Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (303)

plakát

Jasmíniny slzy (2013) 

„I met someone. I’m new person now.“ Podobnost postav i rámcového děje s Tramvají do stanice touha je naprosto neoddiskutovatelná. Možná i kvůli tomu, že jsem toto představení viděla celkem nedávno v divadle, se mi film zdál předvídatelný a neslavný konec nevyhnutelný. Je pravda, že Cate Blanchet tu měla herecký koncert, byla vážně úžasná, její postava ale byla ke zbláznění nesympatická a schematická. Film plul po povrchu, z herců i příběhu by se dalo vytěžit daleko víc. Byla jsem zklamaná ne z kvality filmu, ta byla lehce nadprůměrná, ale z nevyužitého potenciálu.

plakát

Což takhle dát si špenát (1977) 

Nejvyšší pocta čecháčkovstí pod úderným a nechutným heslem „Kdo nekrade, okrádá rodinu.“ Nechci se nikoho dotknout, ale vtipné momenty jde v téhle „komedii“ spočítat na prstech jedné ruky (a jak praví klasik, ještě jich pár zbyde volných), děj je překombinovaný a přesto nudný. Jančurová přehrává, ostatní herci se sice snaží, ale strašlivý scénář (a vůbec námět) nemohou zachránit. Nejlepší na filmu jsou bohužel úvodní titulky a ústřední píseň. Nechápu vysoké hodnocení zde a vůbec oblíbenost mezi českým národem. „Co děti?“ „No co, řekli jsme, že jsme adoptovali sirotka, tak řekneme, že jsme adoptovali dva.“ Hm.

plakát

Babel (2006) 

Nosná myšlenka filmu: lidé by měli přemýšlet, než něco udělají, je sice triviální, ale jedna z těch, které by se měly opakovat dokola a stejně by to bylo málo. Kvalitně natočené, dobrá herecká sestava. Objektivně asi za 4*, ale jednu hvězdu strhávám za nevyužitý potenciál. Citově mě z Iñárrituovy tvorby zatím nejvíce zasáhlo Biutiful.

plakát

Hon (2012) 

Hon mi opět připomněl, jak moc mám ráda severské filmy, a jak moc nesnáším mráz, který mi jde po zádech při jejich sledování. Thomas Vinterberg natočil nepříjemně reálný snímek pro lidi, kteří věří zažité představě, že děti (zvlášť ty blonďaté a nevinné) nelžou, a otevřel tak důležité téma k diskuzi. Formálně nemám filmu co vytknout, výborná kamera, práce se světlem, tedy spíše s tmou, precizní budování atmosféry, minimalisticky přesné herecké výkony. Obsah (nespravedlnost a absurdnost místy připomínající Kafkův Proces) diváka zdrtí a donutí ho nad filmem přemýšlet ještě dlouho po zhlédnutí. Konec geniální. (500. ohodnocený film na ČSFD)

plakát

Ona (2013) 

„Někdy mám pocit, že už jsem všechno zažil. A že už nic nového nezažiju.“ Hipster indie záležitost z blízké budoucnosti, kdy kníry budou opět in (je to ne!). Stojí a padá na skvělém a maximálně uvěřitelném Joaquinu Phoenixovi (jedna z jeho vůbec nejlepších rolí, řekla bych) a podmanivém hlasu Scarlett Johansson, která na to, jak omezené možnosti má, hraje perfektně. Zaujmou krásné exteriéry (interiéry též) i práce s kamerou. Her je komorní, velmi melancholický film, který jaksi mimochodem pokládá nelehké otázky (Není naše závislost na moderních technologiích patologická? Co musí být ve vztahu, aby to byl vztah? Kdy se z člověka stává člověk?), zatímco se záludně tváří jako intelektuální romance. Jsou dvě možnosti- buď bude film souznít s vaší duší, anebo ho odmítnete jako absurdní blbost. Spike Jonze mě tímto snímkem začal doopravdy zajímat.

plakát

Grandhotel Budapešť (2014) 

Kýčovitá, rádoby retro jízda, které jsem podlehla po pár minutách. Jistě, postavy jsou ploché, příběh předvídatelný až běda a emoce spíš instantní, ale… komu to vadí? Při sledování se nudit nebudete, kochat se můžete nádhernými exteriéry i interiéry, herectvím mnoha hollywoodských superhvězd, těšit se můžete z poetického stylu vyprávění, výborné kamery, soundtracku, který po dlouhé době můžu někde bez uzardění pochválit a hlavně z maličkostí, které ale zahřejí srdce filmového fanouška nejvíc (republika Zubrowka, lanovka k hotelu, honička na sněhu). Ti co říkají, že se Anderson přibližuje mainstreamu, mají asi pravdu, ale já ho mám takhle radši než třeba v Životě pod vodou, jež beru za jeden z nejdivnějších (a ne v dobrém) filmů, které jsem v životě viděla.

plakát

Na vlásku šťastně až navěky (2012) 

Svatba ústředního páru, která ve filmu chyběla. Tenhle kraťas má jen 6 minut, ale i tak stihne pobavit a animace je opět skvělá, takže za mě spokojenost :)

plakát

Mexická jízda (2001) 

Obyčejný a přitom výjimečný film o tom, jak snadno se přihodí osudové věci. Přelomové, přesné, sexuálně explicitní. Vtipné, autentické, syrové. Atmosféra vás pohltí, okamžitě jsem zatoužila jet do Mexika. Jeho reálie jsou tu zobrazeny jen tak mimochodem, protože jsou běžné, pro Evropana jsou ale o to víc zajímavé. Detailní popisnost i úplně náhodných postav mě ve filmu nejdřív rušila, ale pak jsem si zvykla a myslím, že tvoří významnou část kouzla. Důležitá je také útržkovitá forma vyprávění, která působí, jako by někdo líčil příběh, který se stal před mnoha lety. Konec mě dostal. Cuarónova režie je výtečná, nejvíc ale září všichni herci v hlavních rolích. Je velká škoda, že Ana López Mercado (Luisa) už nikdy v ničem jiném nehrála. „Sabo teď studuje vyšší stavy podvědomí.“ „Zajímá se o mystiku?“ „Ne, spíš o drogy.“

plakát

Philomena (2013) 

„To, co vám provedli, je zlo. Zlo je dobré - tedy myslím pro náš příběh.“ Komorní snímek s výjimečně krásnými exteriéry, kterému vévodí ústřední herecká dvojice Judi Dench a Steve Coogal; oba jsou jednoduše perfektní. Hluboký příběh o odpuštění a smíření se se životem. Povahově jsem spíš podobná Martinovi, o to zajímavější pro mě bylo „setkání“ s Philomenou a jejím bodrým selským rozumem. Na rozdíl od mnoha diváků mi film nepřišel vykalkulovaný, naopak se mi strašně líbilo, že nesklouzl do prvoplánovosti a předvídatelnosti, ač vzhledem k tématu by to bylo omluvitelné. Přestože emocionálně nevydíral, byla jsem dojatá už od 5. minuty. Vždy velmi špatně snáším nespravedlnost a tady je ještě znásobená pokrytectvím. Doporučuji!

plakát

Český žurnál - Dělníci bulváru (2014) (epizoda) 

„Život je moc krátkej na to, aby člověk bojoval za něco, co stejně prakticky nezmění, a snažil se převychovat tu zvěř.“ Celkem kvalitní dokument o morálním konformistovi Pavlu Novotném, který svému oboru velmi dobře rozumí. Já jako divačka, které není mediální prostředí cizí, jsem se sice nic nového nedozvěděla, zato jsem se ale bavila povedeným PR dokumentu, které bylo dost agresivní (zmínky o Dělnících jsem měla na svém FB denně po dobu tří týdnů, ČT o něm mluvila i ve zprávách a dokonce si pozvala Novotného do Hydeparku), ale ve výsledku bylo povedenější než celý film. Klusák se totiž téma snažil sám zpracovat ironicky bulvárně, ale nakonec ho převálcovalo a celek je takový polovičatý. Kamera ve filmu je výrazně lepší než režie, nepochopila jsem akorát nesmyslně dlouhé záběry na „točící se“ věci- running sushi, dětský kolotoč, zapnuté vibrátory. S přehledem nejsmutnější postavou dokumentu je Novotného manželka, která ostentativně deklaruje, jak jí bulvár nezajímá a jak ho považuje za zbytečnou věc (a pak se na něj kouká po večerech), nicméně peníze z něj jí asi nesmrdí.

Reklama

Reklama