dex2man

dex2man

Robin R.

okres Praha
Multipass

69 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Statečné srdce (1995)

  • poster

    Kokain (2001)

    Velmi silný a na reálném základě postavený životní příběh člověka, který jde za svým snem, ale zvolí si špatnou cestu - drogového dealera. Vzestupy střídají tvrdé pády, ale on nedbá varování ani se nepoučí z vlastních chyb dokud nepřekročí hranici, ze které už není návratu a přijde úplně o všechno...Depp je jako George Jung excelentní.

  • poster

    Mulholland Drive (2001)

    Mulholland Dr. je pro mě nejlepší z Lynchových filmů. Krásně, ale záludně si pohrává s vaší myslí, fantazií i pozorností, aby se vám nakonec zavrtal do mozku jako červ a bude trvat možná i několik dnů, než se ho zbavíte. Mě se to stalo a bylo to příjemné. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků, který mimo jiné vzbudil mojí lásku k Lynchovým i psychologickým snímkům obecně.

  • poster

    Lid versus Larry Flynt (1996)

  • poster

    Americká krása (1999)

  • poster

    Černý jestřáb sestřelen (2001)

    Nejlepší válečný film...mám slabost pro filmy o konfliktech z prostředí Afriky a Středního východu a tohle je natolik intenzivní zážitek,že v mých očích dokonce překonal Ryana.

  • poster

    Gladiátor (2000)

    Přesně takhle si představuji dokonalý Hollywoodský velkofilm se vším, co k němu patří. Disponuje silným příběhem i uvěřitelným hlavním hrdinou, podpořený perfektními hereckými výkony (pro mě zejména excelující Phoenixův Commodus) a precizním audio - vizuálním zpracováním, které zážitek ještě umocňuje. Hledání historických nepřesností mi přijde naprosto zbytečné - našly by se v každém filmu a Gladiátor nestojí na historické věrnosti, ale na dokonalosti všech filmařských aspektů. Já se Ridleymu hluboce klaním a děkuju za Gladiátora:)

  • poster

    Leon (1994)

    Leon je moje srdeční záležitost a každé další zhlédnutí (a že jich bylo:)) neubírá na zážitku...

  • poster

    Černá labuť (2010)

    Předchozí Aronofskyho snímky mě popravdě nějak zvlášť neoslovili a tak jsem se na film těšil především kvůli Natalii, která je mou velkou oblíbenkyní. Navzdory tomu mě labuť zasáhla způsobem,jakým bych nečekal.Od prvních minut získala moje zaujetí,budováním magické atmosféry baletního prostředí s důrazem na jeho negativní stránku,realisticky zobrazeným zákulisím odhalujícím fyzickou náročnost přípravy baletních vystoupení i psychickou v podobě touhy po dokonalosti a úspěchu i tenze mezi samotnými baletkami.Dané atmosféry je docíleno precizním sladěním všech filmařských dovedností,od kamery, hudby, která trefně využívá Tchaikovskyho motivů nejen k doprovodu baletu, ale i dokreslení nálady v ostatních scénách. Střídání prostředí domova, bal.divadla i třeba cesty metrem, z nichž každá z pasáží má své opodstatnění a je zřejmý její vliv na Ninino rozpoložení. Její proměna v černou labuť je sice postupná,ale od poloviny silně gradující. Zvyšuje se četnost využití doprovodných prvků jako práce se zrcadly (skoro v každé scéně), které zvyšují naléhavost na diváka a podtrhují rozpolcenost Niny. Čím více se k tomuto stavu-změně-probuzení vlastní, nespoutané, možná i temné stránky osobnosti přibližujeme, tím méně dostáváme vodítek a vysvětlení, což dokonale umocňuje vnímaní její rozpolcenosti a neschopnosti rozeznat hranice reality. Skvělé jsou i herecké výkony - Cassel opět prokázal svoje schopnosti v roli ředitele-manipulátora, který dokáže prostřednictvím psychického nátlaku i probuzením Nininy sexuality (černé labutě) dosáhnout kýženého efektu. A konečně Natalie, která předvedla přímo neskutečný herecký koncert - jak při baletních kreacích (většinu odtančila sama), tak především při předvedení všech charakterových rysů, myšlenkových pochodů, touhy po dokonalosti, psychického rozpoložení pod eskalujícím nátlakem okolností - blížící se premiéra, strach o ztrátu role, i rozpolcenosti a zmatenosti Nininy osobnosti - co dokáže Natalie vyjádřit pohledem (ve scéně, kdy se v závěru líčí mezi vystoupeními černé a bílé labutě) je přímo úžasné - v jejích očích jakoby se dalo číst a jedná se pro mě o jednu z nejsugestivnějších filmových scén vůbec.Natalie dala této roli nejen svůj talent, píli a snahu, ale především svou duši. Výtečný je i závěr, který je sice částečně předvídatelný, ale díky gradaci všech zmíněných prostředků (hlavně hudba) na mě zapůsobil přímo uhrančivým dojmem a já byl po zhlédnutí zcela konsternován a se slzou v oku a příjemným mrazením za krkem v sobě nechával při povedených závěrečných titulkách(!) tyto dojmy pozvolna doznít.

  • poster

    Prometheus (2012)

    Prometheus je bezpochyby nejlepší sci-fi za poslední dekádu. Je to doslova science-fiction, tedy nikoliv futuristická military action s hromadou vetřelců, jak k mému překvapení mnoho popcornožroutů očekávalo. Kdo si to uvědomí, nemůže být zklamán. Jako prequel k Vetřelci funguje ve všech ohledech- odpovídá na nejdůležitější otázky a hemží se odkazy (osobně bych uvítal i více k Weyland corp.,technickému zázemí atd.), ale zároveň průběžně předkládá mnoho úvah a otázek nových, čímž opakovaně nutí k zamyšlení a otevírá prostor pro natočení sequelu. Tomu odpovídá i samotný závěr, který je v jistém smyslu novým začátkem místo epického finále. Jinak je zde epické ale téměř vše. Již úvodní scéna mi svou dokonalostí doslova vyrazila dech..přelet nad gigantickým vodopádem uprostřed temné sopečné krajiny a první seznámení s obřím nepozemským humanoidem dává vyniknout Scottově geniální kreativitě a preciznímu technickému zpracování, které nemá konkurenci, byt se mu pánové Cameron s Nolanem snaží občas přiblížit. Vyvolává pocit úžasu, příjemného mrazení a dokonalosti, nad kterou zůstává rozum stát. Ale takových scén je tu mnoho- přistání Prométhea, operační zákrok, kontakt tváří v tvář stvořiteli, bouře, srážka lodí...ano, je jich dostatek na to, abyste se zmíněných pocitů nezbavili po 120 minut a minimálně tyto scény si v duchu přehrávali stále dokola. Prométheus má ale další podstatnou devizu, kterou se může chlubit málokteré sci-fi..kvalitní až perfektní herecké obsazení. Zejména ve dvou případech. Fassbenderův android David je velmi rozpolcená "osobnost", chladný robot oddaně sloužící svému pánovi, pohrdající lidmi a schopný bez váhání ohrozit jejich životy. Perou se v něm arogance a nadřazenost v protipólu s jakousi touhou být člověkem, objevují se pocity, které možná nejsou naprogramované(?), viz.změna výrazu v obličeji, když je svým "otcem" Weylandem popisován jako pouhý robot nebo v závěru pud sebezáchovy. Je zde zmíněna korelace mezi stvořitelem člověkem- produktem androidem a "produktem" člověkem-stvořitelem bohem(?) či nadřazeným humanoidem(?), viz rozhovor Davida s Hollowayem. Fassbender vyjadřuje vše potřebné i s minimem mimiky. Exceluje i Noomi Rapace, která působí přirozeně, dává najevo strach i pokoru z neznámého přebíjené touhou po vědění a odpovědích pro vědce vlastní. S přehledem zvládla velmi náročnou scénu operace aniž by sklouzla k hysterickým výlevům. Jako poslední bych zmínil 3D. I s ním si Scott poradil (byt je to jeho premiéra) naprosto bezchybně. Není použito jako pouhé pozlátko, kdy občas narazíme na filmy s plochým obrazem a minimem přepálených, lacině působících efektů. Naopak je pevně zakomponováno do obrazu po celou stopáž, vše působí plasticky, většina hlavní akce se odehrává na plátně a rovnoměrně do negativního i pozitivního 3d prostoru vystupují nehybné předměty nebo části interiérů-např.Promethea. Tento přístup mi přijde vůbec nejlepší-postavy v detailu jsou velmi ostré, prostor za/před plátnem je vyvážený, ztrácí na ostrosti pozvolna, úměrně s hloubkou až jakoby do ztracena, což působí velmi přirozeně, nerušivě, ale skvěle dotváří iluzi prostoru. Samozřejmě nechybí ani výrazné efekty "do publika", kdy jsou např. chapadla výrazně před plátnem a na hranici plátna je obraz utápěn do pozadí. Několik dynamických průletových scén "do plátna" jako scéna s vodopády či průlet sondy tunelem. Co je ovšem hlavní (a měl jsem z toho obavy)- nato, že jde z podstaty o tmavý film, není zde jediný okamžik přetmavený:). I na tomto "detailu" si už spousta tvůrců vylámala zuby a 3D tak bylo spíše otravou než přínosem. Jak ze zmiňovaných důvodů ostrosti a světlosti, tak velikosti plátna posilujícího impozantní dojem 100%ně doporučuji IMAX. Ve výsledku tu máme na myšlenky bohaté sci-fi s dechberoucím audiovizuálním zpracováním, mnoha nezapomenutelnými scénami, minimálně ve dvou případech skvělými hereckými výkony, vlastní vesmír, spojení dvou mytologií a vydatný základ pro její další rozvoj... ptám se tedy kritiků, co víc byste ještě chtěli?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace