Slaboproud

Nemůžu se vyhnout srovnání s Lepší pozdě nežli později... Starej kocour se zálibou v mladších kočičkách tu ukáže zadek, rozvedená (ale jinak) úspěšná šedesátka se slabostí pro Francii tu má hned několik nápadníků na úrovni a všichni ve filmu jsou nechutně bohatí (a bílí). Ale prostě tentokrát to na mě nefunguje, hlavně kvůli vypasenému slizkému Baldwinovi a do role nepasujícímu Stevu Martinovi.

Velmi, velmi dobré a je zřetelné, že tvůrci si dali slušnou práci se studiem hodně historických pramenů, takže ve filmu jsou zachycené i detaily typu Stalinova skrytá přítomnost při procesech. Casting a masky taky hodně dobré, téměř všichni "Staří bolševikové" kromě Bucharina jsou podobní svým předlohám.

Místy nuda, je to tak o 30% delší, než je nutné, ale až tak hrozné to není.

=D =D =D Tak mám pocit, že o pokřivenosti dnešní doby svědčí víc, že se za každou cenu chrání paní, která si opakovaně jede koupit předražené nesmysly na základě pozvánky na "výlet", kde je malým textem napsáno, že jde o předváděcí akci.

Jednička byla skvělá v tom, jak skvěle skloubila humor, akci, napětí i drama. Dvojka se snaží o něco podobného, ale naprosto míjí terč, je to jako by různé části filmu byly poslepované z filmů různých žánrů. Podle mě nejhorší sequel od Čelistí.

Neuveritelna pitomost.

Noam Chomsky je podle mě "arguably the most overrated intellectual", a upřímně už to, že ho některá významná média a organizace zvolí za "world's top public intellectual", považuju za důkaz, že se ve Spojených státech jeho, resp. od mainstreamu odlišným, názorům dostává dost podstatného prostoru. Ale budiž, to až tak moc o dokumentu nevypovídá. Nebudu hodnotit ani základní tezi, že americká média prezentují jen názor establishmentu - názor establishmentu v tehdejší USA totiž bylo cokoliv od levicové liberálního senátora z Massachusetts, až po segregacionistického politika z jižanských států, a takový Forbes prezentuje názory diametrálně odlišné od The New York Times. Ale jen uvedu příklad, jak dokument nakládá s konkrétními argumenty. Asi nejkonkrétnější analýzu údajné manipulace předkládá film a Chomsky na příkladu porovnání genocidy Východního Timoru a Kambodži. Podle mě je rozumný předpokládat, že zmínky v médiích ve dvou podobně odlehlých zemích budou korelovat s počtem obětí, podobně jako s počtem obětí koreluje počet článků v českých médiích o otravě methanolu. Film uvádí, že The New York Times o Východním Timoru v letech 1975-1979 napsaly 70 palců článků, o Kambodže ve stejné době 1175 palců, přitom film ukazuje článek o dobytí Kambodži Vietnamskou armádou - ke srovnatelné události ve Východním Timoru nedošlo. Podle vyšetřování komise po nezávislosti Východního Timoru během 24 let zahynulo kvůli okupaci okolo 100 000 lidí, z toho okolo 20 000 bylo přímo zavražděno. Dejme tomu, že všechny oběti pochází z prvních 4 let. Kvůli vládě Rudých Khmérů zemřely asi 2 miliony lidí, z toho nejméně polovina byla přímo popravená. Takže nakonec na "jeden palec" článku o obětech z Východního Timoru připadá asi 1400 obětí, a asi 250 přímo zavražděných. V případě Kambodži je to asi okolo 1700 obětí na palec článku, a asi 850 zavražděných. Takže nakonec zdaleka neplatí, že se východotimorské genocidě v Timesech věnovala příliš malá pozornost. Podobně dokument nakládá s mnoha jinými údaji (např. o koncentraci vlastnictví médií nebo o hostech pořadu Nightlife) - "institucionální analýza", o které Chomsky mluví k jiné situaci, by přitom objasnila, že na těch datech není nic podezřelého. Kromě toho jsem do značné míry souhlasil s argumentací Karla Meyera za New York Times, na kterou neměl Chomsky odpověď, tj. že realita fungování médií je často na úkor kvality informování.

Zčásti dokument, v závěru propagandistické dílko burcující do akce. S obsahem nesouhlasím, vizuálně i hudebně je to ale pěkné, takže se pokusím vysvětlit svoje hodnocení. Dokument začíná tvrzení, že si můžeme být jistí tím, že se lidstvo dokáže čím dál tím víc všechno po*rat a že dnes je "situace kritická". Ve skutečnosti si nemůžeme být ničím takovým jisti. Naopak, lidstvo zažívá technologický, ekonomický a patrně i kulturní vrchol své dosavadní existence. Během existence internetu, ve filmu kritizovaného, jen v Číně 500 milionů lidí vystoupilo ze zajetí chudoby a na světě nikdy nebylo více zemí s demokratickým zřízením, které tvůrci filmu sami preferují. Ale budiž, že situace je opravdu kritická. Dokument následně, byť ze začátku poměrně rezervovaně, vinu hledá v lidech ve vedoucích pozicích politiky a businessu. Jediná citovaná studie top manažerů odhalí, že jejich rozdělení je podobné rozdělení psychopatů v běžné populaci, byť poněkud leptokurtické :-) Krátce na to vypravěč řekne, že svět je do určité míry řízen psychopaty... Ano, do stejné míry jako jsou psychopaty řízeny vlaky a pekárny. Následně se začnou probírat antidepresiva a jejich účinky, včetně snížení empatie. Pak se ale udělá pro film a jeho poselství zcela zásadní krok: domněnka psychoterapeuta, že to, že okolo 20% Američanů má zkušenost s antidepresivy, proto jejich užívání mezi tradery musí být rozšířené a to mohlo vést k realitní bublině. To je neobyčejně odvážná konstrukce, nepodložená jakýmkoliv empirickým důkazem. Ve skutečnosti existuje přesně opačná a skutečně zdokumentovaná teorie: John Coates z Cambridge napsal knihu "The Hour Between Dog and Wolf", kde prokazuje, že naopak nekontrolovaná lidská psychika a hormony ovlivňují chování traderů a zvětšuje bubliny a prohlubuje krize. Takže film se z neexistující premisy pokouší řetězem velmi špatných a manipulativních argumentů donutit diváka k určitému chování. To mi připadá jako počin hodný psychopatů.

Má to svoje mouchy, ale pořád je to československá špička. A film mi je mnohem sympatičtější něž Vyšší princip, který byl natočen ve stejné době, o stejné době a s podobnými herci. Ale sdělení Otčenáška, který se zapojil za války do odboje, vyznívá mnohem upřímněji než poselství o mravnosti od Drdy, který spokojeně pracoval v protektorátním tisku.

Podle mého názoru o dost lepší, než napovídá hodnocení. Tak 60%. Kromě pár rádoby cool úletů to dobře ilustruje českou realitu těžby veřejných financí. Můžete si zkusit za aktéry dosadit konkrétní jména, Šlajf je hodně evidentní, u Holého mám taky svůj typ a pokud bylo obsazení někoho jménem Langmajer do role radního pro územní plán, pardon, ředitele stavebního odboru úmyslné, pak je to geniální meta-džouk. Ruské bezpečnostní služby se o český business zajímají hodně a např. mezi absolventy MGIMO mají mnoho kontaktů. Americké služby jsou korupcí u svého spojence znepokojeny, viz wikileaks. Takže co se týče děje, za hranou jsou maximálně vraždy a míra zájmu špiónů. Jinak řemeslně je to na žánr český nadrprůměr.