Pompeius

Manýristická přihlouplá trapárna s nesmyslnou zápletkou, nevěrohodnými postavami, příšernou hudbou i kamerou. Především je to ale neskutečně nudné. Po DVANÁCTI minutách jsem kontroloval, kolik ještě zbývá do konce PRVNÍHO dílu, protože jsem měl pocit, že na to koukám už tři hodiny. Ubohé a prázdné stejně jako BANGER.

Francouzská depeše jako pocta novinařině a ztracené kouzelné Francii dekád minulých byla okouzlující a zábavná. Asteroid City jako pocta sladkým a pulpovým padesátým bohužel nefunguje. Je to jen přehlídka obrázků s perfektní kompozicí, ale bez ducha a zábavy. Druhý plán v podobě divadelního tvůrčího procesu to celé jen zbytečně komplikuje a činí ještě nudnějším.

Očekávatelně ucházející, ulétle zábavné. Jestli ovšem měl ten hloupoučce roztomilý film obsahovat nějaké poselství, tak mne pobouřilo: Ženy, abyste se vyrovnaly mužům (nebo nad nimi zvítězily), tak jimi manipulujte, zneužívejte jejich citů a důvěry. Jestli tohle má nastolovat respekt a úctu mezi pohlavími, tak se nedivím, že se to pořád nedaří. Neznám muže, který by "ženské hry" oceňoval.

Hodnoceno po prvním díle, další si odpustím. Strašně odfláknuté, především scénáristicky. Ano, my muži běžně seznamujeme na záchodcích poté, co si nejprve popovídáme o své erektilní dysfunkci a až potom se navzájem představíme a podáme si ruce, aniž bychom si je předtím umyli.

Výborný seriál a také výborná odpověď revizionistickým postmarxistům z FF UK a dalším pošahaným levičákům hlásajícím, že komunismus vlastně nebyl tak špatný, vůbec nešlo o diktaturu a šlo vlastně o společenskou "dohodu" mezi ovládajícími a ovládanými. Ve Volze jsou ty různé "dohody" popsány značně výstižně. Já mám svůj návrh dohody: marxisti, neomarxisti, postmarxisti, polibte nám prdel. Nikdo v historii nezničil více životů, ekonomických, kulturních a morálních hodnot než hlasatelé této nesmyslné ideologie.

Má to výborný nástup, který mne velmi zaujal, a křečovité rozuzlení, které už mne v podstatě nezajímalo a nudilo. Russell si vybírá zajímavá témata, umí režírovat, má dobré nápady, co se týče vyprávěcích postupů, ale nikdy mu ty jeho příběhy nedrží moc pohromadě, nezvládá tempo. Je to škoda, protože přesně takovéhle filmy v kinech chybí. Tedy takové, které vyprávějí příběh a nejsou jen o trotlech v pláštěnkách, kteřé poletují mezi CGI výbuchy.

Jako celovečerní film o maximální délce 90 minut by to bylo dobré. Ne skvělé, ale dobré. Zápletka kvalitní, ostatní řemeslo také, ale jako minisérie je to to plytké a prázdné - na jeden díl připadá asi tak 10 minut děje. A ne, není to pozvolně "atmosférické". Prostě se tam skoro nic neděje. A ten "instagramový" filtr, přes který je to nasnímané, je strašný. Všechny barvy jsou nepřirozené a vlasy Ciarána Hindse dokonce měly v prvním díle zelený odstín...

Uh, oh… Tak jsem dal na nadšené recenze a jásání o „filmu roku“, objevu a znovuzrození české kinematografie… Potlačil jsem své předsudky a upřímně jsem se snažil o otevřenou mysl. Ale co dělat, když je to bída s nouzí, předsudky jedině potvrzující. Protože BANGER není nic jiného, než sračkový film o sračkách a sračkové hudbě pro publikum, kterému prostě sračky stačí. Mně ne. Režisér má určitý vypravěčský talent a chápu i jeho záměr, ale... Jedna hvězda za snahu. Jinak je to k ničemu a o ničem. Příběh je slabý, jeho podání příšerné – polovinu času v záběru "kamery" vlastně nic není, jak švenkuje sem tam, hercům polovina replik není rozumět. A to téma? Sráč, co prodává sračky a chce i sračku natočit, takže potřebuje rychle sehnat prachy pro ještě většího sráče, aby tu sračku mohli udělat spolu, ale to není zadarmo, tak tu svoji sračky naředí ještě většími sračkami... A zvonec, ničeho je konec. Někde jsem četl, že režisérovi byl inspirací film Pusher. Takže mé doporučení. Refnův film opravdu vidět musíte, BANGERU se vyhněte obloukem a přenechejte ho TikTokovým vypatlancům, jimž je a priori určen. POZNÁMKA NA ZÁVĚR: Já vůbec nechápu, jak se z okrajového hudebního žánru – který dělají lidé, kteří neumějí skládat, psát, hrát, zpívat, ani dokonce pořádně mluvit, jenom trochu recyklovat věci, které stvořil někdo jiný, a pořád melou to samé hovno dokola o tom, jak jsou hustý – mohl vůbec někdy stát mainstream a dominantní subkultura mládeže, která už dvacet let okupuje veřejný prostor. Jak tuhle absurdní příšernost vůbec někdo může brát vážně? A už tak dlouho? Pravděpodobně se asi jedná o skutečné a definitivní dno kultury a už není kam klesnout. Když v pořadu Kumšt věnovali díl tomuto žánru, vlastně netočili parodii, ale dokument.

Ideologická vyprávěnka v duchu kritické rasové teorie. Osobně mám největší problém s vyzněním, že zvolením Reagana nastal pomalu konec světa a konečné vítězství Zla...

Luhrman má svůj styl, je to mistr střihu a vizuálních nápadů, ale zároveň tak hrozný barvičkář, že se na to skoro nedá koukat, protože kvůli přesycenosti barev vše vypadá jak namalované. A pak to jeho nutkání cpát do dobových filmů moderní muziku... To taky tahá za uši. Jak ve Velkém Gatsbym, tak i v Elvisovi mohl atmosféru podpořit úžasnou dobovou černošskou hudbou, ale on tam radši narval současné negerské hýkání.