Elleannie

Tohle je můj "oddechový" film. Viděla jsem ho už několikrát, působí na mě velmi klidně a příjemně. Moje oblíbená Reese, která nikdy nic nepokazí, a Mark, který hezky zapůsobil. Moc se mi líbí námět, a protože tak trochu věřím v nadpřirozeno, hned jsem si tehle film zamilovala. Nojo, romantika a komedie v jednom, to je moje gusto :-)

Mám ráda jejich ironii, líbí se mi, že si umí udělat legraci nejen z ostatních, ale i sami ze sebe. Zdá se mi sice, že se humor někdy pohybuje až na příliš tenkém ledě, ale proč ne, dá se to snadno přehlédnout, když uvážím, jak zábavný celý pořad je, a zdravé upřímnosti spojené se zdravou a vtipnou ironií není nikdy dost. Celkově má tenhle pořad šmrnc.

Na tenhle snímek jsem se už delší dobu chtěla podívat, a jelikož jednu z hlavních rolí ztvárnil Petr Čepek, dalo se čekat, že mě zaujme. Byl to právě on, který mě svými hereckými schopnostmi připoutal k posteli a ani na chvíli mi nedovolil se přestat dívat. Přestože děj nebyl nijak zvlášť složitý, na dramatičnosti film nabral právě onou psychologickou stránkou - nepřímo mě donutil přemýšlet, jak to asi hlavní hrdinové mezi sebou mají, jestli se milují, obdivují, nenávidí nebo svůj "vztah" berou jen jako nějaké východisko. Co víc na to říct, doba to byla určitě těžká a zmatená, lidé si nemohli dovolit jen tak něco chtít..

Tenhle seriál vysílali každý den v podvečer, a protože jsem na jeho sledování byla poměrně malá, dívala jsem se potají.. Některé díly byly dost silné na nervy, některé méně, každopádně celkově je tento seriál geniální a legendární. Mulder v roli člověka, který věří v nadpřirozeno a hledá ho v každém případě, spolu se Scullyovou, která je stoprocentní realistka, a někdy jí mysteriózní věc musí praštit snad přímo do nosu, aby tomu byla schopná uvěřit. Dodnes nezapomenu na díl se sběračem vnitřností (myslím, že to byla játra ve skleničce).

Hlavní herec svou roli zahrál velmi dobře, osobně ho sice nemám moc ráda, ale vliv na mé hodnocení to nemělo. Přišlo mi to takové suché, bezdějové, jakoby tam byl jen on, jeho stavy, ale nic kolem. Vím, že právě jeho myšlení hraje hlavní roli, ale přece jen tam chybělo trochu toho dějového napětí. Se mnou (a to se na filmy tohoto žánru nerada dívám sama) to skoro nepohlo..

Tenhle seriál se mi líbil hned od prvního dílu, ale teprve po zhlédnutí několika dalších jsem mu přišla na zoubek. Každý díl je jedinečný, každý je svým způsobem jiný, i když ve všech jde jen o jedno - zjistit, kdo lže. Tim Roth v roli opravdu charismatického a jedinečného muže, který dokáže odhalit i toho nejlepšího lháře. Spolu se svými lidmi, kteří jsou v tomhle rovněž skvělí (avšak vyrovnat se mu zdaleka nemůžou), vyšetřuje případy, ve kterých by nikdo jiný nepomohl více. Je zajímavé sledovat ho při práci, jak dokáže jen z malého posunku obličeje poznat, na co asi dotyčný myslí.

Hudební/taneční filmy mám ráda, a přestože je tenhle film tak trošku naivní (na druhou stranu bez naivity by to asi nebylo ono, když je to film především pro mladší publikum na motivy Popelky), docela se mi líbil. Proč ne, proč bych si nemohla pustit film, jehož motiv je sice používán docela často, ale nechybí tady inovace, zábava a troška romantiky. Čtvrtá hvězdička je za tance.

Jedna z nejkrásnějších pohádek mého dětství, jedna z prvních knížek, které jsem přečetla. Škoda, že v dnešní době už je takových vcelku nevinných pohádek méně, všechno je takové umělé a nemilé.. Ale samozřejmě výjimky se taky najdou:)

Přiznávám, že jsem si film vybrala kvůli tomu, že jsou mi sympatiční hlavní hrdinové a měla jsem chuť na nějakou sladkost.. Trošku jsem se bála, že to bude kopie nějaké starší verze filmu s podobným námětem, ale naštěstí se to nestalo. Líbí se mi prostředí, kde se natáčelo, líbí se mi dialogy, chemie fungovala skvěle, trocha napětí se taky objevila, rozuzlení z části překvapilo a celkově jsem měla z filmu milý pocit, no paráda, co víc si přát.

Filmy zabývající se touto tematikou většinou dost tlačí na city, ale to samozřejmě jinak nejde. Jelikož jsem hodně citově založená, u některých scén jsem se trochu kroutila - měla jsem chuť začít nadávat těm klukům, co se posmívají postiženým lidem, měla jsem chuť do nich šťouchat stejně tak, jako oni šťouchali do Charlieho.. prostě jsem chtěla "něco" udělat a ne jen sedět a koukat se na tenhle film.. Ale nic by stejně nepomohlo. Na světě vždycky byli, jsou a budou hlupáci, kteří nechápou, že člověk může být nemocný, aniž by za to mohl, a i když je nějak nemocný, tak je to pořád člověk z masa a kostí, člověk se srdcem a city. Naštěstí jsou tady i lidé, kteří nevidí například autistu, ale obyčejného kluka, který je trochu neobyčejný, no a co? Co je na tom špatného? Nic. Někdy stačí jeden člověk, který nám ukáže, že ne všechno je tak tragické, jak to vypadá, musíme se jen trochu přizpůsobit a nemyslet na to, co si myslí ostatní. Pak se probudíme a uvidíme "to".... V tomhle případě šlo o přijmutí faktu, že se Charlie asi už nikdy neuzdraví a Thomas ho musí přijmout takového, jaký je.