Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný

Oblíbené seriály (9)

Buffy, přemožitelka upírů

Buffy, přemožitelka upírů (1997)

Dobrá, po přečtení většiny místních kladných komentářů vidím, že nezbývá mnoho co dodat, co se detailního popisu a chvály týče. Jejich velkou část bych klidně ocitoval. Můžu tak jenom zdůraznit, co mi osobně připadá nejdůležitější nebo nejzajímavější: Děsně osobitej a přitom přístupnej humor, hlavně verbální a výrazovej, fungující (počítal jsem to) asi v 995 z 1000 případů. Další část vtipu využívá nenápadný a vychytralý odkazování na leckdy i dávno minulé díly (Willow doslovně opakující v Tabula Rasa tři roky starou hlášku, Spike 3x bourající ceduli Welcome to Sunnydale...) To se děje i s vážnějšími motivy (Tara vysvětluje spolužačce proč Quasimodo musel dopadnout špatně, zatímco jiná postava bude brzy a dlouho procházet tím samým). Množství momentů, nebo i celých dílů (Family, The Gift, Once More with Feeling, celý závěr poslední řady, The Body), nad jejichž obsahem nebo kvalitou zůstává rozum stát. Je to seriál o blondýně, co propichuje upíry kolíkama, přeráží démonům páteře a kamarádí s čarodějnicí a seriál, kde světu každou chvíli hrozí zaniknouti v plamenech, a přitom všechno funguje tak dobře že jsem měl s dobrovolným potlačením nedůvěry problém jen asi jednou nebo dvakrát za celých 145 dílů. Coby fanoušek řekněme žánru pak ještě musím pochválit krásný a pokud můžu soudit dobrý zobrazení vztahu Tary a Willow (mimochodem nejméně disfunkční vztah v seriálu), což jsem původně od americkýho mainstreamovýho seriálu nečekal a zastoupení několika dalších homosexuálních postav (okrajově Larry ze začátku a pak Andrew a Kennedy v sedmé řadě)......... Buffy je příběh mýtických kvalit, kde víceméně archetypální postavy řeší odvěká a univerzální témata. Pro hrdinku to jsou odpovědnost, boj proti vnější autoritě a hledání vlastních pravidel a hlavně samota a možnost a nemožnost jejího překonání. I vedlejší postavy mají ledajaké, jen o málo závažnější, starosti. A všichni pak sdílí tu nejobecnější tíhu existence. Nic moc z toho není vidět v první sérii, kde středoškoláci bojujou s upíry a démony, kteří jsou ještě metaforami jen pro středoškolské maličkosti, ani v druhé sérii, kde se Buffy snaží najít nejjednodušší řešení ve vztahu s Angelem, což se jí docela logicky nepovede. Celkový obraz se začíná objevovat po kratší epizodě potlačování Stínu, někdy v době, kdy Spike přestane bejt čistě zlej a Willow roztomilá. Život je problém, přináší démony každej tejden a apokalypsu alespoň jednou za rok a je třeba se tomu věnovat. Mimořádně úžasná mi proto přišla šestá série, kde na to hrdinové celkem zapomněli, věnovali se malichernostem a byli sebestřední tak dlouho, až se ze zpočátku neškodných padouchů stala reálná hrozba a Willow si připravila půdu pro apokalypsu vlastní výroby. Téma samoty a vztahování se je definitivně vyřešený koncem sedmé řady, s krásnou paralelní milostnou scénou někdy v předposledním díle a geniální pointou......... Hm, celým tímhle povídáním stejně nedělám Buffy čest. Vážně nejlepší věc, co jsem v rámci televizní a většiny filmový tvorby viděl. Bezmála 100 %. A to je maximální hodnocení, který je prakticky možný.

Láska je Láska

Láska je Láska (2004)

Bylo by smutný sledovat, jak dobře zahájený seriál v průběhu času upadá ve slátaninu a právě to se s The L Word během šesti sezón stalo. Co vlastně myslím tím úpadkem - těžko mi analyzovat - postavy, od začátku s velkým potenciálem se, místo aby vytvářely důvěryhodný zápletky, stávají otroky scénáristických výmyslů anebo šablonovatí. Na to, jaký to jsou většinou úspěšný dospělý holky se chovají občas příliš hloupě, často nepravděpodobně. Zajímavý vedlejší postavy mizí bez ohlídnutí, rozloučení, nebo vysvětlení. Zdánlivě čím dál vyšší frekvence nezajímavých milostných scén. Uvedení odporné, minutu dlouhé znělky už v druhé sérii na místo vkusné, pětivteřinové v první sérii. Přehánění, hlavně v poslední sérii... Naštěstí v případě The L Word sledovat to všechno zas tak smutný nebylo, z následujících důvodů: 1/ Všechno bylo lehce pofidérní už ze začátku. Žádný velký očekávání. 2/ Úpadek od skvělejch prvních pár sérií přes rozporuplný další až po pitomý závěrečný probíhá sice setrvale ale pomalu. Žádný velký šoky jako u tý (jediný) špatný série Odpočívej v pokoji, kde se George zbláznil a Claire nepřesvědčivě pochybovala o svý sexuální orientaci. 3/ Nadhled. Občas je to vážně komedie až fraška a všichni to vědí. Případně camp. 4/ Na druhou stranu i drama a napětí. Jak divák chce, řekl bych. 5/ Vynikající obsazení. Až na pár subjektivně vnímanejch výjimek jsou všichni skvělý takřka do samýho konce. 6/ Co se scénáři nedostává v celkovým obraze nahrazuje ve skvělejch rozhovorech, hlavně skupinovejch. Vtipný, dojemný, dramatický a vůbec...... Takže když si, nejspíš spolu s lidmi, co ten seriál dávali dohromady, přiznám, že nejde o umění, ale o zábavu a snad trochu toho poselství a že nejde o kino, ale o televizi, vidím, že jsem se po většinu těch šílenejch pětašedesáti hodin, co to celý trvá dobře bavil. Hvězdičku navíc jsem se rozhodl přidat po shlédnutí sympatickýho bonusovýho pořadu, který vysílali před posledním dílem. Celkem přibližně 80 %.

Ovládací panel
8 bodů