*Elfík*

Kdo může lépe pochopit svobodu divadelních her, než vězni odsouzení na doživotí? Nikdo a to zřejmě zjistili oba režiséři, když se rozhodli natočit tot dílo A já říkám, že skvostné dílo. Možná to bude tím, že mi bylo vězňů doopravdy líto. A možná, že mám velmi ráda Shakespeara. A jakoukoliv manipulaci se slovy či vynechávání krutě trestám. To tak, že na hru prostě nejdu! Pár mužů z italské věznice si vyzkoušelo zahrát si jednu hru. Zjistili, že je to ta nejlepší terapie či nejlepší věc, kterou tam můžou dělat, aniž by se to dalo považovat za ilegální nebo dokonce za trestnou činnost... Tato terapie v sobě ukrývá zvláštní kouzlo. Můžete se v ní stát někým jiným a můžete si dělat co chcete a hlavně, co postava žádá (!). Chlapíci chytili svou asi jedinou možnost za pačesy. Jali se odehrát představení, za které by nestydělo žádné z divadel. Když si odmyslíte mříže, vězeňské dozorce, šedé stěny, stropy, které už jsou dokonale okoukané vězni, kteří večer před spaním přemýšlí, co tam vlastně dělají a domyslíte červenou oponu a pláště, budete mít pocit, že jste se ocitli na jevišti. Jevišti plném černých duší, jevišti plném vrahů a zlodějů. Ti samí lidé si před týdnem vyřizovali účty dosti svalnatýma rukama, teď stojí proti sobě a odpouští si. Stačí věřit. Stačí si zahrát Shakepeara... (MFF KV 2012)

Prefect Days je jedním z mála českých flmů o kterých by se dalo říci, že prosvětlili českou scénu komediálních filmů posledních dvou let. Jeden takový dosti podobný byl i Ženy v pokušení. Alice Nellis prostě umí, to se musí nechat. Hlavně umí vybrat herce, kteří si dokáží hrát do noty. Když se velmi dobře znají, ještě lépe. Ano, narážím na Ivanu Chýlkovou a Ondřeje Sokola. Lepší komediální dvojici by filmaři těžko hledali. Jejich společné scény jsou to nejlepší, co film může nabídnout. Když už si myslíme, že děj spadne do klišé, rázem se objeví někdo s nečekanou zprávou a vše se ihned vylepší. O tom svědčí i závěrečná scéna. Konce filmů můžou být ty nejhorší kýče, zde se vše zvládlo na výbornou. Co se ovšem nezvládlo, je název filmu (Perfect Days by bohatě stačil!) , stálé se upínání na exmanžela a fakt, že by Marthě Issové mělo být 21 let. Neříkám, že nevypadá mladě, ale seknutí se o nějakých deset je slušné faux pas... Mám radu: dávejte si pozor na dárky od matek! (MFF KV 2012)

Je velice smutné, že o tomto se jen tak někde nedovíte a já měla zpočátku pocit, že je vše jen zlý sen. Ale život je krutý a válka ještě horší. Hlavní představitel je sympatický, takže dívat se na Yumu je zážitek. Je také plný morálních pouček. Ta nejhezčí dívka je stejně kurva a i když se bude chtít někdy změnit, slepice v ní zůstane napořád. To jsem filozof, což?! Shrňmež: děj je zajímavý a film ani trochu nenudí, nepřesnosti se dají odpustit, infatilita také, stopáž tak akorát, výběr hudby více než dobrý, tudíž by mohl platit pojem ''konec dobrý, vše dobré''. Jenže, jenže vše je dobré, až na ten konec... Režisér sice vypustil do světa větu, že film měl končit jinak, tak proč krucinál tak neskončil?? Za toto zaváhání stráhávám jednu z hvězd a na konec říkám, že nejvtipnější moment bylo zlověstné dívání se na koženou bundu! (MFF KV 2012)

Obsahuje SPOILERY a opakující se slova jakožto ''nic'', ''záběr'', ''dlouhý'' a ''kameraman''. Pokud se na film chystáte , měli byste znát příběh... Jen si ho vyslechněte! Muž u chalupy seká dříví dobrých deset vteřin. Záběr se nemění. Vzhlédne. Uvidí malou postavičku. Ta mu přináší dopis. Zemřel jeho bratr. Tak se vydá na cestu. Tato cesta je velmi dlouhá, jak pro něho, tak i pro diváka, jelikož záběry jsou setsakramentsky dlouhé! V rukou třímá sněžnice. Ty samozřejmě nepoužije, jsou zřejmě jen dekorativní, pak je někam odhodí, neznámo kam, kamera nám to bohužel nepoví. Do slunného (asi Portugalska) jde v kabátě. Všichni lidé mají na sobě málo oblečení, to ho ale nijak nevzrušuje. Následuje setkání se sestrou (doufám, že je to sestra, proč tedy ta scéna, kde jsou oba polonazí??). Záběr deset vteřin. Muž jde do chaloupky (jiné). Holí si knír. Dalších deset vteřin. Po neustálém koukání se na hodinky by se měl film slušně rozjíždět. Známky rozjíždění se jsou širé dáli. Když říkám v dáli, myslím tím širou pláň, kterážto je jistě u vesnice, kde přebývá náš hlavní hrdina, ovšem kameraman je tak mazaný, že ta pláň zůstává, nám, chudákům divákům, ukryta. Následuje pár dlouhých záběrů, ve kerých hrdina nedělá nic převratného, z velké části jen ukrutně pomalu jde. Pak je mu vyčteno, že nechce zaplatit přejezd z jednoho území do druhého. Důstojník na koni si chce mermomocí zastřílet. Vyzve ho na souboj, který prohraje. Následují další velmi, velmi dlouhé záběry, ve kterých hrdina nedělá nic... Dostane se pak do vězení (japato??), kde kameraman drží rekord v nejdelším záběru. Komparzisté se činí. Ničí. Následuje několik velmi, velmi dlouhých záběrů, kde je hrdinů více. Že neuhodnete co dělají? Správně, jdou. Pomalu. Jelikož náplní onoho chrabrého muže je přivést do vesnice (kterou nám kameraman stále ukrývá) ukradené ovce, samozřejmě se snaží. Vysvobození začíná (po několika zcela nezajímavých záběrech, například na ptáky kroužících kolem skály) zabalováním pistole do kapesníku. Jak kamarádka chytře poznamenala ,,ještě si udělej mašličku, blbečku!'', váže na kapesník sice jen jeden uzel, ale já bych se vsadila, že po skončení záběru (dlouhého) si tam uvázal onu osudovou mašli. Přichází důstojník a je naštván. Prohrál předchozí souboj a chce si znovu zastřílet. Chrabrý jinoch (postarší muž) avšak jen hodí očkem (dokážete si představit, že!) a kráčí do výšin. Bez jediné našlé ovce. Mezi těmito dlouhými záběry se střídají různé chytré kecy různých filozofů, které bych umístila leda na toaletní papír. Ale já jsem u filmu pobavila, což?! (MFF KV 2012)

Měla jsem možnost zhlédnout film bez podstatného násilí, skákání přes kozu (a to jsem se tak těšila!), hrozné kamery, která využívá stále stejné záběry (že by to bylo tím, že se vše odehrává stále na stejném místě?), ale teď pojďme nadávat na herečky. Kdo se přidá? Liška byl jediný, kdo hrál, ale ten dostal roli dle svého gusta a umu. Aňa zapomněla, jak se artikuluje a to zřejmě dostala do vínku její dceruška Justýna, kterážto přehrává každou scénu, ve které hraje, drmolí a není jí rozumět. Naopak její starší sestra se to naučila, proto občas jen přehrává a její afektovanost není tak nápadná. On samotný příběh není zvlášť nápaditý a už od začátku tušíme, jak vše dopadne (neříkejte, že jste to nevěděli!). Ale co bych měla čekat od TV filmu? Možná víc vtipů, kratší stopáž a méně ukecanosti a popisnosti. Jelikož dívat se na ''a teď přijede tatínek'' či ''držkopád číslo jedna'' je velmi unavující. Proč rovnou nenapsali ''a teď si hlavní hrdinka dojde na záchod'' či ''matka donutí dcery vynést koš''? Možná, že bychom se ve filmu více vyznali! Na druhou stranu, Divnovlásky jsou lepší, než drátem do oka!

Nebudu tu pět ódy na hudbu, kostýmy a prostředí (hlavně tedy tu přírodu), to bych opakovala mnoho uživatelů. Ačkoliv jsou herci výborní (a to všichni) film se velmi vleče. Přeci jen je konec života Tolstého na dvě hodiny krátké téma. Tím nechci okolnosti zlehčovat. Ano, před zhlédnutím (už jen poté, co si přečtete název filmu) je konec jistý a zde tedy neplatí pravidlo ''konec dobrý, všechno dobré''. Sice se rodina usmířila, ale zemřel jeden velikán. Těch se ovšem na celém světe narodí za jeden den mnoho, tudíž náš svět nebude ochuzen. Velmi mne mrzí, že jsem si nepřečetla nějakou knihu od něho, asi budu muset chybu napravit. Takto bych nemohla přemýšlet nad tím, že majetek není vše. Je to vlastně pouhopouhé nic. Neříkám, že jsem nad tím nepřemýšlela, ale v průběhu filmu mi to Tolstoj servíroval na talíř každou minutu a donutil mne přemýšlet víc. Tímto vám, Lve Nikolajeviči, velmi děkuji a slibuji vám, že si co nejdříve skočím do knihovny (či zavítám do mé soukromé) a ihned si přečtu Vojnu a mír. Annu Kareninu později. Je moc dlouhá....

Krásná ukázka toho, že nic nemůže trvat věčně... A Amando, gratuluji. Právě jsi překonala rekord v běhání na podpatcích!

Lid hovořící anglicky. Nové tramvaje (poměrně). V dálce zpívající Edith Piaf. Pouliční prodavači květin jako vystřižení z My Fair Lady. Romeo a Julie. Parní lokomotivy. Ester Geislerová.. Její sestra (žádná z geislerek....) feťačka. Přeexponovaný obraz. Staré uličky Prahy. Nové (!) uličky Prahy. Lid hovořící anglicky. Všechno, co jsem tu vyjmenovala, by mělo míti zřejmě nějakou spojitost. Až na feťačku s ulicí a květináři nic nevidím. V tom všem se odehrává dramatický příběh otce a syna. Není v podstatě nic vysvětleno. Jak by mělo, když je stopáž tak kratinká. Ve třiceti minutách se toho nedá moc říci, ale tvůrci se snažili, seč mohli. Ovšem střídání záběrů s parní lokomotivou a novou tramvají se jim trochu nepovedlo. Já mám moc ráda krátkometrážní filmy, hlavně ty české (dobře, je pravda, že těch zahraničních jsem moc neviděla, tak pardon...) a obvykle u nich bývá pravidlo, že jsou dobře obsazovány. Na rozdíl od některých celovečerních filmů, kde najít slušně hrajícího i hlavního protagonistu bývá často problém... Zde se setkalo tolik dobrých herců, slušný skladatel a šikovný režisér. Šikovný v tom, že pěkně vedl herce a herečky a pokud to dělal on, tak i dobrá místa na natáčení. Jenže si k ruce vzal zvláštního kameramana. Ano, záběry byly zajímavé, ale já si nemůžu odpustit jednu věc. Nemám ráda, když se zabírají lidé a chybí jim kousek obličeje či těla. Ten člověk je pak neúplný, záběr je tudíž tak neúplný a pocit z toho vyvozující je také neúplný. Alespoň u mě to platí. Teď k postavám. Co tam dělala Klára Issová? Jestliže její jediná náplň ve snímku byla pozdravit otce Ládi stojící v tu chvíli na střeše s hrnkem kávy a pak darovat feťačce plnou krabičku cigaret, nebyla ta náplň zbytečná? Výtvor by se zkrátil o dvě minuty a vůbec by to nebylo na škodu. Obecně mám ten dojem, že okolní postavy trochu rušily, krásně by stačil trojúhelník (dobře, tak ještě Ester bych snesla)... Nebojte se. už jsem skončila. Ovšem tento kraťas mi nedopřeje klidný spánek, jelikož teď budu stále přemýšlet, koho obětovat. Jednoho člověka, ale rodinu nebo stovku neznámých lidí? A co vy?

Tento komentář může obsahovat stopy ořechů, mléka a spoilerů. Spotřebujte do pěti minut. Pochopila jsem správně, že jen doktor blázen po nervovém zhroucení může být ten nejlepší ve svém oboru? A že ten, kdo je psychicky labilní či má nějakou sexuální úchylku je také skvělý psycholog/doktor? A že není správné dát do jedné místnosti dva psychology/psychiatry, kteří od sebe navzájem kopírují myšlenky a snaží se zjistit, jak je to s existencí života/světa a proč se jim zdají sny? Těmto lidem doporučuji podívat se na Andaluzského psa či se osobně setkat s Luisem Buňuelem. Ještě horší je dát do jedné místnosti budoucí psychiatričku a analyzujícího člověka, jež se do ní evidentně zamiloval. Tákže, nadávejte mi, jak jsem strašně neinteligentní hovado a jak jsem vůbec nic nepochopila. Jakkoliv to jsou všichni dobří herci, mně připomínali jen arogantní cvoky, kteří jsou vůbec rádi, že si můžou ve své kanceláři trochu zakouřit. A je mi jedno, že Dr. Freud spolkl doutník. Lépe řečeno kousek z něho. Aha, už jsem zase přehnaně kritická. Tak zpátky. Já osobně mám vcelku ráda psychologii i psychiatrii, obdivuji ty, kteří se v těchto oborech pohybují, jelikož přijít na problémy lidí jiných, než jsou oni sami, dá zřejmě docela práci. Proč o tom nenatočit normální film? Ovšem jaká je míra pro ''normální'' film se psychiatry? Hm? Nebo se jen Keira Knightley chtěla jen předvést? Sice uznávám její herectví, toho šílence jsem jí věřila, ale jak se začala léčit, měnila se postupně v nafoukanou dámičku, která by zasloužila. Ne, pardon, to bylo hnusné. A perverzní. Zapomeňte na to! Obecně bych vlastně označila film za nebezpečný. Ne, že je v něm metoda nebezpečná. Je sám o sobě velmi laciný a zívající. Dívat se na něho v deštivém dni, pravděpodobně bych skočila do bahnitého jezírka. Krom toho, ta metoda je o povídání. Ano, obdivuji je oba, za to co vymysleli, ale že by hraničila se sadomasochismem? Tsss, to přeci není možné. Nechme už těch psychoanalytických keců a pojďme se bavit o něčem zajímavějším. Třeba o počasí... Má někdo jachtu?-------- (o minutu později)------- Já vím, co jsem se dozvěděla. Kdy všichni zemřeli! Může se to zdát morbidní, ale já si to pamatuji!

,,Už to vstalo?'' ,,Je to v koupelně...''