Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Horor

Oblíbené filmy (10)

Vyvrženci pekla (2005)

Filmová láska na první pohled, Zombieho intenzivní buranská krasojízda tří vyvrhelů z pekel. Oproti jedničce velmi jiný film (celkový feeling, provedení, v podstatě nehoror) a opět naprostá dokonalost, vlastně ještě o chlup větší. A když už si myslíte, že je po všem, přijde v mých očích jedna z nejlepších závěrečných scén všech dob ("Free Bird"), kde už je vám těch bastardů dokonce na plný čáře líto(!). Můžu vidět nekonečněkrát. (x)

Rambo: Do pekla a zpět (2008)

Poprvé jsem viděl v předpremiéře na Festivalu Otrlého Diváka - v kině narváno, v závěru totální aplaus. Je to nejlepší, nejtvrdší, nejbrutálnější a nejnahláškovanější macho akční film vůbec, tečka. <3

Tenkrát v Hollywoodu (2019)

Není nutně třeba strávit týden v anotacích a chytat se v každém z tisíce odkazů - 9. tarantinovka je tak unikátní retro a poctivá, chytrá a osobitá práce s minulostí ve střetu dvou Hollywoodů, že z toho můžete být oblouznění tak jako tak i bez hlubšího ponětí o vraždách na Cielo Drive, rozhledu v padesátkové western televizi, anebo znalosti, který z fiktivních titulů kariéry Ricka Daltona ukazuje na který reálný. Ano, ve výsledku je to láska k filmu a L.A., ten "memory piece" feel cinefila, hračičky a jedinečné režisérské osobnosti, co dělá z ONCE UPON A TIME (na závěr "counterfactual" trilogie) jeden z jeho nejlepších počinů, ten vůbec nejlidštější a #1 od Bastardů. A pak hned vynikající komediální buddy dvojka Pitt/DiCaprio, cením netlačení na pilu, rytí do hippie prašivců, finále v hypernásilí. (x) (a moje příprava zde) [viděno 35mm v New Beverly Cinema s účastí samotného Quentina]

Apokalypsa (1979)

Viděl jsem APOCALYPSE NOW v obou verzích, ve špičkový kvalitě [+ 2019 dokonce promítačku v kině Aero z DCP] a včetně making of, něco málo si i přečetl a musím pasovat do svých TOP oblíbených filmů. Stručně proč: 1) Tak dechberoucí vizuál se nevidí, a to se jedná teprve o rok ’79. Těch všech odlesků, ohňů, kouřů, výjevů podél cesty... Vrcholem pak asi snová scéna s mostem Do Luong. 2) Současně rozmáchlý a velkolepý vysokorozpočťák, současně regulerní artovka, meditace nad válkou a jak jí nejde utéct, v reakci na americký imperialismus i svět starých kolonií. Neotravný filozoficko-alegorický rozměr. Jak pravil sám Coppola: "My film is not about Vietnam, it is Vietnam." 3) Gradující v šílenství spolu s plavbou po řece a dosažení cíle mise, kde pak čeká geniální Brando (a skvělý Hopper). 4) Mocný soundtrack. Především nálet s Wagnerovou "Ride of the Valkyries" a doorsácký "The End". 5) Jsem unešen jak je to nádherný, transcendentální, nadčasový silný kafe. A střih redux (2001) berte spíše pro úplnost, jednorázově bych určitě volil theatrical. "It is not about war so much as about how war reveals truths we would be happy never to discover. If we are lucky, we spend our lives in a fool’s paradise, never knowing how close we skirt the abyss." / Pozn: 5. z pěti klasik po zhlédnutí PBS Vietnam War

Až na krev (2007)

Nadčasový příběh nenávistného naftaře a jeho ziskuchtivosti na úkor všech dobrých vlastností a hodnot, často označovaný za jeden z nejlepších amerických filmů nového milénia, ne-li všech dob, na který jsem v době jeho uvedení nebyl ready a nyní si konečně dopřál druhou (ani omylem poslední) projekci. Ať už jsou to perfektní lokace v kombinaci s temným ražením a kamerou, post-westernové zasazení děje, brutálně převtělený Day-Lewis, nemoralizující studie zla, několik nezapomenutelných zásadních momentů (němý úvod, oheň, hádka v závěru), brilantní orchestrální soundtrack, anebo prostě fakt, že to působí jako podíváná z alternativního vesmíru, TWBB je moc a od teď mám gól vidět to někdy v kině.

Takoví normální zabijáci (1994)

Unikátní, zběsile katarzní mad-lovers dávka vjemů, násilí a černýho humoru. Beru za nejlepší film Olivera Stonea a jeden z vůbec nejdůležitějších plodů 1990’s kinematografie, který budí temné vzpomínky na tehdejší Ameriku. Downey a Lee Jones tu oba podali jedny z nejkomičtějších postaviček na plátně co já znám vůbec... Trhlý obsah a forma znamená, že to není divácky med pro všechny, za 25 let však film absolutně nevyčpěl. Ve sdělení o společnosti, médiích a fascinaci negativním obsahem je na chlup stejně relevantní jako tenkrát. Smutný ale je, že něco takovýho by dnes nemělo šanci vzniknout. Půlnoční projekce na Noir Film Fest 2020 - musím říct, že to byl skvělý budíček.

Interstellar (2014)

Po letech a třetí projekci už pálím plný počet. Nakonec jsem si i ve filmu našel mrazení z teaser traileru o váze dějin lidstva a touze bádat za hvězdnou hranicí, žeru rozměr emocí a Mattovo totální herectví, posunul jsem se k lepšímu strávení závěrečné dráhy červích časoprostorových dimenzí, záhy jen otevírám držku a nemám co bych ještě namítal. Právě lidský aspekt ale co mě tu vůbec nejvíc dostává. Můj jednoznačně oblíbený Nolan a pravděpodobně i věc v žánru sci-fi vůbec. "Mankind was born on Earth. It was never meant to die here. We've always defined ourselves by the ability to overcome the impossible. And we count these moments." <3

La La Land (2016)

Dvě hodiny jsem zářil. A šel do toho s tím, že nemám rád zdlouhavý nablýskaný tanečky a zpěvy na playback, jazz se mi zatím neotevřel, CRAZY STUPID LOVE je moje nejoblíbenější vztahovka-komedie a v případě Goslinga jsem už delší dobu skoro gay. Tohle mi dává pobrat titulky typu muzikál i pro ty co neradi muzikály, triumfuje talentem, lehkostí a chemií své herecké dvojice jako páru snílků, hraje s divákem a užívá si samo každou vteřinu, předvede geniální poslední roční období neboli "Epilogue", světí starý Hollywood a prostě ukazuje proč je film tak krásný magický médium. S každým to nehne, já jsem zůstal hrdě učarován - snímek roku, možná klidně let. A první, na který jsem šel 3x do kina v rámci týdne, navíc koupil soundtrack na vinylu, a pak si to dal plátno ještě dvakrát. Totál guilty pleasure. A happy end nebo ne, nejvíc povznášející film, co znám. "It's a beautiful combination of an homage to the past and something entirely new." (NPR)

The Beach Bum (2019)

<3 Nejvíc bezstarostná pocitovka o svobodě. Bez většího smyslu děje, dá ale ucelený dojem, plyne s lehkostí improvizace, je krásná na pohled a čaruje “beach-noir” kouzlem jižní Floridy. Nesedne si rozhodně s každým, za mě ale nonstop úsměv, problýskne tu celá řada skvělých charakterů (Kapitán Wack a jeho delfíní tours) a všechno nese Mattova (další) dokonalá role - na kterou se podle mě ani 2x nenadřel. Něco z Moondoga a jeho životní filozofie ve mně hluboce rezonuje. *All rhyme no reason ♪♫ 🌴🌴🌴 [Febiofest & Aero Double Feature 2019]

Reklama

Reklama