Recenze (49)
Mrtvý sníh (2009)
Výborné. Pro fanoušky zombie hororů příjemná povinnost, která boří mnho zažitých zombie-klišé. První část snímku je poměrně znepokojující, dočkáme se několika lekaček a výletu do historie. Co ale skutečně chytne a přivaří k sedačce, to je druhá polovina filmu, která svým provedením připomíná skvělou Planet Terror.
Průvodce (2008)
Nejsem si jistá, zda se jedná o "opravdový" japonský film - spíše bych řekla, že byl od počátku cílen na západního diváka. Přesto dokáže zaujmout jak tématem, tak neuvěřitelně citlivým zpracováním.
Grindhouse: Planeta Teror (2007)
Tohle je umění!
Prizma (2022) (seriál)
Čistě řemeslně je to na tři hvězdy, ale oceňuju, že seriál velmi citlivě a nenásilně otevírá témata, kterým je podle mě třeba se věnovat. Nemám tím na mysli pouze tematiku LGBTQ+, ale i vyobrazení samotného dospívání, které se sice samo o sobě nezměnilo, ale zásadně se změnil svět, do něhož mladí lidé vstupují a jemuž se přizpůsobují.
Znovuzrozeni (2012) (seriál)
Seriál je výjimečný zejména skvěle napsanými postavami, taková přirozenost se obvykle nevidí. Dalším plusem je výborná hudba a půvabné úvodní titulky.
Pianistka (2001)
Esence hnusu. Brilantní!
Zombie Apokalypsa (2009)
I v tomto snímku divák nalezne vše, na co je z dalších zástupců žánru zvyklý: nesourodou a ztenčující se skupinku hrdinů, která se v toku událostí učí kooperovat, hláškaře odlehčujícího situaci (tentokrát netradičně v podání lascivního děda, který pamatuje Indočínu:)), vysoký počet zbraní, mrtvol (úplně mrtvých) a zombií (ne tak docela mrtvých). Přesto se však jedná o poměrně netradiční podívanou. Hrdinové a zejména jejich jednání v dané situaci je naprosto uvěřitelné a dokonale odpovídá jejich povahám, které jsou i na tak malém prostoru, jaký žánr poskytuje, dobře vykresleny - na francouzský způsob. Působivě zvolené je také prostředí. Jasných 80%.
Texaský masakr motorovou pilou (1974)
Znepokojivé.
Jdi a dívej se (1985)
Výborá kamera, střih i hudební složka. Z filmu, který se snadno mohl (i přes silné téma), stát tuctovým, dělají nezapomentelný zážitek. Po přečtení řady komentářů zde na csfd ještě musím dodat, že jsem se necítila být citově vydírána a místopřísežně prohlašuji, že síla snímku tkví jinde než v syrově zobrazovaném násilí.
Počátek (2010)
V devadesátých letech to byl Matrix, dnes je tu Počátek. Mám ráda filmy, které posouvají hranice.