Wolvie

Díky hudebním číslům zhruba na úrovni jedničky,ale rozhodně žádná sláva,spíš klišé nad klišé.

Neříkám,že není do jisté míry fascinující sledovat,jakým způsobem dokázal Fellini vlastní tvůrčí krizi přetisknout do filmové podoby,aby z toho vzniklo opěvované a zásadní dílo italské kinematografie.Ale "Osm a půlka" mě zkrátka po stránce pocitové i interpretační minula velikým obloukem,přičemž vyloženě se ctí z ní vychází pouze tradičně výtečný Marcello Mastroianni.

Suverénně nejlepší Felliniho film,který dokáže být bolestně pravdivý ve vztahu ke společnosti,okouzlujícně hravý po filmařské stránce a charismaticky uměřený co se hereckých výkonů týče.Jsem odkojený mainstreamovou tvorbou,takže mi většinou tyto hloubavější artové výpovědi míjejí,ovšem Sladký život mi připomněl,co znamená síla evropské kinematografie v jejích nejsilnějších momentech.

Divácky velice výživná rekonstrukce skutečných událostí,která je napínavá od začátku do konce.Zase jednou důstojný francouzský film.

Jedna z nejslabších velkoprodukcí 90. let,proti níž je Armageddon,jak ho nijak zvlášť neadoruji,fenomenální velkofilm.Drtivý dopad je nezáživný,rutinně odvyprávěný a v hlavě naprosto neutkví.

Nezávadná blbinka.Tedy v podstatě to samé,čím byl první díl,jen maličko výbušnější,velkolepější a méně dravé.

Že Kellan Lutz bude po Stmívání hrát v podobných břečkách,to jsem tušil.Ale že se v nich bude scházet se Samuelem L. Jacksonem bych nehádal ani v sebeskeptičtější náladě...

Také už notně obehraná,ale narozdíl od Četníků skutečně zábavná komedie.Viděno asi pětkrát a stále mi to neleze na nervy,což je jasná známka dlouhotrvající kvality.

Oblíbený Funés z dětství,proto ty nostalgické slabší čtyři.

Velmi přeceněné a neustálým reprízováním definitivně značně otravné.Funés je dobrý komik,ale Četníci mi k strci nikdy nepřirostli.