Silhouette

Film šitý na míru hipsterům, úplně jsem pocítil při jeho shlédnutí tu atmošku konce předminulého desetiletí. Ingredience: přehrávající herci, "prestižní" nezávislá hudba, estetické brutální násilí, asijská exotika a "závažný" jakože mystický symbolismus. Výsledkem je vykalkulovaný kýč bez hlavy a paty.

Snaží se to být drsnou sondou do života mladých, ale výsledkem je politický videoklip o romanticky strádajících menšinách. Což by bylo naprosto v pořádku, nebýt koňské dávky nabubřelého patosu sklouzávajícího do kýče. Každej tu mluví v rejstříku "vocal fry", což má jako znamenat, že pronáší hrozně důležitý závažný pravdy, a samozřejmě jedinej způsob, jakým děti můžou čelit životnímu tlaku, jsou drogy. Příliš snaživá, zahleděná do sebe progresistická fantasy, které by neuškodilo trochu ubrat v tom tlačení na pilu, aby to bylo uvěřitelné a aby s protagonisty šlo soucítit.

Zajímavý filmový experiment dalšího ze studentů Sokurova. Sledujeme časově krátký (zřejmě jen několik dní) příběh mladého vojáka za 1. světové války a zároveň paralelně prostřihy na zkoušku současného symfonického orchestru, přičemž obě zvukové stopy běží současně vedle sebe. Historický příběh je nasnímán na prošlý film, díky čemuž film je vizuálně zvláštním způsobem malebný, protože obraz je zrnitý a převládají v něm zemité barvy, má taky artefakty ("škrábance") imitující staré filmy. Přiběh není politický, neobsahuje vlastenecky-gerojské ideje, zobrazuje jen válečnou pracovní rutinu a ztracenost prostého naivního mladíka ve víru dějin. Velice slušné herecké výkony.