Anderas

Ježiši to je hnůj. Soukupa by měli zavřít na doživotí jako masového vraha.

Může snad odpadový film odpadového režiséra vyfasovat neodpadové pokračování???

Tak tady skutečně není co dodat. Vachler a celovečerní "film" je vražedná kombinace.

Stylizací a dokonce některými konkrétními záběry připomíná pozdějšího Otesánka, zaměřením je samozřejmě ale jinde. Je to vlastně celkem jednoduchý film, jímž se režisér vrací do svých dětských let a vzpomínek a znázorňuje obsese a hrůzy malých dětí ve spojení se sklepem. Vždyť ruku na srdce, kdo se ve vlastním sklepě nebál ježibab nebo upírů? :-) Mimoto je ve filmu pár zajímavých momentů a velmi kuriózních nápadů a já osobně velmi oceňuji Poeovský motiv černého kocoura jehož závěrečné entrée působí velmi děsivě (tedy při alespoň minimální fantasii) a dovádí dětský strach až na tu nejzazší hranici.

Bondovka No. 1 je zároveň první klasická bondovka, kterou jsem viděl. Tak nepochybně je to průkopník, čili je diskutabilní zda lze vytýkat moc mluvení a málo akce, moc padouchů a žádného Genia, moc bondgirl a žádné Nadženy apod. nicméně všichni dobře víme, že čínský doktor No nastartoval fenomén, který žádný superšpión jen tak nezastaví. Ostatně kdo po tom touží?

Až s house of the devil jsem si uvědomil, jak málo mi v hororových vodách stačí ke štěstí. Precizní a pomalá kamera s ligetyovskymi zvuky a hudbou, spousta temných předtuch a hodně málo explicitního děsu (násilí, krev, strašidla atd). Prostě klasika jak má být. Problém ale je, že house of the devil je opravdu jen návrat k tomu lepšímu, co se v minulém století vyprodukovalo ... aniž by sám přicházel s něčím vyloženě novým. Nechci to brát jako velké mínus, zvlášť v záplavě dementních remaků remaků, prequelů k sequelům, restartů a reimaginací, horor jako takový trpí snad nejmenší originalitou ze všech žánrů a v takovém světle musíme být vděční za každý (pseudo)novátorský přístup. A dům ďábla má vše, co od dobrého hororu cheme ... skvělou atmosféru!

Tohle asi nejde koukat jinak než s osvěžující lahvinkou a sedativem v ruce. V rámci většiny stopáže je to zákeřná nuda, ovšem v momentech nebetyčné hrůzy, kdy v 60. letech praskaly lidem bulvy a vlasy rostly až do stropu je House on haunted hill excelentní persifláží. Škoda, že těch momentů není víc, ale tak např. taková zeschlá babča v komnatě a její majstrovské entrée, to jsou okamžiky vskutku nadčasové. Zápletka je v podstatě taky nic moc (ostatně o tu ani tehdy před lety moc nešlo) a zvrat je přesně takový, na jaký si ve filmech s Pricem zvyknete. Inu, nemůžeme po tom chtít zázraky, že ... ale být ten film víc strašidelnější v padesátémdevátém, tím lepší komedie by to dnes byla.

Jedna z hororových klasik byla už ve své době pojata jako čistá atrakce a i přesto není dnes úplným odpadem. Vlastně je docela koukatelná a navzdory nulové hrůze a úžasným kulisám s nezaměnitelným reflektorovým osvětlením je tento kousek produktem poctivého řemesla páně De Totha a Price. Priceovy filmy mimochodem hodnotím také podle toho, jakou vizáž a bradku nahodí. Zde musím zatleskat. Charisma prská do všech směrů a stran. Čeká na vás rozhodně pár příjemných momentek, postaviček i zvratů, snad už jen to 3D mi na obrazovce chybí ...

Asi bych si měl po těch letech dát menší rekapitulaci, ale dodnes si pamatuju osudné setkání s tímto filmem, kdy jsem ještě jako malý, filmem toliko neposkvrnéný, okusil sladké sousto z nepoznaných krajů Lynchovi imaginace a ač Duna není mým nejoblíbenějším kusem i přes mou neumírající lásku k sci-fi, otevřela mi oči pro jiný druh zážitku, daleko za hranicemi obyčejnosti. Nebudu si hrát na to, že jsem Dunu tehdá pochopil, možná by se mi to ani dnes nepodařilo, to však již "vzdělán" kompikovaností a komplexností předlohy. Duna, nezavisle na jejích objektivně-subjektivních kvalitách odemkla mé srdce pro úžas.

Dost zbytečný film, řekl bych. Nezobrazuje nic co bych sám neviděl kolem sebe. Zkrátka a dobře, točit film o boji lidské průměrnosti proti ještě vetší průměrnosti mi přijdě krajně podprůměrné.