Lenka_J

Když jsem si sebemrskačsky pročetla některé zdejší komentáře, tak jsem se jen utvrdila v tom, jak hroznou pravdu 13 Reasons Why má. Možná se někteří lidé domnívají, že člověk je naprosto racionálním tvorem, a na každého vnější okolnosti působí stejně. Tudíž večer si napíše raději na papír seznam všech věcí, co ho trápí a řekne si, ale prosím tě, vždyť to nic není! Ne, takto to v reálném světě nefunguje. Každý člověk je jinak citlivý. Každý člověk vnímá věci jinak. To, co pro jednoho znamená konec světa, pro druhého znamená pěti minutovou starost. Avšak z toho prvního člověka to nečiní slabocha, ani drama queen, činí to z něj člověka, který má své emoce a není schopen pouze racionálního jednání. A právě ignorantství a necitlivost k problémům ostatních, jakkoli se nám subjektivně mohou zdát malicherné, ve skutečnosti mohou mít nedozírné následky. Což nevidíme pouze u Hannah, ale i u ostatních. Hannah není dokonalá. Pohybuje se na tenké hranici po celou dobu seriálu. Na druhou stranu, nelze jí nic moc vyčítat. Jakkoli se některé důvody mohly zdát malicherné, nestaly se samostatně. Byl to jeden velký příběh, kde s každou kazetou na Hannina ramena byly nakládány další a další věci, s kterými si sama nedokázala poradit. Ačkoli se snažila říct si o pomoc, nikdy (kromě poslední kazety, která pro mne osobně možná byla nejhorší, protože v ní zklamala autorita, která ji tu pomoc poskytnout měla) si o ni neřekla přímo. Předpokládala, že lidé jsou natolik empatičtí, že jim dojde, jak se cítí. Že při neustálém naznačování jim to nakonec docvakne. Bohužel, i jak jde vidět na některých komentářích, některým lidem to nedocvakne ani když je vše řečeno, natož když zůstává spousta věcí nevyřčených. Na druhou stranu, ani Hannah nedomyslela důsledky své kazetové akce. Myslím, že se snažila lidem otevřít oči, aby nebyli lhostejní k ostatním. Ale ne ve všech případech se to povedlo. Já smekám svůj pomyslný klobouk, jak neskutečně citlivým, deprimujícím a zároveň i oči otevírajícím způsobem se podařilo seriál natočit. Ačkoli se seriál odehrává na střední škole, myslím si, že především ignorace a zahleděnost jen na vlastní život nás provází po celý život. A každý se s ní ve větší či menší míře setkáváme. Chce to ještě mnohem více podobných projektů, které na to upozorňují.

Jirka Mádl v roli režiséra a scénáristy je neskutečně svěžím závanem vzduchu v českých kinematografických vodách. Originální námět, sympatičtí jak dětští tak dospělí herci, dějová linka, která prošla hezkou gradací, ačkoli jsem ze začátku právě v tomhle ohledu byla dost skeptická a silný, ale na druhou stranu nenuceně působící, konec, který v sobě nese krásné poselství. S hezkým pocitem z filmu jen doufám, že tohle není Jirkova poslední práce za kamerou, protože přesně takovéhle filmy česká kinematografie potřebuje.

První série, u které neustále váhám nad hodnocením. Na jednu stranu byl pro mě letošní cast jeden z nejhorších vůbec, k tomu se přidal nezáživný Exile Island, celý ne moc povedený koncept Blood vs. Water, velký počet nezajímavých soutěží a taky odměn... Na stranu druhou pár hráčů bylo rozhodně zajímavých, v jednom případě zazněla jedna z nejlepších řečí na závěrečné radě, ale hlavně skvělý vítěz/ka, díky kterému byly poslední díly o několik tříd vyšší než ty počáteční a který se zařadil mezi mé nejoblíbenější hráče s nejlépe promyšlenou a následně i provedenou hrou. Takže celkově se stále přikláním k třem hvězdičkám, protože některé díly byly skutečně až moc nezáživné, ale za vítěze a za poslední díly bych jednu nebo klidně i dvě hvězdičky přidala.