*Elfík*

Navrhuji Oscara za jídlo ve filmech. Protože to krásné kuřátko, ty zákusečky a ty všechny nádherné pokrmy, co tam servírovali, by měly dostat ocenění. Tedy, spíše ti, kdo je připravovali. Samozřejmě, nedívala jsem se jen na jídlo, dívala jsem se i na tu krásnou přírodu, na opravdu výborně zvládnuté záběry kamerou, úžasné kostýmy a interiéry. Občasné proslovy vypravěčky nebyly na škodu, Věc nevinnosti je ale jen oddychový film na páteční večer, jak já svou složku filmů nazývám. Od Scorseseho bych nečekala romantické drama, ovšem asi měl jen po krk svých akčních a rychlých filmů. Proč by ne, klidně další takové, pane mistře. Večerů v pátek je ještě hodně...

Atlas mraků není encyklopedie pojednávající o různých mracích, jež se vyskytují na obloze, jak se mylně domnívala jedna prodavačka pracující v knihkupectví v obchodním centru. Nikdy si nekupujte knihy v obchodních centrech! Pohledy prodavačů jsou neúnosné! Odcházela jsem z toho místa z pocitem, že JÁ jsem úplně blbá, že Atlas mraků, jakožto normální kniha v této dimenzi neexistuje a že jsem jen marnila čas v knihkupectví, kam chodí jen inteligentnější intelektuálové. Nikolivěk. Do těchto prodejen chodí jen zbloudilí poutníci (obdařeni kreditními kartami s dobrým pojištěním), kteří se ztratili v té přemíře obchodů a následně si vzpomněli, že jejich tchýně (která má dýně), oslavuje své narozeniny a že v pradávné minulosti četla romantický román, jež má jistojistě pokračování. Nicméně, knihu jsem sehnala (jak je vidno z hodnocení - tedy z toho, že píši..., to je jedno. Prostě jsem ji přečetla!), pak tedy přečetla, ano, ještě jednou - přečetla a snažila jsem se pochopit, co donutilo.... všechny co film režírovali k tomu, že se šest příběhů střídá velmi rychle za sebou a že využívají stále ty stejné herce. To je mi záhadou největší. Pak také to (mini-spoiler), že se vše odehrává na úplně jiné planetě. Ve filmu je lépe vyřešený konec, všechny příběhy prostě a jednoduše končí v jeden ten samý moment, na druhou stranu je velmi osekaný příběh o Sonmi, utíká dříve, než je nutné. Hrstka opakujících se herců mi začal lézti na nervy již u prvního příběhu, Weaving mi lezl krkem u první postavy. Hm, doufám, že u dalšího filmu se mu lépe vyhnu... Bratři Wachowští nezapřou svou oblibu v akčních scénách, servírují je tedy po větších dávkách, než je u dramat přípustné. Ovšem, jako celek film funguje, s knihou je, co by úrovní, srovnatelný, ale pro jednou mi stačilo obé. Nebo né? A řekne mi už konečně někdo, kdy tedy přijde ten Pád?

Vzdávám to. Pane Aronofsky, končíte u mne. Černá labuť byla opravdu zvláštní a nijak mne neuchvátila, po skončení filmu jsem byla naštvaná a trochu protivná. Fontána mi měla přinést něco vizuálně krásného, dechberoucího, ovšem já jen zjistila, že Jackman je naivní a bezosobitý herec. Tak jsem chtěla zkusit ještě Requiem. Říkám si proč. Abych viděla, jak nechutně vypadá rozpíchaná ruka, lidé zcela propadnutí drogám, oživlá lednice, dále jsem měla to (ne)potěšení vidět naprostou bezmoc, smutek, štěstí způsobené drogami, paní, co uklízí, chlápka v odpadkovém koši, několik hromádek bílého prášku, fialovou, modrou, oranžovou a zelenou pilulku a (to je snad jediný klad) výborné záběry kamerou. Jaredovy oči se zdály býti zelené (ne modré, jak potěšeně ukazuje plakát), vlasy špatně nabarvené, strop porostlý plísní se mi nezamlouval (také aby ano!), špína (tím myslím spodní vrstvy společnosti) se záhadně vůbec neobjevila a moře je tmavší. Depresi nemám, jak mi bylo slibováno, nadšená nejsem, jak mi též bylo slibováno, nestihla jsem se naučit biologii, jelikož jsem strávila svůj tak drahocenný čas díváním se na toto, jak jsem slíbila sama sobě, jen se mi zvětšilo čísílko na profilu, které věští počet mnou zhlédnutých filmů z žebříčku. Alespoň že má topka přišla k rozumu a nedisponuje přespříliš velkým nadšením Requiemu. Ovšem, na druhou stranu jsem ráda, že mne film odradil od užívaní drog, tím ale nechci říci, že jsem to měla dříve v úmyslu a... tak všelijak podobně. Mám poznámečku: pane A. vynechal jste jaro a podzim!

Zvláštně běhal... První link nefunguje, zkuste tento: http://www.youtube.com/watch?v=PWGHY77WuKg

Úsměv alá Joker, příšerka krásně tlusťoučká, řev použitý i v pozdějších filmech. V podstatě se Burton vykrádá.Či bychom to mohli nazvat tak, že používá své starší nápady. Nepostrádalo to vtip a pointu, ovšem zdá se mi to mírně zkratkovité. Vidímť, že mé vyjadřovací schopnosti jsou na bodu nula. Již nyní.

Úžasně předvídavý film, který stojí především na excelentních výkonech všech přítomných herců, ale hlavně Katherine Hepburn, jejíž slzy jsou více než skutečné. Nechápu, proč snímek není v žebříčku, jistě by obstál proti konkurentům, jež jsou někteří tak nesmyslně vysoko. Někdo by měl zdejší tolik chválený žebřík probrat a trochu se zamyslet...

Na TV film je Neděle u Tiffanyho velice dobrá. Alyssa Milano mě příjemně překvapila, Ivan Sergei hraje protivu tak přesvědčivě, až si říkám, jestli takový není i ve skutečnosti. Eric Winter je velmi roztomilý, obecně je výběr herců více než dobrý. Jediné, co bylo pěstí na oko, zůstala příšerná kamera. Měla jsem pocit, že režisér požádal kolemjdoucí, aby vzali do ruky kameru (pravda, na stativu byla) a natočili mu pár scének. I přes tuto nepříjemnou okolnost jsem si film užila, scény, které měly být vtipné, svůj účel splnily (což se u nějakých komedií říci nedá), stopáž byla akurátní. Hudba ovšem se mi zdála chvílemi mírně stupidní, tvůrci si s ní mohli vyhrát lépe, ale celkový dojem je na tři a půl hvězdy. Dávám čtyři, jelikož se pokouším zvednout hodnocení na více, než jen 66%. Zase další podhodnocený film, jaká škoda... Vím, že má maličkost nic moc nezmůže, tak co vy?!

Tak zaprvé: na tento film jsem se dívala jen kvůli nominaci na Oscara. Dobrovolně bych na něj neklikala. Ovšem i tak je to brak. Větší, než jsem očekávala. Jelikož jediný, kdo tu umí zpívat je Helena Bonham Carter (která svůj pěvecký talent prokázala i jinde) a dále dětští herci (u nich je to výjimka, obvykle nejsou ti nejlepší, ale zde stále platí pravidlo, že děti na divadlo a do filmu prostě nepatří...!) a pak sbor. Když zpívá lidí víc, falešné hlasy se lépe ztratí. Vážně jsem naštvaná z toho, že jsem nezačala s klasikou, jako Bídníci popravdě jsou, u jiného zpracování. Škoda, tak jsem se na ně těšila. Věřím, že Hooperovi Bídníci (ač jsem předlohu nečetla), jsou nesrovnatelní s knihou i ostatními verzemi. Balada o lásce, nenávisti, zradě, pomstě, nenávisti, bolesti, utrpení, chudobě i bohatství se nám tu představuje ve zpívané verzi, kde herci evidentně neprošli žádným pěveckým kurzem. Normálních vět je tu jen pět (řekla, bych, že tak sedm, ale nevadí) a to bylo pro mne jediné vysvobození. Pak ale zase začali ti protivní ptáčci zpívat a já měla sto chutí je zavřít do klece bez zrní a vody. Unikající smysl zmizel tak po desáté minutě a já asi nikdy nepochopím, proč se projektu všichni upsali a ještě s takovou chutí, chmpf! Hudba nebyla pěkná, kameraman bylo hovado s ruční kamerkou bez stativu, scénárista nebyl zcela při smyslech a osvětlovači nebyli pravděpodobně vůbec přítomni, za připitomělý flashback na konci bych zabíjela... Nicméně, Helena Bonham Carter byla skvělá (jako vždy), děti roztomilé a... zvířata?? Tam nebyla žádná zvířata!! Japato?! Příště, až zase akademici něco nominují, nechám je samotné v pokoji s touto celou bandou a schválně, jak se budou tvářit! Alespoň jsem si (v průběhu třech dní asi čtyřikrát) ověřila, že jim už nikdá věřit nebudu a navrhnu si vlastní Oscary. Budou se předávat hospodě oblastní pro můj kraj, občerstvení bude předraženo a proslovy zakázány. Stejně se spotřebuje velké množství kapesníků. Musíme šetřit lesy! Maximálně bych ještě přežila dvě slova, jak je krásně předvedl Hitchock: ,,Děkuji Vám!'' Šampaňské (fajn, tak jen Sekt), bude grátis podávané hned u vstupní brány. Takže, kdož se ke mne připojí?? Díky za podporu!

Jsem uchvácena. Vím, že většina z vás považuje tento film za stupidní hovadinu, velké zklamání či jen průměrný příběh. Já nepovažuji ani kousek za zbytečnost a hrdě prohlašuji, že věřím první verzi příběhu. Co vše je a není pravda? Plavou banány? Je tygr ona? Není! Vítejte ve světe nepřeberného množství fantazie a velkých překvapení! Vítejte ve světě Pí. Jakkoli to slovo může znamenat zkrácené slovo jednoho bazénu ve Francii, či matematickou konstantu, jeho imaginace neznala mezí. Ang Leeovi patří můj velký obdiv, že z knihy (která je jistě také velmi zajímavá) dokázal stvořit něco tak originálního a vizuálně dokonalého. Vítejte ve světě, který si dennodenně představují děti a těch se nikdy nikdo neptá, kde je pravda, nekladou jim přihlouplé otázky a všichni vzpomínají, že si podobné příběhy jako malí také vytvářeli. Pojďme se tedy vrátit do těch příběhů a pusťmež si film ve 3D. Já to neudělala, vy ještě můžete.

Já, dávajíc pět hvězd, nejvíce oceňuji krásné čisté záběry, ta souměrnost mě dostala do kolen! Dále tu máme hudbu (obdivuji tě, Alexandře Desplate), herečky a herce (miluji tě, Edwarde Nortone), skvělou režii (děkuji ti, Wese Andersone) ale hlavně ta kamera. Ach, ta kamera (velmi si tě cením, Roberte Yeomane)! V neposlední řadě se omlouvám za příšerné skloňování ultrasupernádhernýchamerickozprzněnýchantiskloňovacíchprotosetakvztekám jmen a zároveň tleskám tomuto vytříbenému druhu humoru, jež Anderson a spol. používají ve svých filmech (dále už jen prosté A). Vsuvka: Edward, vyjadřujíce se k chýši/domku na dřevěné, vysoko vyrostlé nožce: ''A jak ji tedy máme postavit?'' ,,Níž, postavte ji níž.'' Minimalistické dialogy jsou jen důkazem toho, že se nemusí mluvit příliš, ale když už je něco řečeno, je to hláška nad hlášky! Debilně poskládaná věta, vím. Poznejmež trochu té historie: Moonrise Kingdom mě pronásleduje už bezmála rok, kdy jsem viděla první fotky, hned se mi zalíbila ta netypická barevnost, tak typická pro A. Trailer jsem poté viděla, obávám se, zřejmě tak šestkrát. Na MFF byl vyvěšen plakát, dokonce jsem se u něho vyfotila! Jaká to událost! Škoda, že jste tam nebyli. Mimo jiné, pokud by to někoho zajímalo a já věřím, že se někdo takový najde, jsem se vyfotila ve skoku podobnému Věře Chytilové u plakátu (věřte nebo ne) Věry 68. Tyto dvě po sobě jdoucí (jen jednou) události zapříčinily, že jsem oba dva filmy co nevidět vyhledala, a jala se je zhlédnout. A jaké bylo mé překvapení, když A. povýšil v mých očích na režiséra tak schopného, že se bude za několik desítek let (až, houžvička, trochu povyroste) rovnat třeba samotnému Allenovi (dále už jen prosté A). Tak to už ale trochu přeháním, nikdo se přeci nemůže rovnat A. Ani A!! Mějte rozum!! Nicméně, film je jedním z nejlepších, co jsme měli tu čest poznat za rok 2012. Alespoň by mohl dostat toho Oskárka, prosím! Nebojte, už končím, přidávám se do skautů, beru nedělní botky, červenou čapku, do uší brouky, do ruky letenku a rovnou skáči/letím do otevřené náruče A. a spol. Vyčkávám jejich/jeho další film... Netrpělivě, sic natěšeně, byť nedočkavě.