidět hodně srdíčka. A David Hasselhoff.