honajz2

Prvních a posledních 15 minut se mi hodně líbilo, byť těch posledních asi víc - chtít dobrovolně zůstat ve světě plném války, protože současnost je příliš mírová a tohle je pro vojáky "splněný sen", je přání, po kterém tahle četa rozhodně nemohla dopadnout jinak, i když ho nesdíleli všichni. Nebýt tohohle malého a pro mě i nečekaného přesahu, tak bych nedal ani tu třetí hvězdu, protože většina filmu je bohužel tím, co mě vůbec nebaví - akční válečná řežba bez pořádného děje a s postavami bez charakteru. O to horší je, že je to utahané a navzdory slušné kameře a choreografii bojových scén mě to i často nudilo. Přitom ten námět je dost zajímavý, ale rozhodně jsem od něj čekal víc, než jen tuhle akční taškařici, která je občas vtipná, ale obávám se, že neúmyslně. Sci-Fi zápletka zůstala dost nevyužitá a na tu já se těšil nejvíc, takže je jasné o to víc, proč mi to moc nesedlo. Rozhodně to není špatný film, ale jeho stylizace a zaměření jde mimo mě. Slabé 3*

Viděna tříhodinová verze a na té mi nejvíc vadí to, že je místy zbytečně dlouhá a zkrácení by jí jen prospělo. Kratší to ale možná má přesně tak svižné a dostatečně dlouhé, aby to tuhle moji výhradu vynahradilo, takže to v hodnocení nebudu brát jako bůhvíjak důležitý faktor. Až na tu utahanost se mi to překvapivě líbilo, až jsem chvílemi nechápal, proč a na základě čeho, když mě jinak gangsterky a mafiánská dramata neberou. Po skvělém zážitku z Heat jsem ale dostal chuť vyhledávat podobné filmy a tenhle mi vyloženě padl do oka, navzdory stopáži a faktu, že jsem moc nevěřil, že mě to zaujme. Ale stalo se a je to hlavně tím, že to není tolik o mafiánech jako kritika fungování americké policie, která oproti současným kritikám rozebírá problém komplexněji, má více vrstev a nezasekne se jen na jediné, "nejaktuálnější" věci, na které pak prezentuje co nejčernobílejší postoj. Taky to má celkem komorní atmosféru, z mafiánů to nedělá sympatické postavy (což je můj největší problém s Kmotrem), ale naopak je to vykresluje dost rozporuplně a přitom detailně. Ač se to nemusí zdát, tak jsou tři hodiny vlastně docela nabité. Samozřejmě jen do určité míry, dovolené hollywoodským formátem, ale stejně jako u Chyť mě, když to dokážeš (na které jsem si nejen díky konci párkrát při sledování vzpomněl) to na svoji kategorii funguje nadprůměrně, umí to nabídnout překvapivě dost zapamatováníhodných momentů a obojí taky má skvělý konec, který za celým příběhem udělá krásnou tečku. Takže ano, i přes všechny pochybnosti musím říct, že se mi to trefilo do nálady i toho, co jsem hledal - byť Heat je samozřejmě někde jinde. 4*

Za mě docela zklamání a bohužel další důkaz, že i South Park se začíná vyčerpávat. Od pohledu to vypadá naprosto úžasně a taky jsem se těšil, jak tohle téma Parker a Stone zparodují humorem jim vlastním a nikoho nebudou šetřit, jenže výsledek dost ztrácí na tom, že honí moc zajíců a že sice přesně ví, do čeho se chce strefovat, dokonce ví přesně jak a není to úplně blbě vedené, ale většina hlášek je mdlá a málo úderná. Vlastně nejvtipnější, nejfunkčnější a nejtrefnější byl Randyho průchod paralelními světy, který krásně odráží, jak moc je teď tohle téma vyčpělé (zdravím druhého animovaného Spider-Mana, občas jsem to z něj (ale bohužel vážně) cítil taky) a především pak reálie světa etnických leseb, kde jsou geniální detaily (neexistence bělošek, všechny postavy musí mít neustále reprezentativní silné pózy, nucené vtipy na patriarchát, City Woke...), ale mimo to mi zbylé hlášky přišly buď nevtipné, nebo doplatily na přehnané opakování - a to platí obzvlášť ke Kathleen Kennedyové. S názory tvůrců na ni přesně souhlasím, ale celá parodie na ni se upnula na jednu hlášku, která byla docela vtipná napoprvé, ale pak se opakovala pořád dokola a nakonec se mi jen omrzela. Do toho je zde ještě zápletka s nedostatkem opravářů, což skvěle začne, ale jelikož se to muselo propojit s příběhem paralelních světů, tak to celé sice mělo pointu, ale do celku zapadla slabě a i sama o sobě byla nanejvýš ucházející. Popravdě by bylo lepší, kdyby obě zápletky byly dvě samostatné epizody, protože teprve potom by to fungovalo tak, jak by mělo. Takhle je to ale nevyváženě a mrzí mě to, protože Parker a Stone na to jdou stále dobře (byť už nejsou tak bouřliví jako kdysi, ale zase střílí dostatečně do všech stran) a pořád mají co říct, ale gagy jsou prostě znatelně slabší. Ale pořád lepší, než oba díly Streaming Wars. 3*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.28 - BĚLORUSKO - Skvělá úvodní scéna a docela obstojně navazující úvod mě dostatečně nalákal na sice klasický horor o študácích kempujících v lese, ale zato z netradiční země původu a s pěknou hlavní herečkou, jejíž postava byla sice mrcha, ale co už. Jenže ta spokojenost mi nevydržela dlouho, jelikož pak do děje vstoupili tři pašeráci, kteří mě neskutečně iritovali a pak dva místní obyvatelé, u kterých jsem se celou dobu těšil na to, až se víc zapojí do děje, jenže strašně dlouho trvá, než se něco stane a když už se to stane, tak je to tak chaotické, že jsem sotva vnímal, co se děje a co se komu stalo. A v celé prostřední části filmu se vlastně neděje nic, co by stálo za řeč - až na ty pašeráky, okolo kterých se to motá zbytečně dlouho. Ještě pár hezky natočených scén, ale jinak další klady nemám. Bohužel je to až příliš zapomenutelné a obyčejné, byť s pár osobitějšími prvky, ale ani ty výsledek nezachraňují, zvlášť když taky nejsou tak výrazné. 2*

Ach jo, tak zase nic :-( Papirka Steen je moje oblíbená herečka a při zjištění, že natočila i pár filmů, jsem si je nechával jako takovou "pojistku" na dobu, kdy mi všechna dánská dramata budou připadat stejně mdlá a přeceňovaná. Bohužel to ale dopadlo stejně. Sice je to propracovanější, než cokoli od Zuzanky a snesitelnější, než novější filmy Vinterberga a Triera, ale stejně je to unylé drama, hrající hlavně na efekt svého silného tématu, které sice nedojí do naprosté přehnanosti jako Zuzanka, ale nezachází dál, než by bylo nezbytně nutné. A spolu s tím je jasné, že se to psychologicky sice tváří, ale skutečně psychologické to není. Na to jsou charaktery málo rozvinuté, na to jednají až moc šablonovitě a celkově je to takové, no... typicky dánsky povrchní. Znovu (a snad naposledy) opakuji, že ne až tak jako u výše zmíněných tvůrců, ale pořád to tam bohužel je. Hodnocení ale ode mě Steen dostane stejné jako oni, protože ten častý dogmatický styl kamery mi nesedl a atmosféru nevytvořil, postavy mi byly všechny do jednoho nesympatické a protivné a konec mě zklamal snad z celého filmu nejvíc, jelikož nic v podstatě nezakončil. Samozřejmě, že se tam něco stane, ale je to tak nevýrazné, že to neberu jako zakončení. Zvlášť, když absence psychologie znemožňuje pochopit, proč se oba manželé nakonec rozhodnout jednat tak, jak jednají. Co se dá dělat, fenomén dánských dramat asi nikdy nepochopím... Slabé 3*

Krásné a chytře zarámované obrázky s monumentální hudbou (což neznamená, že se tam vždy hodí), které vyprávějí něco jako příběh Ježíše. Schválně jsem do věty vecpal "něco", protože i přes zručnou filmařinu je to celé dost strohé a bezpohlavní, že to v divákovi nic silnějšího nezanechá a hlavně je těžké říct, jak to celé Pasolini vlastně myslel. Tahle otázka je i největší kamenem úrazu. Je to důmyslný výsměch, komunistický výklad Bible, nebo adaptace z pera nevěřícího, kterého ale fascinuje Ježíšův život? Po čase jsem dospěl k tomu, že pravda bude asi někde mezi vším a výsledek podle toho taky vypadá. Ježíš doslovně deklamuje slova z evangelia sv. Matouše, s občas až revolucionářskou dikcí a takhle to je celý film. Ostatní důležití lidé okolo něj jen existují a jen udělají to, na co všichni čekají, ale jinak jsou naprosto bez charakteru, prostě jen jsou. Do toho z toho pořád číhá strašák (ne)úmyslné parodie v podobě WTF scén typu prvního andělského zjevení (stane se to moc rychle, rychle to skončí, skoro jak v grotesce a Josefovo chování tomu taky odpovídá, vzhledem k tomu, jak byla ukázána úvodní scéna) a nemalého počtu dalších, po kterých už teprve mám problém to jasněji uchopit. Nejvíc mě v tomhle smyslu "dostala" montáž žalmů (!!), která nejvíc zobrazuje, jaký celý tenhle film je - povrchní. Bible je jedno z nejkomplexnějších podobenství vůbec, ať na ni máte názor jakýkoli, proto je taky problém ji nebo část z ní pořádně zpracovat, aby nic nechybělo, ale Pasolini to vzal z gruntu, některé pasáže jen nechá Ježíše suše říct, takže si to člověk sithne sotva přečíst, ale čas nad zamyšlením se nad tím vůbec nemá. Přitom v Bibli by právě o to zamyšlení mělo jít především, byť si ho každá církev a sekta vykládá podle obrazu svého - a s tím se zase nabízí otázka, jestli i tohle náhodou nebyl skrytý fór vůči církvi, která to taky někdy jen instantně deklamuje. Byl snad Pasolini tak vychcaný, jako Fassbinder v Strach jíst duše? První půlka mě ještě bavila atmosférou a hledáním zvláštních scén, takže jsem se u ní aktivně snažil přemýšlet nad Pasoliniho záměrem, jenže v druhé polovině jsem tam nedokázal vnímat nic jiného než možnost číslo 3 (z těch výše uvedených) a tak jsem jen čekal, až ta strohá show skončí, Ježíše ukřižují a vstane z mrtvých a já budu moct jít někam na oběd. Což takhle zní docela hnusně, ale při promítání jsem to tak vnímal; nehledě na to, že křížová cesta je snad jediná scéna z celého filmu, která mi přišla nějak silná. Hlavní otázkou ale stále zůstává, na kolik to je chytrá hra s divákem a co přesně byl Pasoliniho záměr, protože odpověď by hned vysvětlila všechny zvláštní scény. Nebo je snad odpověď taková, že tohle všechno jsou pocity rozšířené už tehdejšími diváky a přitom by se to mělo vnímat úplně jinak? Ale to už nad tím asi moc přemýšlím. Rozhodně jsem rád, že jsem to konečně viděl a to dokonce na velkém plátně, ale nic silnějšího to ve mě nezanechalo, znova to vidět nemusím a časem mi to začalo připadat zbytečně dlouhé, takže čisté tři hvězdy jsou podle mě adekvátní. Ostatně, dávám je skoro vždy u všech těchto silně rozporuplných zážitků. 3*

Konečně mám za sebou svůj největší seriálový rest - a opravdu ho vnímám jako největší; jestli nikdy neuvidíme Perníkového tátu nebo Dextera, je mi to upřímně fuk. Jednotlivá přikázání samozřejmě mají silné i slabší části, ale Kieślowski je natolik zručný, že všeho slabého je tady naprosté minimum (vlastně jen dvě epizody) a zbytek je dobrý až skvělý. Hlavně mi ale potvrdil, že byl jedním z nejtalentovanějších scénáristů vůbec. Tak detailně vykreslené zápletky a psychologie postav se dnes už skoro nevidí a přitom on to dokázal tak barvitě vykreslit na poli necelé hodiny, že by se od něj leckdo měl učit... Takže ano, naštěstí uznávám i já, že to je skutečně velkolepý projekt. Podrobněji u jednotlivých přikázání. 4*

Mě to komediální ladění nevadilo, spíš naopak - k tomuhle příběhu se skvěle hodilo :-) Jinak by totiž byl unylý jako předchozí přikázání, zatímco takhle správně předá to, co předat chce a přitom zase nabízí skvěle napsaný a vypointovaný příběh, ve kterém ale není problém akceptovat přehnané chování postav, jelikož do toho prostě patří a vlastně to jen díky nim tak funguje. Jen mě zarazilo, že Kieślowski celý Deklaog zakončil punkovou skladbou - to jsem od něj opravdu nečekal, ale beru to jako součást toho uvolněného ladění. 4*

Tak tohle mě naprosto dostalo. Je to takové italské slow cinema s tím faktem, že v Itálii čisté slow cinema už z podstaty věci nikdy vzniknout nemůže, ale zíral jsem, jak se z toho nakonec vyklubal až překvapivě komplexní obraz italské vesnice poloviny 30.let, ve kterém chybí jen to, co mě nenapadá. Dost by mě zajímala "oficiální" čtyřhodinová verze, jestli by vše rozpracovala ještě detailněji nebo v sobě naopak měla něco navíc, ale i tak ta dvě a půl hodiny dlouhá skvěle funguje. Zdánlivě je to film naprosto o ničem s banálním dějem, ale je to založené na vnímání point mezi řádky, drobných nuancí a na důležitost vyprávění obrazem, který je pro pochopení celku důležitý jako veškeré dialogy. Nemá to v sobě žádné těžko dešifrovatelné myšlenky, je to hlavně obraz doby a vesnice v ní, ale nabízí toho tolik, že jsem dokázal vnímat a procítit naprosto vše, co zažíval Carlo Levi. A schopnost procítit to je asi ze všeho nejdůležitější, protože v tom je skryté kouzlo tohohle výjimečného díla, které jde podprahově do hloubky a jako jedno z mála italských politických děl neagituje. Je sice jasné, na čí straně tvůrci stojí (a za mě je to ta správnější, když už bych musel vybírat...), ale vše jen pozorují, nic do toho nevtalčují a prostě jen vykreslují realitu. Jakoby jen zapnuli někde na vesnici kameru a prostě natáčeli. Tak důmyslné to sice není, to by bylo naprosto nedivácké a složité na realizaci, ale snad se chápeme. Mám hodně rád tenhle pomalý poetický styl plný hlubokých detailů, ale mám ho o to radši, když mě dokáže nadchnout i neskutečně pohlcující atmosférou, kterou bych nejvíc přirovnal k Tannerově filmu V bílém městě. Prostě (do jisté míry) osamocené žití v jednom městě, které, stejně jako hlavní postava, jen pozorujeme - akorát interagovat s ním může jen hlavní postava. Krásně se mi to trefilo do vkusu a když už jsem si říkal, že závěru chybí něco silnějšího, po čem bych si řekl "wow", tak to sice úplně nepřišlo, ale poslední scéna mě dojala podobně jako kdysi Každý hledá své místo na slunci a stejně jako u tohohle u nás neznámého argentinského filmu nevím přesně, proč. Prostě se mi to nějak vrylo pod kůži a procítil jsem to víc, než jsem si celou dobu myslel. Takže ten plný počet rád dám. Slabých 5*

Za mě spíš zklamání a druhý nejslabší díl celého Dekalogu. Nepřišlo mi to tak propracované, jako ostatní díly, bohužel se to týká i psychologie postav, tolik mě nechytla ani atmosféra a pak to celé dorazil přehnaný konec jak z dramatu zoufalého tvůrce, který neví, jak věci ukončit a sáhne po nejlehčím a nejosvědčenějším klišé. Téma je přitom dost zajímavé a oproti jiným dramatům to stále je mírný nadprůměr, rozhodně to ani není tak špatné, jak se může z mého komentáře zdát, ale vím moc dobře, že Kieślowski má na víc. A v skoro všem ostatním od něj je to krásně vidět, takže tu zůstanu u tří hvězd. Silné 3*