snake

No, nesdílím názor, že by Hrdina byl akční film, jak jsem se tu od pár lidí dočetl.Ale rozhodně jde o filosofický film.A tím myslím opravdu filosofický film, tím nemám na mysli ultra NEfilosofické filmy typu Matrix, které si sice na filosofické filmy hrají, ale končí tragicky (hlavně Matrix Reloaded). Jak úžasné je přirovnání ke kaligrafií. Naprosto vystihující jsou hrdinovy pocity. K tomu vizuálně nádherné orgie, nádherné choreografie bojových scén. A k tomu historická důležitost! Bohůžel se zde hodně dočítám, jak lidé tento film srovnávají s již zmiňovaným Matrixem. Pánové a dámy.......uvědomte si co srovnáváte!! Jak můžete srovnávat bojové choreografie otce a mentálně retardovaného syna? Je pravda, že Matrix vznikl dřív, ale odkuď asi čerpá??? Co takhle třeba z Čínské a Japonské mytologie? Nehledě nato, jak jsou tyto choreografie natočeny! Pro mě je tento film nezapomenutelným zážitkem!

Nemohu se zbavit pocitu, že tento snímek je strháván ze dvou důvodů. První zde již byl zmíněn. Totiž, že film byl údajně strhán při své premiéře v Cannes a proto je následně strhán i od všech ostatních kritiků v Čechách. Nebo je zde druhá možnost. Velká rozporuplnost filmové předlohy-románu Dana Browna The Da Vinci Code. Chápu, že spoustě lidem se předloha prostě nelíbí a proto se jim nemůže líbit ani film. Na druhou stranu je ovšem hodnocení dvou hvězdiček prostě neadekvátní. Jednam díky tomu, že film je technicky precizní (vydařené atmosferické flashbacky, skvělé hudba, výborná výprava a skvadra herců hrajících povětšinou nadprůměrně) a jednák díky tomu, že scénář je velice dobře napsaný (Akiva Goldsman si obsahem velice obsáhlé knihy poradil nadmíru šikovně). To, že se lidem nelíbí pointa je věc druhá. Osobně moc nechápu povyk kolem této 'šokující¨ pointy, která je prostě minimálně nedůvěryhodná. Přesto obdivuji celou promyšlenost knihy-všech šifer a vůbec celé zakomponování hlavní myšlenky do, v podstatě, thrilerové podoby. Já jsem viděl nejprve film a poté jsem si přečetl knihu a můžu vás ujistit, že kniha se od filmu moc neliší. Přesto tento film nemůže být takovým hitem a to proto, že je převážně konverzační. Moje hodnocení by mohlo být i vyšší, ovšem jenom tehdy, kdybych hodnotil jak se mi líbil. Já beru v potaz i to, že prostě má své chyby (místama je trochu zdlouhavý a konec je moc natahovaný)-proto není hodnocení maximální, protože vím, že jeho kvalita není úplně na výši. Přesto se řadí mezi mých TOP 30.

Ani nevím, jak v záplavě pocitů a velké euforie začít psát-toto je prostě bomba. Mnichov se aspoň pro mě stal jedním z nejemotivnějších filmů, které jsem kdy viděl. Skrz jediný záběr nebo scénu dokáže film vyjádřit tolik, že v klasických amerických filmech by bylo potřeba vyjádřit stejnou věc pěti minutovým komentářem. Síla obrazu je v tomto filmu vůbec velice důležitým a také vztyčným bodem. Spielberg často používá dokumentární kameru, filtry a statickou kameru a tak skrz obraz dokáže navodit atmosféru, atmosféru té doby, která vás dokáže pohltit. To samé by se dalo v podstatě říct o zvuku. Ale to bychom se bavili pouze o technické stránce věci a o to mi vlastně vůbec nejde. Protože to nejdůležitější je příběh a nadčasová myšlenka. Film nám nezděluje otázky skrz hlavní hrdiny ale skrz to, co se ve filmu děje. Není potřeba nic říkat přímo, ale vše vám stejně dojde. Asi nikdy jsem nezažil tak politicky silný a jasný film. Pokud mu někdo vyčítá politickou nestranost, tak to nechápu. Právě v tom je největší síla tohoto filmu. Jeho nadčasová myšlenka je tak aktuální, že by si ji snad měli uvědomit všechny lidi-a hlavně by tento film měli shlédnout všichny Izraelci a Palestinci. A jestli někdo dokáže říct, že ho film nudil nebo mu připadal málo akční, tak z toho plyne jen jedna věc-nechci vědět kam směřuje filmový vkus dnešního publika. Mnichov je doopravdy ten pravý filmový zážitek, který jsem v podstatě zažil pouze párkrát.

Netajím se tím, že mám rád ve filmech promáklou psychologii postav. Nemohu říci, že by postavy v Muži v Ohni byli dokonalou ukázkou psychologické propracovanosti. Občas se zde objevují i dosti ohrané věci (bývalý voják utišující své trauma v lahvi whiskey...). Ale přeci jen jsem postavám naprosto uvěřil co dělají a proč to dělají. Mluvím o Dakotě Fanningové i Denzelu Washingtonovi. Právě dětská představitelka mě doopravdy posadila na prdel. Slyšel jsem o ní už moc ale viděl jsem ji v prvním filmu. A doopravdy, její přirozené herectví je tak uvěřitelné, že vám příjde film jako skutečnost. Skvěle dokázala ztvárnit základní lidské city jako lásku, zoufalství, smutek, zklamání. A ty jsou alespoň pro první polovinu filmu to nejdůležitější. Právě první půlka filmu je hodně odsuzována, ale podle mého je o něco lepší než ta druhá. Sledujeme postupné upevňování vztahu malé holky hledající přítele a válečného veterána utápějícího své vzpomínky v chlastu. Ne, rozhodně nejde o nic originálního. Ale ze stran obou herců jde cítit, že svým postavám sami věří. A tak jejich vztahu můžeme uvěřit i my. Jediné co mě v této chvíli nenapadá, jestli už jsem někde neviděl něco v tom smyslu, že pro chátrající trosku se stane smyslem života malá holka. Nevím, ale myšlenka je to úžasná, ba trochu nereálná. Škoda, že ve druhé půlce se Dakota Fanningová objeví už jen na chvíli a na řadu přichází akce. Nejsem nějákým velkým milovníkem akčních filmům, ale viděl jsem jich dost. Ale abych se přiznal, Muž v ohni je pro mě jiný. Doopravdy mě těší, že Denzel Washington v sobě dokázal najít opravdu originálního akčního hrdinu. Není to typický Schwarzenneger nebo Bruce Willis je to něco jiného. Tvrďák, ale jenom člověk. To je to co se mi nelíbí na 90% akčňáků. Že hrdina je vlastně polobůh. Ne, to Creasy rozhodně není. Je to člověk, který touží po pomstě. Ale způsobem, kterému já věřím. A musím říci, že dosti nevybíravým způsobem. A ten ještě k tomu podtrhne skvělá režie.Styl Tonyho Scotta je zajímavý, mě osobně velice sedl a nesouhlasím s názorem, že by tam bylo moc těch stříhu, filtrů, dokumentární kamery...Tony Scott si prostě pro tento film vybral tento styl točení a já nevidím důvod proč by ho měl v půlce filmu přestat používat. Naopak barevná laděnost filmu a rychlé střihy v kombinaci se zpomalenýma záběrama budí aspoň v první půlce filmu jakýsi pocit alkoholového opojení, kterým hrdina často prochází, tedy aspoň zezačátku. Ve druhé půlce naopak působí velice dobře v kombinaci s tvrdou akcí. Já jsem se naopak tetelil blahem. Pro mě je Muž v ohni jeden z nejlepších akčních filmů za posledních pár roků, a jako film psychologický je u mě silnější nadprůměr.

Filmy, které natočil Michael Mann mně nejsou zas až tak známi. Jediný, který znám velmi dobře je Poslední Mohykán, který byl mimochodem naprosto bomba. Ale abych řekl pravdu, režijně to rozhodně nebyl vrchol originality. Prostě zahrnoval krásné pohledy na přírodu, pěkné akční sekvence, jenže nebyli nijak originální. A v jedné zásadní věci je Collateral hodně odlišný od všech filmů. Styl kamery. Pokud jste dobře sledovali tak celý film je natočen jakousi zrnitou kamerou, občas je docela dost dobře vidět zrnitý obraz. Myslím, že to rozhodně nebude tím, že by tvůrci neměli dostatek peněz. Ale ta kamera skvěle dotváří atmosféru nočního Los Angles. Také jsem hodně často zaregistroval použití chvilkové rozvyklané kamery, takže Collateral rozhodně nebudí pocit americky vyumělkovaného, uhlazeného akčního filmu alá Bay. Zkrátka po režijní stránce je Collateral hodně vytříbený a poměrně dosti originální. Michael Mann mě přesvědčil, že rozhodně nebude patřit jenom mezi tuctové režiséry (to se v poslední době podařilo i Tonymu Scottovi a jeho Muži v Ohni). V čem taky hodně spočívá vytříbenost filmu je v psychologii. Celou dobu jsem ať jsem chtěl nebo ne musel částečně obdivovat Vincenta. Prostě základní postavy nejsou černobíle americké (jeden je dobrý, ten druhý zlý), ale rozporuplně zparchantělé. I Max není ve všech ohledech kladný, každopádně je to postava klaďase a klady převažují nad zápory. Zato Vincent je postava poměrně složitá. Nevím jestli je zmagořilý blázen nebo super inteligentní magor. Cokoliv řekne řekne s takovým ledovým klidem, že člověka až zamrazí. Na druhou stranu ale dokáže Maxe odhadnout tak výstižně, že mu vlastně změní život. Max si uvědomí jak do teďka žil. A teď stojíte na prahu rozhodnutí, jesli je Vincent postava kladná či záporná... Jistě že záporná. Když vraždí lidi tak asi je záporná. Ale rozhodně ne zlá, nenávistná a zblblá. Proto jsem Vincenta pochopil spíš jako mírně nadprůměrně inteligentního člověka, který vraždění bere doopravdy jen jako práci (jak sám říkal)... Tímto chci poděkovat Tomu Cruisovi, konečně prokazuje jak dobrý je herec. Jeho postava je směsicí elegantního kravaťáka a drsňáka bez servítek, a tento mix je naprosto geniálně ztvárněný. Teď už mě Cruise nenechal na pochybách o jeho kvalitách. Zato Jamie Foxx mě, abych pravdu řekl, tak nedostal. Jeho herectví je poměrně přirozené ale ze začátku jsem doopravdy nevěřil, že má strach a obavy. Kdy jsem mu ale začal věřit bylo po scéně z jazzového baru. Od té doby až do konce se naprosto začal vyrovnávat Cruisovi. A to, že Mann dokázal z obou hlavních protagonistů vytřískat tak skvělé herecké výkony je jeden z největších kladů filmu. A co mě naprosto šokuje je ta propracovanost do každičkého detailu. Například to, jak ze začátku Vincent mluví o chlápkovi, který jezdil deset hodin mrtvý v metru, scéna kdy jde Vincent do metra, a nakonec se ukáže proč tam byl a takových to naprostých detailů je ve filmu plno. To hraničí se scénáristickou genialitou. Scénář Stuarta Beattieho je prostě tak dokonalý, tak propracovaný, tak originální, že bych mohl diskutovat o tom, že je to nejlepší scénář roku. Viděl jsem spousty thrillerů, ale co se originálnosti a zpracovanosti týče, je u mě Collateral na prvním místě.