Bratr

Tento film je moje číslo jedna. Otevřel jsem s ním svůj čsfd účet a bude i mým prvním komentovaným kusem. Co o něm říci? Není nejkrásnější, scénář není nejnápaditější, příběh rozhodně není nejkontroverznější. ALE! způsob, kterým tento snímek plyne kupředu závěrečným titulkům je prostě odzbrojující.

Nejlepší kámoš pořád za zadkem, hokej na sřeše, tráva přede dveřma, cigára za babku, hezká kočka, která se nebojí ničeho, práce snů!!! Neexistuje horší svět, ve kterém by chtěl člověk žít, stejně jako neexistuje lepší film, který by chtěl člověk vidět.

Ani jedna věta navíc. Ani slovo navíc. Vše přesně na svém místě. Naprosto dokonalé!

Rocky má náboj. Je blbej, chudej, jeho přítelkyně není krasavice, jeho kámoš není zrovna gentleman. Rocky umí boxovat, tak prostě boxuje, dostane šanci a udělá všechno pro to, aby neudělal ostudu. Z jedné strany sentimentální kravina, z druhé syrová realita člověka, který nemá moc na výběr, co v životě dělat. Já zastávám druhý názor. Navíc si myslím, že je film obrazově velmi dobře udělaný a v některých scénám mi až běhal mráz po zádech.

Ano i já jsem podlehl temnému kouzklu a (im-memoriam) auře Heatha Ledgera a popravdě řečeno, vůbec mi to nevadí. Film mě strhnul, opravdu jsem měl strach, opravdu jsem byl znechucený, opravdu bych rád, aby Nolan natočil další pokračování. Tak moc se mi to líbilo.

Jak plíživě a nečekaně omotala chobotnice Michaelovo tělo... Nikdy nikdo nepodal mafiánský příběh tak působivě. Když jsem film sledoval cítil jsem se být členem rodiny, cítil jsem spoluúčast, byl jsem smutný když se událo něco hrozného. Vastně jsem si uvědomil, že beru Corleonovy jako kladné hrdiny a to mě trošku vyděsilo. Naštěstí další dva díly mě z pomatení mysli vyvedly a začal jsem mít opět zdravý odstup, nicméně takhle poutavý životopis jsem v žádném jiném filmu neobjevil.

Tenhle film jsem musel vidět za trest. Otec mi ho naservíroval jako nezbytné setkání s klasikou. Hrozně se mi tenkrát nelíbil, ale myslím, že je to bylo tím, že 13ti letý smrad prostě neví, co je dobré. Jako dospělý smrad už jsem film ocenil a právě v tomhle kuse mě Jack Nicholson tak dostal, že se asi nadobro zařadil na vrchol žebříčku mých oblíbených herců.

Scéna, ve které se Billyho otec vrací do dolů, je jedinou filmovou scénou, u které jsem se kdy rozplakal. Celý ten bláznivý nápad a cesta k tomu, jak se stát baletním sólistou je tak chytlavá, že je skoro zázrak, že není podbízivě sentimentální, nebo trapná, BRAVO!

Nikdy jsem se v nitřně nerozhodl, jestli brát tuhle svěrákovinu jako vážné drama s vtipným obsahem, nebo jako hláškový kolotoč s dramatickými vsuvkami. Možná je to od obojího trošku, každopádně moc krásné obrázky doplněné chytrými pointami mě přesvědčují a vysoké nadprůměrnosti tohoto snímku.

Dalo by se říci, že se jedná pouze o 117 minut zbytečného násilí a komentář tohoto typu by se dal velmi snadno obhájit. Pro mě představuje 300 ale převratnou oslavu lidského těla a obrazových možností. Můj vizuální favorit číslo jedna.