Anderas

Program mě zaujal především velmi přirozenými a hluboce smysluplnými dialogy, polemizujícími o celé podstatě Matrixu, a které byly zároveň jakoby jen tak mimochodem podkresleny velmi zdařilou animací, výbornými nápady a skvělou hudbou. Jelikož však není nic dokonalého, celkový dojem mi ukrutně zkazilo cca 30 posledních vteřin filmu.

Povídka jako z AniAntiMatrixu, neboli jak se vnímání mezi realitami transformuje. Po vizuální stránce je Matriculated tak zdařilý, že se mi nejednou asociovala Alenka v říši divů, čili celkový nádech obrazového vyprávění je rozhodně na 100%. Ostatně to je také důvod, proč mám tuhle povídku tak rád, že totiž nemluví ale uchvacuje, poutá, hypnotizuje a především, že dává prostor imaginaci diváka a nechává ho mnohé domýšlet.

Povídka o nekonečné síle lidské vůle, o nezkrotitelné touze překračovat bariéry, žel i o destruktivní síle otupující lidský smysl a schopnosti. Sugestivní animace nutí nahlížet na celý příběh jiným zrakem, zve jakoby do jiného světa kam vstoupí jen ti, co mají fantasii. I když je ta ohromná vůle občas zlomena, vždy bude mít člověk dost síly aby znovu povstal a branil se tyranii, leč často zaplatí svým životem.

Ono ne že by to bylo bez pointy, ale trochu moc rychle a trochu moc naprázdno to jen tak prošumí. John C. Reilly stojí v tomto kousku na ulici a zastaví tři lidi s otázkou "Are you the favourite person of anybody", načež tři reakce jsou všechny dost zábavné ovšem celá věc či experiment skončí rychleji než začala a pravý účel zůstává záhadný.

Ten IMAX stojí fakt za to. Seděl jsem hned v druhé řadě ve předu (což teda není ideální), ale k tomu, abych viděl kraje plátna jsem musel výrazně otáčet hlavou a i tak jsem "šev" reality s filmem vnímal jaksi zastřeně. Jinak řečeno, po dlouhé době jsem se zase stal sám součástí děje předemnou. Díky stereu a fantastické propracovanosti a "reálnosti" cg charakterů (ach ty jejich hluboké oči) jsem byl konečně na druhé straně plátna. Ano, Avatar je především technologický megaprůlom, protože děj sám o sobě by ve 2D a s tradičním rozpočtem a nejlépe bez scifi obálky steží někoho výrazně překvapil (aneb proč si nepustit za sebou Tanes s vlky, Vinetoua a Pocahontas), čímž nechci říct, že by byl špatný, trapný, hloupý, nebo nudný ... ale rozhodně není ani originální, chytrý, nebo propracovaný. Postavy jsou sice 3D, ale jako charaktery naopak trochu zploštily. Na lehce filosofický přesah (terminátor) můžete zapomenout rovnou. Jenže ani to nemusí být špatně, protože si nedokážu vybavit jiný film, který bych si v kině užil stejně fenomenálně jako mí hned vedle sedící rodiče v důchodovém věku. A to je zrovna kvůli tomu, že je příběh natolik univerzální, srozumitelný a pravdivý, jakkoliv už budeme coby namlsaní "filmoznalci" prskat zlostí. Že se máme starat o přírodu jsme slyšeli už tisíckrát a pořád nám to vůbec nejde. Poslední poznámka je k dabingu, kupodivu jsem to nějak přežil, ale teším se na imax zážitek v originále. Některé repliky jsem měl naposlouchané z traileru a v přímé úměře k českému překladu to byla fakt hrůza, všechny dialogy vyzněly jak z nějakého filmu pro děti. Generál tak byl prostě jen další záporák z disney pohádky. Dabing je holt svinstvo. Tímto vztyčený prostředník zodpovědným!

Překrásné, vtipné, poutavé, úchvatné, ohromující, povznášející a především geniální dílko. Kam se na Zemana hrabe Gilliam

S lehkostí nadpozemských bytostí se žánrově všestranný Génius dotýká Krásna, aby nám zoufalým zabedněncům utrhl alespoň kousíček z jeho nekonečnosti. Ty tři hodiny prožité v jiné, úžasnější dimenzi, budou z mých nejsilnějších filmových zážitků do konce věků.

První dva díly jsem sice doposud neviděl, ale zřejmě se na ně brzy podívám, neboť bych si rád v hlavě poopravil předsudky, které vůči Bladeovi po shlédnutí trojky mám. A v tomto ohledu si myslím, že zklamaný nebudu.

Pokud vás zrova něco šíleně trápí nebo jste právě zjistili přítomnost viru HIV ve svém těle, pusťtě si tuto kvasinku a na 134 minut zapomenete, že je smrt za dveřmi. Zkrátka něco jako drogy. A hlavně, když hodiny odbijí minutu 135tou, nic vám nebrání film pustit celý znova, možná si té smrti ani nevšimnete.

I když je Michael Moore demagog největšího kalibru, tímhle dokumentem mi velmi (ne)příjemně zprestřil dvě hodinky mého stereotypního života. Nad to se mi navíc zdá, že tenhle dokument nevede pouze velkohubé řečičky a skutek utek, ale že se dopracuje i k jakémusi (a pro mne velmi uspokojivému) rozuzlení. Velmi mne překvapilo, že se Moore nesnížil k lacinému filosofování typu "V Americe je moc zbraní a moc násilných filmů" ale že hledá příčiny tam, kde je každý apriorně vylučuje. No, je to jen můj pohled, ale já z tohoto dokumentu měl skutečně dobrý pocit a zároveň snad i o trochu víc chápu proč jsou (někteří) američané tak....no prostě takoví jací jsou.