Jíha

(aka Ankle Biters) Půvabný námět pokažený děsným herectvím a nepříliš nápaditým scénářem. Pokud tento nenáročný snímek vůbec sledovat, pak kvůli čtyřem malým blonďatým sestrám v roli čtyř malých blonďatých sester, které si počínají stále cílevědoměji ve svém úmyslu zlikvidovat trapného otčíma, od počátečního tápání až po dost brutální finále. Necelých 70 %

SPOILERY: Španělský pošahanec Bogliano natočil horror Sudor frío (2010), který má ještě potrhlejší gimmick: kdosi natře oběti nitroglycerínem a začne je strašit, oběti se začnou potit hrůzou, ale pozor, na zem nesmí spadnout ani kapka potu, jinak výbuch! A přitom takovej horror není zdaleka tolik pohoršující, jako stupňující se příval blbostí, který nabízí A Quiet Place. Vytvořit jejich katalog by však mohlo být zábavou samo o sobě a jsem zvědavý na druhý díl, přistoupím k němu jinak a jistě to bude dobré. 65 %. Edit: Druhej díl je jenom více toho samého s nějakým tím patosem navrch. Meh.

a) Vlastně mi moc nevadila ta první půlka, kde se nic neděje. Člověk tak nějak ví, na jakej film kouká a ta voyeurská atmosféra, kde je vidět všechno a dlouho, dává předem vědět, že až se něco začne opravdu dít, bude to hodně nepříjemný. Což je samo o sobě nepříjemný. b) Líbilo se mi, že kromě celé té pseudojinotajné roviny o rozkladu, jde i o prostý příběh o pomstě na panu domácím za narušení hlučného večírku. Celkem dobře hnusné, ale nakonec přece jenom příliš pomalé a absurdní. Asi 70 %.

viz http://www.csfd.cz/film/303030-kurimu-remon/

Je fantastický, jak je možný jenom díky geniálně jednoduchýmu nápadu udělat z protagonistů klasický sbližovací romantický komedie trosečníka a hikikomori, a charakterizovat je víceméně pouze tím, vytvořit univerzálně platnou alegorii partnerského vztahu a umožnit tak ztotožnění s hrdiny komukoli a "osamělým" zejména. 90 %

Nadprůměrná crazy komedie o nevěstě, která chvíli před svatbou omylem zapíchne souseda nůžkama a potřebuje se včas zbavit těla a dorazit do kostela. Vírem událostí, který děvče strhává se prolíná i pár příběhů vedlejších postav (osamělá třicátnice, motorkáři, zločinci, fanoušek pop idolky), které jsou rovněž šťastně či vtipně zakončeny. Jak se dá u nadprůměrné crazy komedie čekat, některý vtipy jsou skvělý, jiný trapný a místy se nevěřícně či nechápavě zírá. Občas se film pokouší dojímat i nad rámec standartního happy-endu, nejde to brát moc vážně, ale nevadí. Za velkou část zábavy je zodpovědná Juri Ueno v hlavní roli. Necelých 70 %.

Esther ze začátku působila spíš jako antihrdinka, nadané děvče mstící se světu, který vidí plný násilí, křivd a lží. Kdyby se film s chytrým scénáristou vydal tímto směrem, možná by všechno bylo ještě lepší. Esther se však vyprofiluje jako obyčejné sociopatické monstrum. To je taky dobrý. Zvlášť když je to takhle působivý. S logikou a pravděpodobností si nikdo hlavu moc nelámal, ale na škodu to je jen málo. Malý plus za estonský původ psychopatky. Tyhle zápaďácký exkurze do postkomunistické ciziny jsou vždycky fajn. Bezmála 80 %.

Film je v první řadě úplně obyčejný a jeho postradatelné poselství deklamované na konci mladým básníkem banální. Přitom Bondyho básničky a filosofie banální nejsou, a jeho život v zobrazeném období nejspíš nebyl obyčejný. Takový kontrast = podfuk. Protože skvělý text sám napsat nemůžu, dovoluji si odkázat na komentář Martina Machovce v Ádvojce, kde je jasně vyjádřeno něco z toho, co mě při sledování filmu nejasně, ale poměrně silně vadilo: http://www.advojka.cz/archiv/2010/1/basne-nebo-lejna

Barva z vesmíru je nejspíš moje nejoblíbenější Lovecraftova povídka a tak jsem byl na filmové zpracování zvědavý, i když jsem čekal, že nebude příliš dobré. Není příliš dobré. Autoři se rozhodli děj ze zlověstných novoanglických hvozdů přemístit kamsi do italských plání a ze starších časů až do válečného roku 1943. V příběhu, i jinak trochu pozměněném, se tak objevuje zabitá prchající Židovka a z fronty se vracející příbuzný. Taková změna se dá pochopit, těžce popisný a trochu psychologický Lovecraftův horror takřka bez děje by nejspíš zfilmovat nešel. Bohužel nový příběh nepomáhá slabému zpracování. Atmosféra není dost hustá (a věřím, že za to z části může i ta Itálie), světelné efekty, které mají zřejmě simulovat neznámou barvu z vesmíru (v tomhle případě ovšem jenom blíže neurčenou barvu ze studně) nanicovaté a doprovázené poněkud trapným skřehotáním. Herci jsou příliš hysteričtí - opět nejspíš kvůli nepovedenému pokusu dodat nějaké drama do příběhu o postupném úpadku do naprosté zkázy těla, mysli i prostředí. Nejvíc mě naštvalo pochybné a pochybně do filmu naroubované antikristovství postav a výkřiky o neexistenci Boha nebo duše. Každému příznivci Lovecrafta (a poradce ohledně Lovecraftova díla figuroval v závěrečných titulcích) je přece jasné, že zlovolné síly z hlubin kosmu přesahující naše nejšílenější představy takové maličkosti jako Bůh nebo duše vůbec nezajímají. Mezi světlejší body filmu patří některé krvavé scény (když odhlédnu od toho, že v Barvě z vesmíru nemají co dělat) a klíčový moment, ve kterém soused najde na půdě trosku farmářovy ženy se, přestože neodpovídá mým představám z povídky, taky docela povedl. Ale nakonec film hodnotím tak vysoko, prostě proto, že byl pořád lepší, než jsem čekal. Celkem třeba 60 %.

--- SPOILERS AHEAD --- Poutavej a zajímavej příběh s množstvím zábavných a působivých situací. Třeba ta, kde se hrdinka přizná opilému zvědavci, že o ní její sestra nikdy dřív nemluvila, protože ona byla patnáct let ve vězení za vraždu svého šestiletého syna a celá veselá společnost si myslí, že je to vtip, skvělý. Bezprostředně následuje rozhovor s mužem, kterého Juliette zajímá a který na základě zkušenosti s výukou ve vězení poznal, jak jsou lidé stejní, takže Juliette nesoudí i když ví, že řekla pravdu. V jiný scéně se Juliettina sestra rozčiluje nad študentem, kterej si špatně vykládá Zločin a trest a povídá mu "Co ty víš o duši vraha, co o ní věděl Dostojevský. I mistrovská díla jsou jenom povrchní extrapolace." Moc chytrý. Něco takového mi přišlo jako hlavní téma filmu, takže jsem vůbec nepochopil co vedlo tvůrce k tomu vyměknutí na závěr. Všem přece byla Juliette sympatická, každej musel vidět, že to není asociální deprivantka, co by vraždila děti jen tak a předpokládal jsem, že když už to udělala, že k tomu měla nějakej dobrej důvod (třeba psychotickou epizodu u jinak zdravýho člověka) a že ten skutek byl sám sobě trestem. A ten důvod mě v podstatě nezajímal. Takže závěrečný odhalení, že šlo o eutanázii a že Juliette o tom před soudem a nikdy potom nemluvila protože "všechno už bylo řečeno" mi přišlo jako trapná zrada na tématu filmu. Bez toho pět hvězdiček, takhle asi 80 %.