Flarnytryl

Skandinávské filmy o problémech dospívání a prvních láskách jsou prostě nejlepší a Bare Skyer Beveger Stjernene (nejlepší norský film roku 1998 a řada dalších ocenění z mezinárodních festivalů) se řadí mezi nejlepší z nejlepších. Jedenáctiletá Thea Sofie Rusten předvedla neskutečně vyzrálý a bohatý výkon, který v její věkové kategorii nemá příliš obdoby a po právu poté na mezinárodních filmových festivalech posbírala pár cen za nejlepší herečku v hlavní roli. Zajímavostí jistě je, že Torun Lian film natočila nedlouho poté, co přišla o svého syna, takže pro ni muselo natáčení být silně osobní záležitostí.

Tam, kde se film drží věrně knižní předlohy je to docela dobré, ale prostřední část, kde scénárista více vsadil na vlastní nápady, je o poznání slabší a celek sráží dolů. Pipi rozhodně není lehká kniha na zfilmování a nakonec to dopadlo ještě docela dobře, avšak film nedosahuje kvalit knižní předlohy nebo některých jiných filmových adaptací Astrid Lindgrenové (Madynka, Ronja).

Úžasné; divák na vlastní kůži vnímá ubíjející letní nudu na vybydleném normalizačním sídlišti a přitom se vůbec nenudí a naopak se skvěle baví.

Ani nevím, proč se na tyhle depresivní filmy dívám. Možná proto, že hodně vypovídají o lidech, možná kvůli tomu, že jsou dobře natočené a mají hutnou stísněnou atmosféru a možná mi taky pomáhá vědomí, že spousta lidí zažila horší věci než já a nezhroutili se z toho (někteří). Nevím. Zato ale vím moc dobře, že všemi těmito věcmi a pocity je film Torzók prošpikován skrz na skrz.

Není úplně snadné hodnotit film, který místy působí jako současné české "nekonečné" seriály, ale který celkově přináší až překvapivě vyzrálý náhled na rodinné problémy a jejich dopady na dítě, to vše navíc s lehkým nadhledem a pár úsměvnými momenty. Film oproti podobným případům ve skutečnosti končí šťastně a příjemně optimisticky a já jsem po jeho shlédnutí naladěn stejně a proto hodnotím za (slabé) **** a navíc ještě vyslovuji přání, abychom se brzy dočkali dalšího filmu režírovaného Marií Procházkovou (která se snad bude nadále zlepšovat) a na plátně opět viděli i Dorotku Dědkovou, která se ve své velké roli nijak neztratila.

Film s poselstvím, který ale působí naivně a nehodnověrně. Je to škoda.

Magnifico mi v mnoha ohledech připomněl film Pošli to dál. Oproti své americké obdobě mi Magnifico přišel hodnověrnější, navíc je okořeněn pro našince exotickým prostředím a vůbec celkově působí o trochu lépe. Jediná má výtka směřuje k pomalu plynoucí první půlhodině, kde jsem měl problémy se zorientovat mezi řadou postav, ale zbytek filmu jsem už sledoval se zájmem a i vedlejší dějové linie mi nakonec přišly celkem zajímavé.

Solidně provedená adaptace, ale kniha je o hvězdičku lepší.

Filmové zpracování se sice přesně nedrží předlohy Edgara Allana Poea, ale to vůbec nevadí, protože z povídky bylo zachováno to nejpodstatnější: hutná děsivá atmosféra.

Slabší, než první řada stejnojmenného seriálu.