Flarnytryl

Naprostý skvost. Dokonalost. Film, který mě zaručeně vytáhne z každé deprese. Přesně namíchaná směs humoru, dramatu a krásného prostředí, která je navíc okořeněna hlubším poselstvím, které nenápadně stojí na pozadí příběhu, není nikomu vnucováno, ale přirozeně pronikne divákům do podvědomí. Dlouho jsem přemýšlel, ke kterému filmu by se dala Madynka připodobnit, až mě napadla Svěrákova Obecná škola. Malá poznámka: Göran Graffman má u mě velké plus za to, že se odvážil ve filmu zobrazit děti v celé jejich kráse. Většina ostatních tvůrců se asi bojí hysterických reakcí části veřejnosti a tak se chová, jako by dětské tělo bylo něčím ošklivým, nechutným a zvrhlým, co se na plátně v žádném případě nemůže objevit nezakryto, zatímco nazí dospělý dnes figurují v každém pátém filmu. Je to přesný opak stavu, který platil na začátku minulého století. Děsím se toho, že někoho v zájmu zachování nevinnosti dětí napadne přemalovat oponu Národního divadla, kde je zachycena nahá holčička s nahým chlapečkem.

Moje srdeční záležitost, které odpustím i nedostatečné vykreslení vedlejších postav, které se tak zákonitě často chovají nevěrohodně a nelogicky. Jenže, vedlejší postavy jsou mi v Lawn Dogs ukradené, celý film stojí na Devon (10letá Mischa Barton), Trentovi (Sam Rockwell) a jejich vzájemném vztahu. A garantuji Vám, že obdobu jejich přátelství v jiném filmu nenajdete, přitom se jedná o věrné vykreslení toho, jak pevné pouto může vzniknout mezi dospělým a nedospělou dívkou; některé pasáže mi připadaly až jako vytržené z mého vlastního života. :-) Kamarádství Devon a Trenta je upřímné, kouzelné, nesobecké a mimořádné. Něco takového nemá v dnešní společnosti příliš šanci na přežití a to je obrovská škoda.

Parádní jízda od začátku do konce; dokonalý scénář, dokonalá režie, dokonalí herci a především dokonalý soundtrack. Předloha Irvina Welshe patří k mým nejoblíbenějším knihám, přesto ji Danny Boyle dokázal zfilmovat tak parádně, že proti jeho pojetí nemám nejmenších námitek. A to se mi stává u filmů natočených podle knih, které jsem četl, jen velmi zřídka.

Nejlepší Kubrick. Fantastické dílo. Absolutní nářez. Vše od příběhu přes herce až po originální výtvarné zpracování dokonale sedí a vytváří mimořádný celek, který je-li to vůbec možné, dokonce překonává výbornou Burgessovu knižní předlohu. Mimochodem, terapií založenou na averzi podobnou té, kterou ve filmu podstupuje Alex, byli v minulosti "léčeni" homosexuálové a ještě dnes se tak někteří "odborníci" pokoušejí měnit sexuální preference svých pacientů.

Legendární Tarantinovo dílo s unikátní směsí absurdity, humoru a násilí. Opravdu asi nejkultovnější film všech dob.

První díl precizní mafiánské ságy. Film má sice téměř tři hodiny, ale jediná vteřina v něm není navíc, každý záběr, každý pohyb herců má svůj smysl. Snad v žádném jiném snímku nelze vidět pohromadě tolik špičkových hereckých výkonů, jimž alespoň pro mě vévodí Al Pacino, jež dokonale ztvárnil přerod sympatického mladíka v tvrdého mafiánského bosse, který si nemůže dovolit ani špetku lítosti a soucitu.

Nejsilnější film, co jsem kdy viděl. Životní Spielbergovo dílo na němž je znát, že jej tento světoznámý režisér točil celým svým srdcem a dal mu tolik energie, jako žádnému jinému filmu. Něco podobného lze napsat i o Liamu Neesonovi, který v Šindlerově seznamu pozvedl svůj běžný herecký výkon o několik tříd. Nedokážu posoudit, nakolik jsou historicky přesně popisovány události druhé světové války a činy Oskara Schindlera, avšak ocenění titulem Spravedlivý mezi národy a vztah, který k němu mají pamětníci oněch událostí, napovídá, že se Šindlerův seznam drží skutečných událostí celkem pevně. A i kdyby náhodou ne, tak mu to i rád odpustím, neboť se jedná o krásný a dojemný příběh o tom, jak se víceméně arogantní oportunistická svině dokáže tváří v tvář obrovskému zlu proměnit v lidumila, který je ochotný riskovat život a obětovat bohatství pro záchranu cizích lidí.

Skandinávské filmy o problémech dospívání a prvních láskách jsou prostě nejlepší a Bare Skyer Beveger Stjernene (nejlepší norský film roku 1998 a řada dalších ocenění z mezinárodních festivalů) se řadí mezi nejlepší z nejlepších. Jedenáctiletá Thea Sofie Rusten předvedla neskutečně vyzrálý a bohatý výkon, který v její věkové kategorii nemá příliš obdoby a po právu poté na mezinárodních filmových festivalech posbírala pár cen za nejlepší herečku v hlavní roli. Zajímavostí jistě je, že Torun Lian film natočila nedlouho poté, co přišla o svého syna, takže pro ni muselo natáčení být silně osobní záležitostí.

Nádherný film plný citu, který vypráví autobiografický příběh z dětství nyní slavného baletního choreografa Rudi van Dantziga. Mladý Dantzig (ve filmu pojmenovaný Jeroen) byl během druhé světové války poslán na venkov, kde bylo více jídla a bezpečí než v okupovaném Amsterodamu. Když mu bylo dvanáct, došlo k osvobození a Rudi/Jeroen se zamiloval do jednoho z kanadských vojáků. Mezi mužem a chlapcem vznikl milostný poměr, který náhle skončil v okamžiku, kdy se spojenecká vojska vydala dále směrem na východ. Na těch několik dní ale Rudi/Jeroen nikdy nezapomněl a nutno dodat, že na ně vzpomíná v dobrém. Milostný poměr s dospělým mužem jej nijak negativně nepoznamenal, vlastně jediné, co po letech svému prvnímu milenci zazlívá je způsob, jakým ho bez rozloučení opustil.