Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Akční
  • Pohádka

Recenze (19)

plakát

Thérèse Desqueyroux (2012) 

Jak jsem měla ráda Amélii z Montmartru. Kde ty časy jsou? Tautou jsem po shlédnutí Thérèse Desqueyroux již definitivně zařadila mezi protivné ženské. Ve všech filmech, které jsem poslední dobou viděla je stejná. Její varieta výrazů je výrazně omezená a na každého se dívá jako na obtížný hmyz. Příběh samotný se mi vůbec nelíbil. Dva lidé, z nichž ani jeden neumí k tomu druhému najít cestu a svůj život změnit. Ještě že Bernard neměl podobný nápad jako ona. To by se asi dost divila. Nevím, co autor sledoval, ale takto si pokrokovost nepředstavuji. Therese je v příběhu zápornou postavou a Tautou tomu výraznou měrou napomohla. Její hrdinka na začátku neví co chce a na konci taky. Dvě hvězdy jsou za přírodní scenérie a kostýmy.

plakát

Prometheus (2012) 

Základním nedostatkem je atmosféra, která mě ještě dnes u Vetřelce uchvacuje. Jen pohyb kamerou (bez viditelného nebezpečí) a člověku naskakuje husí kůže. To zde zcela chybí a výlet daleko do vesmíru tak působí trochu jako výlet do vedlejšího města. Kapitán lodi se nebojí ani vlka, natož neznáma a tak když část posádky uvízne kvůli bouři jinde, je mu to k smíchu. Strůjci jsou již 2000 let mrtví (pokud jsem dobře rozuměla), na Zemi je teď 2093, když si tedy odečteme ty 2000 let, dostaneme se přibližně do 1. století n.l.. Takže už tenkrát proti nám něco měli. Jestli je třeba nedorazilo zavraždění Julia Ceasara v roce 44. př.n.l. a následný vývoj, že si řekli, tak a konec s touhle verbeží a začali chystat plán. Jinak opravdu nevím, co na přelomu letopočtu mohlo lidstvo vyvést. Strůjci tedy pro svůj plán stvořili něco, co sami nakonec nedokázali zvládnout a tak se ironií osudu vetřelec stal zachráncem pozemské populace. Chybí tam to hmatatelné zlo, které záběry na jakési žížaly, co jsou všude kolem, nemůže nahradit. Téma je to velice zajímavé, proto 3 hvězdy.

plakát

Království nebeské (2005) 

Nemám ráda "prezidentské proslovy" před akcí, typické pro americké filmy. Ani zde toto klišé nechybí. Nevím zda vojevůdci před bitvami takto zvedali euforii vojákům, možná něco takového bylo třeba. Ale Saladin to např. nedělá. To je jen jeden z mála minusů, tím druhým je začátek, vše pro mě vlastně začíná až po smrti Godfreye. Je to nádherný film, krásné scenérie. Orlando hraje velmi dobře, jeho nejistota v některých okamžicích se pro roli dokonale hodí. Velmi mě potěšil Jeremy Irons, jehož zaseknutost v rolích svůdce byla již dlouho otravná. A pak očarující uhrančivý Saladin. I Sibyll je jím okouzlena. Velký dobyvatel zde není vykreslen jako zavilý nepřítel, ale jako protivník, ve skutečnosti pozitivní postava, neboť je přímý, spravedlivý, uctivý a dokonce srdečný. Tím se boj dobra a zla přesouvá jen na jednu stranu, do řad "našich". Tam jsou rytíři a hadi. A všichni to hrají velmi dobře. Doplním už jen krásné myšlenky, které v kontextu dobře zapadají a tím se vkrádají do srdce diváka nenásilně a připomínají svoji hloubku.

plakát

Markýza (1997) 

Velmi otravná Sophie Marceau. Afektované scény (její). Bez hodnocení, přepnuto na jiný program.

plakát

Císařův pekař - Pekařův císař (1951) 

Vždy když někde narazím na jméno císaře Rudolfa II., naskočí mi obrázek této filmové postavy. Tak dokonale se role Jan Werich zhostil. Přičemž nejpůvabnější scénou je jeho úchvatný tanec se Sirael. A pak všichni ti kujóni a chabrusáci okolo něj a Stradová, která přesně k prchlivému Rudolfovi pasuje. Ze všech dvořanů se mi nejvíce líbí Petr Štěpánek coby generál Russworm, který ne a ne najít Goléma.

plakát

Byl jednou jeden král... (1954) 

Nanicovatý nerost. Možná se mýlím, ale ten hlavní rozdíl mezi novými a starými pohádkami spatřuji v češtině. Pohádkové postavy mluví krásným jazykem, díky čemuž si různé věty z pohádek pamatujeme. Vždycky se mi víc líbili princové než ti tři, co nakonec dostanou princezny za ženy. Je to samozřejmě tím, s jakým gustem si pánové prince zahráli. Ani princezny zde nejsou tak zajímavé. Této pohádce prostě vévodí muži - král, jeho věrný Atakdále, princové, tlustý kuchař. A pak výrazná Marie Glázrová. Nádhernými momenty jsou hostiny, zvláště množství úžasných cukrářských výrobků, pak noční les se světluškami a scény Buriana s Werichem.

plakát

Jedenácté přikázání (1935) 

Nádherná komedie, kde si užívám výrazů obličeje Hugo Haase a Jiřiny Štěpničkové. O tom jak silvestrovská veselice skončí prekérní situací pro pana notáře, který se musí oženit. Z této bláznivé situace může vzniknout šťastný pár, kdyby nebylo jeho dvou kamarádů a slibu a pak už jedna komplikace navazuje na druhou. Spousta známých herců ve vedlejších rolích, všichni hrají výborně. Zvláště se mi líbí, jak si Jiřina Štěpničková alias Emma užívá pozorování Voborského (Hugo Haase) a jeho čím dál zoufalejšího zaplétání se do vlastních lží.

plakát

Alena (1947) 

Velmi pěkná komedie s jednoduchou zápletkou, která má díky čertovi chvílemi tajemnou atmosféru a ta se mi na filmu líbí nejvíc. Momenty, kdy čert rozmlouvá nebo se hádá s plamenem ohně, což je jakési jeho spojení do pekla, mám nejradši. Vítězslav Vejražka čerta hraje výborně. Snaží se být chytrým a přísným čertem, který sice na různé panáky kolem vyzraje, ale nakonec sám podléhá kouzlu paní Aleny. Že to dobře nedopadne je jasné. Film je mým oblíbeným, jeho pohádková atmosféra a tajemno na mě mají při každém shlédnutí velmi uklidňující účinek.

plakát

Cyrano z Bergeracu (1990) 

Nádherný Gerard Depardieu, krásný Vincent Perez a pro mě zcela neznámá Anne Brochet, ale vybraná moc dobře. Žádná nepřístupná chladná kráska. Svěží a vnímavá, odvážná. Cyranův nos by mi vůbec nevadil. Vždyť krása jeho slov zaplnila celý pokoj a člověku se chce znovu a znovu poslouchat ty krásné verše. Jen ty smutné konce mi vadí. A Roxana měla opravdu dlouhé vedení.

plakát

Revizor (1933) 

Moc se mi na našich starých filmech líbí, jak herci hrají očima. Ani není třeba slov. Jakoby pozůstatek z časů němého filmu. Třeba Zdeňka Baldová je zde nádherná, jak se očima nabízí Chlestakovovi. Z těch veselých scének na diváka přechází radost. Lidská hloupost je pořád stejná, ale při Gogolovi z ní člověk aspoň nedostává depresi. Podmáznout, opít a ještě nabídnout vlastní dceru.

Ovládací panel
2 body

Reklama

Reklama