dex2man

This Guy Has Balls!!!

Je mi líto lidí, kteří nechápou sarkasmus.

Nejlepší mezi skvělými klipy od Rammsteinů a vlastně jeden z nejlepších vůbec. Originálně odvyprávěný příběh s dominantní a šňupající sněhurkou, který k hudbě perfektně ladí a vytváří zajímavější symboliku než původní záměr- óda na Klitschka. Myslím, že Vitali později litoval, že odmítl. Já mu posílám děkovný dopis:)

"A povedzte mi, Kefalín, čo vy si predstavujete pod takým slovom absurdný?" Já mám představu celkem jasnou. Tři absurdní příběhy o třech absurdních postavičkách a jejich absurdních cílech mi ji ujasnily víc, než cokoliv jiného. Perverzní myšlenky, posměch sexualitě, obžérství a blbosti (individuální i masové ve formě komunistického zřízení- zase ta absurdita) jsou zábavné i nakažlivě chytlavé a zároveň vedou k hlubokomyslným úvahám, myšlenkám a pokrokovým teoriím. Jak vlastním tak těm v Taxidermii nahlas vyřčeným. Třeba, že: "kunda se netočí kolem světa, nýbrž svět kolem kundy!". Naturalistické, objevné, bizarní, ideově bohaté a hlavně neskutečně zábavné dílko:)

Rozrůstající se výchovný trend, kdy si děti mohou dovolit téměř cokoliv bez jakýchkoliv následků je sice všeobecně známý, ale nikdo si ho netroufne kritizovat, neboť je hned postaven do pozice odsouzeníhodného tyrana. Tak buďme rádi, že se najde aspoň někdo, kdo je ochotný prostřednictvím filmového plátna ukázat, kam takový směr může v extrémním případě vést a že i ten pětiletý blonďatý zázrak dokáže (byt‘ někdy nevědomky) pěkně uškodit a měl by tak mít důkladně vštěpovány základní hodnoty a mantinely. A my dospělí bychom se měli vyhnout takovým zběsilým honům na čarodějnice bez důkazů, často jen na základě předsudků a jednat racionálně a s rozvahou. Ale to už je asi přílišná utopie.

Když si kvartet kvalitních, osobitých herců užívá natáčení a zcela uvolněně proplouvá zdánlivě banální, leč zajímavou a hlavně zábavnou zápletkou s černohumorným Ritchieovským nádechem, nemám nejmenší důvod si to neužívat bezprostředně s nimi. Sedlo mi to o dva fousy víc než Bruggy.

Ani seberafinovanější plán s vidinou lehkého zisku neproběhne nikdy bez problémů..natož, když je průhledný jak fusekle od Vietnamců, spřádá ho rodinka buranských idiotů co si nevidí ani na špičku nosu a k ruce máte psychopata s odznakem, kterej vám zprzní mladší sestřičku a starou kuřetem z KFCčka. To se pak zákonitě posere všechno.

Prometheus je bezpochyby nejlepší sci-fi za poslední dekádu. Je to doslova science-fiction, tedy nikoliv futuristická military action s hromadou vetřelců, jak k mému překvapení mnoho popcornožroutů očekávalo. Kdo si to uvědomí, nemůže být zklamán. Jako prequel k Vetřelci funguje ve všech ohledech- odpovídá na nejdůležitější otázky a hemží se odkazy (osobně bych uvítal i více k Weyland corp.,technickému zázemí atd.), ale zároveň průběžně předkládá mnoho úvah a otázek nových, čímž opakovaně nutí k zamyšlení a otevírá prostor pro natočení sequelu. Tomu odpovídá i samotný závěr, který je v jistém smyslu novým začátkem místo epického finále. Jinak je zde epické ale téměř vše. Již úvodní scéna mi svou dokonalostí doslova vyrazila dech..přelet nad gigantickým vodopádem uprostřed temné sopečné krajiny a první seznámení s obřím nepozemským humanoidem dává vyniknout Scottově geniální kreativitě a preciznímu technickému zpracování, které nemá konkurenci, byt se mu pánové Cameron s Nolanem snaží občas přiblížit. Vyvolává pocit úžasu, příjemného mrazení a dokonalosti, nad kterou zůstává rozum stát. Ale takových scén je tu mnoho- přistání Prométhea, operační zákrok, kontakt tváří v tvář stvořiteli, bouře, srážka lodí...ano, je jich dostatek na to, abyste se zmíněných pocitů nezbavili po 120 minut a minimálně tyto scény si v duchu přehrávali stále dokola. Prométheus má ale další podstatnou devizu, kterou se může chlubit málokteré sci-fi..kvalitní až perfektní herecké obsazení. Zejména ve dvou případech. Fassbenderův android David je velmi rozpolcená "osobnost", chladný robot oddaně sloužící svému pánovi, pohrdající lidmi a schopný bez váhání ohrozit jejich životy. Perou se v něm arogance a nadřazenost v protipólu s jakousi touhou být člověkem, objevují se pocity, které možná nejsou naprogramované(?), viz.změna výrazu v obličeji, když je svým "otcem" Weylandem popisován jako pouhý robot nebo v závěru pud sebezáchovy. Je zde zmíněna korelace mezi stvořitelem člověkem- produktem androidem a "produktem" člověkem-stvořitelem bohem(?) či nadřazeným humanoidem(?), viz rozhovor Davida s Hollowayem. Fassbender vyjadřuje vše potřebné i s minimem mimiky. Exceluje i Noomi Rapace, která působí přirozeně, dává najevo strach i pokoru z neznámého přebíjené touhou po vědění a odpovědích pro vědce vlastní. S přehledem zvládla velmi náročnou scénu operace aniž by sklouzla k hysterickým výlevům. Jako poslední bych zmínil 3D. I s ním si Scott poradil (byt je to jeho premiéra) naprosto bezchybně. Není použito jako pouhé pozlátko, kdy občas narazíme na filmy s plochým obrazem a minimem přepálených, lacině působících efektů. Naopak je pevně zakomponováno do obrazu po celou stopáž, vše působí plasticky, většina hlavní akce se odehrává na plátně a rovnoměrně do negativního i pozitivního 3d prostoru vystupují nehybné předměty nebo části interiérů-např.Promethea. Tento přístup mi přijde vůbec nejlepší-postavy v detailu jsou velmi ostré, prostor za/před plátnem je vyvážený, ztrácí na ostrosti pozvolna, úměrně s hloubkou až jakoby do ztracena, což působí velmi přirozeně, nerušivě, ale skvěle dotváří iluzi prostoru. Samozřejmě nechybí ani výrazné efekty "do publika", kdy jsou např. chapadla výrazně před plátnem a na hranici plátna je obraz utápěn do pozadí. Několik dynamických průletových scén "do plátna" jako scéna s vodopády či průlet sondy tunelem. Co je ovšem hlavní (a měl jsem z toho obavy)- nato, že jde z podstaty o tmavý film, není zde jediný okamžik přetmavený:). I na tomto "detailu" si už spousta tvůrců vylámala zuby a 3D tak bylo spíše otravou než přínosem. Jak ze zmiňovaných důvodů ostrosti a světlosti, tak velikosti plátna posilujícího impozantní dojem 100%ně doporučuji IMAX. Ve výsledku tu máme na myšlenky bohaté sci-fi s dechberoucím audiovizuálním zpracováním, mnoha nezapomenutelnými scénami, minimálně ve dvou případech skvělými hereckými výkony, vlastní vesmír, spojení dvou mytologií a vydatný základ pro její další rozvoj... ptám se tedy kritiků, co víc byste ještě chtěli?

Miluju originální nápady. La Cara Oculta je na jednom postavený a díky hravému scénáři promakaný do posledního detailu. Atmosféra osamoceného venkovského sídla funguje jak má, udržuje napětí a to i přes relativně brzké odhalení pointy, protože i nadále z ní sálá možnost nečekaného zvratu. Na zajímavosti přidalo i lehce erotické ladění. Maestro, mimo jiné chronický "zasunovač" (ale kdo by se mu divil) je sice na ránu, ale holky to dokážou bez problému vykompenzovat. Za mě prosím více Fabián, silikonu mám dost v koupelně. Závěrem jen dodám, že film přímo dráždí k aplikaci nějakého zlomyslného českého přísloví jako: Kdo chce kam, pomozme mu tam...

Další velmi těžké, temné a mrazivé krimi, přesně jak jsem od Finchera čekal a vlastně i doufal, že se dočkám. To na jeho filmech právě obdivuju a proto bylo Sedm špičkou svého žánru. Právě chlad je přítomen ve všech směrech, ať už samotné drsné severské prostředí, styl vyprávění nebo děj samotný. Vše vyvolává nepříjemné negativní emoce a nejsou zde téměř žádné světlé chvilky na odlehčení. Proto po dvou hodinách už není nutné zakončení brutální řezničinou, ale stačí skvěle vyvedená scéna v náznacích. Orig. film ani knihu jsem nepozřel:), takže jako nestranný divák hodnotím velmi dobře i pozadí příběhu a postav. Vše je odkryto opět spíše stručně a v náznacích, ale někdy to není vůbec na škodu a dává volnější průchod představivosti. K tomu excelentní obsazení, Skarsgård (můj velký oblíbenec) mě přesvědčil a Craig a Mara odvedli pořádný kus práce. Craig je netradičně téměř bezbranný a místo namachrovanosti zaujme úzkostným inteligentním projevem, z čehož vyplývá, že na sebe většinu pozornosti strhává Mara. Ta je jako odpůrkyně systému ve svém živlu a stejně tak ho dokáže velmi dobře zneužít. Jejími nejbližšími přáteli jsou samota a moderní technologie, a do posledního detailu vytváří velmi komplikovanou, o to zajímavější osobnost. Mnoho lidí kritizuje ono chladné a prý pro Finchera rutinní zpracování. Já jsem za něj vděčný a nic bych neměnil.