MrGregor

Až na přehnaně šílenou rodinu "pražáků", kterou mám problém rozdýchat pokaždé, co se objeví na obrazovce, jde o dobrou epizodu s poměrně velkým množstvím povedených vtipů.

hop hop hej hej, čaaau, jedeeem ... ach, ti dětští herci ...

Komentář k tomuto filmu jsem si musel nechat pořádně projít hlavou... Je pravda, že vzhledem k předloze (tj. knize Jane Hawking) je film laděn nejprve spíše do nesmělého romantična a následně rostoucích starostí a náročnosti péče o postupně více a více chřadnoucího Hawkinga. Role vědy je tak spíše upozaděna, což je škoda, protože to je právě ta část na kterou jsem se těšil, obzvlášť u životopisného filmu o významném vědci; ale zase rozumím filmařům, že nechtějí natočit přednášku o fyzice, přeci jen pro ty se chodí jinam. ... Jakékoli případné chyby však byly v mých očích učiněny bezvýznamnými a to díky jedné jediné věci, kterou by se ostatně dal shrnout celý film a nahradit tento komentář. Takže shrnutí: Herecký výkon Eddieho Redmaynea je ... no je prostě nepopsatelný.

Až na dění na samotném konci (pořád mám Donutila za poněkud starého pro tuto roli) jde zatím o nejlepší díl seriálu. Zpracování zranění i cesty do nemocnice je dle mého názoru na - v českých seriálech nevídaně - kvalitní úrovni.

Překvapivě příjemný úvodní dvojdíl k oddechovému seriálu. Dění na venkově je možná vykresleno až přehnaně hloupě a lidé přehnaně nesnesitelně, ale je zjevné, že jde o nadsázku, aby ještě více vynikl příjezd Pražáka do nového světa. České televizi se při tvorbě tohoto seriálu povedlo přejmout alespoň něco z klidného a nenuceného humoru z původního seriálu, a tak má prozatím jediná výtka míří na pana Donutila, protože si nejsem jistý, zda přeci jen nemá již o nějaký ten rok navíc na to, aby hrál postavu doktora Martina.

Svěrákovsko-Cimrmanovský rukopis z pohádky přímo čiší, stejně či snad ještě více než hudba Jaroslava Uhlíře. Příběh je příjemně pohádkový a český (tj. ne jako univerzální Sněhurka a jiné), plný vtipu, hlášek, zlidovělých písniček a absurdních situací. Dr. Voštěp v podání Pavla Zedníčka, stejně jako Jiří Pecha alias starý Lotrando jsou skvělí, a konečně i Zubejda - Bára Seidlová je ukázková princezna. Překvapivě i Goldflam, kterého jinak nemusím je snesitelný... Proč tedy jen 4*? Nemůžu přijít na chuť Lotrandovi v podání Jiřího Stracha, nejde ani tak o přitroublost jeho postavy (která je součástí příběhu), ale spíše o její herecké podání. Zkrátka, když člověku při sledování filmu nesedne hlavní hrdina... Taky již zmíněná hudba, kterou jsem v dětství poslouchal celé dny, zní s postupem času a filmu stále více a více - abych tak použil správný odborný termín - umcarára. Takže shrnutí: Moc a opravdu moc pěkná pohádka, která ovšem srovnání s Čerty nebo Popelkou nesnese.

Dokument je zpracován velmi chaoticky. Rozumím snaze vypovědět nejprve o osobě Jana Masaryka, o jeho vztahu k otci, o vztahu k zemi i zahraničí, avšak z této linky je často zcela nesmyslně odbíháno. K jasnosti podávaných informací neprospívají ani prostřihy na druhou "dějovou" linii, tedy pohled kriminalisty, která je sice nesmírně zajímavá, ovšem příliš nenapomáhá k vytvoření si ucelené představy. Nerozumím tomu, proč byla zvolena forma prostřihu mezi na sebe nenavazujícími dějovými liniemi. resp. liniemi, které na sebe průběžně nenavazují, ale jedna zcela jednoznačně předchází druhé ... Osobně bych uvítal, pokud by byl dokument rozdělen na část první, která by se zabývala povahou Jana Masaryka, a část druhou, která by byla kriminologickým rozborem zjištěných skutečností. ... Dokument obsahuje řadu zásadních informací, které však mohly být podrobněji rozebrány - např. mi v některých částech chybělo srovnání průběhu vraždy/sebevraždy. ... Tolik k formátu dokumentu. K tomu o čem dokument pojednává, to se musí vidět. I když jsem o vraždě Jana Masaryka již četl, některé skutečnosti a zejména pak osobní svědectví jsou velice zajímavá a už kvůli nim stojí za to dokument zhlédnout. Takže shrnutí: Takto závažné téma si pravda zaslouží lepší podání informací, ovšem i tak lze dokument jednoznačně doporučit.

Samostatný film o mimoňích je úplně jiný než kmenové filmy, ale vlastně je úplně stejný... jednoduchý příběh a spousta gagů, nenucených (jako zesměšnění stereotypizace anglického čajíčkářství) povětšinou povedených (dokonce až tak, že jsem si i pobrečel), nové sympatické (Kevin, Scarlet) i otravné (Herb...) postavy a příjemné zasazení do Anglie 60. let a tím pádem hudby dle mého gusta... Kromě už přespřílišného mimoňského žvatlání se filmu těžko něco vyčítá, je vlastně celý šílený, takže některé části jsou skvěle šílené a některé už zas moc. Takže shrnutí: Zábavný a sympatický doplněk k hlavním filmům.

Druhý film mi přišel zábavnější, přeci jen se pracuje lépe, pokud už máme představené postavy a můžeme se věnovat něčemu jinému. Byť se z velmi slibného příběhu bojovníka proti zlosynům rychle stala další citovka o hledání maminky, přibyla notná dávka vtipů, menších gagů a nových postav, které filmu pomohly (hlavně Lucy, El Macho zas až tak ne :) dokonce natolik, že jsem zvažoval 5* ... Ale přeci jen... stále tu máme Gruův přízvuk (na který jsem si už snad zvykl, nebo tu nebyl tak uširvoucí), mimoni dostali více prostoru (což o to, kdyby šlo jen o více gagů, jenže stále větší prostor dostává žvatlání, i když to se dětem asi líbí) a alespoň pro mě byl definitivním utvrzením pro 4* závěrečný tanec a zpívání, které jsem rozdýchal v historii animáků snad jen u Shreka, ale to jsem byl tehdy ještě cílovka :) ... Taky si nemůžu odpustit poznámku k hudbě, která se mi na rozdíl od prvního filmu moc nezamlouvala; a především k jakési akční špionské znělce, která mi hned na první poslech přišla známá, až v průběhu sledování filmu mi došlo proč, ach ti dnešní talentovaní umělci. Takže shrnutí: Lepší než první díl, ale k dokonalosti přeci jen něco chybí, možná lepší příběh (myslím, že by děti snesly o něco složitější zápletku; možná se dočkáme ve třetím díle, když se jistě zapojí už i Gruova děvčata)

Velmi milý film s vlastně originálním a dobře zpracovaným námětem, vtipnými a sympatickými postavami. Nezačal jsem sice bezmezně zbožňovat šikovněnešikovné miniony, ale vtipní jistě jsou. K pěti hvězdičkám však nesáhnu, protože s některými věcmi se nejsem s to smířit... už od první chvíle mě iritoval očividně a špatně hraný přízvuk, ve kterém i přes veškerou snahu slyšíte, že jde o přetvářku. Jednoduše mi dlouho trvalo, abych si spojil hlas Steva Carella s postavou Grua. Pro příště by se Carell mohl inspirovat u Rusella Branda, kterého jsem v profesorovi vůbec nepoznal, i když jeho hlas znám např. z Big Fat Quiz a jiných britských komediálních show (i když ten tu šílenost hrát vlastně nemusel) nebo u Jasona Segela, kterého jsem také nerozpoznal, i když jeho hlas samozřejmě opět znám. Takže shrnutí: Čím to, že jsou novodobé animáky povětšinou skvělé?...