Robynson

Christopher Nolan se ve svém ambiciózním a vizuálně ohromujícím filmu "Počátek" ponoří hluboko do labyrintu lidské mysli, kde skutečnost je stejně kluzká jako náš nejdivočejší sen. Film je nejen technickým mistrovstvím - skvěle natočené akční sekvence a výpravné vizuální efekty jsou ohromující - ale je to také studie charakteru. Leonardo DiCaprio v roli Dona Cobba přináší silný a emotivní výkon jako muž, jehož odborné dovednosti v manipulaci se sny jsou podkopány jeho vlastními démony. Nolanův skript je chytrý a plný překvapivých zvratů. Přestože je děj složitý a vyžaduje od diváka pozornost, je zároveň přístupný a zábavný. Nolanovy filmy jsou často obviněny z emocionální chladnosti, ale "Počátek" je silně emotivní film, který se zabývá tématy jako je ztráta, lítost a touha po vykoupení. Nolan tedy vytváří film, který je nejen vizuálně ohromující, ale také plný hlubokých emocí a filozofických otázek o povaze skutečnosti, vzpomínek a lidského vědomí. Výsledkem je film, který je stejně intelektuálně stimulující, jako je vizuálně ohromující. "Počátek" je jeden z těch filmů, které můžete vidět mnohokrát a pokaždé najdete něco nového. Je to dílo, které je stejně komplexní a nápadité, jako jsou sny, které zkoumá. Kdo by to čekal, že návštěva kina může být tak podobná skoku do králíčí nory?

Po prvním shlédnutí jsem si přešel pečlivě kritiky které na film vyšly. Často se říká, že nejde o film pro všechny, což lze však říci o každém filmu. Tenet je film vlastní kategorie, kde nejde primárně (v mém případě) o příběh a nějaké emoce, jde tam o uvědomování si perspektiv a obecně o orientaci v naši realitě. Kdosi na Redditu řekl, že to je jak algebra. Tak jak si vybavuji zpětně obrazy a sekvence z filmu, rozšiřuje se nějaký stupeň schopnosti si něco uvědomit. Ve chvíli uvědomění si té situace, je to odměněno dopaminem, protože byl učiněn myšlenkový krok někam, kam měl být učiněn. Podobným způsobem jako v Příchozích, kde byla nelineralita času pouze zmíněna, zde je možno do ní nahlédnout, jako když koukáme na 3D obraz, který se naší pozorností teprve zhmnotňuje, ačkoliv tam celou dobu je. Jsme v mezičasí jako pozorovatel, s možností vidět čas tak jak jej vidět za normálních okolností nemůžeme. Je to cesta dál do další dimenze představivosti a je úžasné, že se to podařilo uskutečnit. Daní za to bude odmítání filmu těmi, kteří v tom onu skrytou dimenzi perspektivy času neuvidí. Mnoho kritiků filmů, to znamená těch, kteří filmy neustále navštěvují, si v nich hledá svou vlastní šablonu, která je-li naplněna novými atributy, bývá z jejich strany ohodnocena jako dobrý výrobek. Nemohou v nich najít to co v tom hledají individuální hledači nových perspektiv, pohledů a souvislostí. Ti, co je hledají totiž často bývají unaveni stále se opakujícími stereotypy příběhů ve stejné řadě archetypů, jež se neustále obměňují. Stačí je vidět několikrát, abychom dorazili na konec jejich světa. Odtud dál cesta už nevede a vše ostatní je jen variace poznaného. Nolan je v tomto odlišný. Počátek stejně jako Intellstelar nebo Tenet otevírají nové perspektivy, které jsou jako průchody na místech, kde ostatní vidí jen konečnou zeď. Je to cesta touto zdí do nového světa, který je zjevně viditelný, ale naše omezené vidění jej dosud neobsáhlo. O filmařském perfekcionismu se nemá cenu zmiňovat, profesionalitu očekáváme, to co je tu navíc, je právě ono otevření zdánlivě uzavřeného prostoru, který nám umožňuje vypustit svou představivost do nové dimenze.