Majkak

Poněkud surová hříčka s jediným cílem – pomsta všem chlapům, kteří si myslí, že opilá holka je volně k dispozici. Není to seriózní drama, ale způsob, jak prezentovat pokrytectví dvojího metru. To se to krásně, s lehkostí a nadhledem káže, jak se má slušná dívka chovat, dokud se neukáže, že ve hře je vlastní dcera. Závěr koresponduje s celkovým nastavením a stylem, a proto jej docela beru. Nejméně propracované je obrácení advokáta, ale budiž, asi mu ta špína přetekla přes hlavu. Každopádně je stylová prezentace #MeToo vcelku originálního pojetí s dobrou demonstrací, o co se jedná.

Drsná romantika. Ústřední dvojice i přes vzájemné limity je vcelku uvěřitelná. Trochu pochybuju o mladé slečně, která uvidí dva řemeslníky a nemůže si pomoct. To by musela vypadat jinak, anebo být o něco více retardována. Poněkud zkratkovitě zpracovaný vztah s matkou omezující se pouze na příkré odsouzení porna. Škoda, tato linie by slibovala větší potenciál, který zůstal nevyužit. Mátinka byla určitě i jinak výživná, ale nedostala prostor. Jinak klasické schéma – všichni se na to dívají, ale nikdo nechce vedle té špíny bydlet. Můžou si dokázat ve svých očích pochybnou převahu. Ten závěrečný cejch až moc doslovný. Těžko říct, zda by reál byl až tak dramatický v současných tuzemských poměrech. Jinak ale výborné herecké výkony a i přes některé zádrhele stojí za to vidět.

Nedívám se na tento film jako na horor, ale jako silně rodinný film s poctou tradičním hodnotám: důvěra, naděje, láska. Celé je to zarámované v drsnějším postapokalyptickém hávu s vystajlovanými krvežíznivými potvorami. V jednu chvíli lehce nakročeno směrem k úvaze, zda by se s nimi přece jen nedalo skamarádit, ale Krasinski se rozhodl, že ne. Není to o třeskuté logice a vysvětlování, ale o poselství, že jsou lidé, kteří si záchranu rozhodně zaslouží. A na závěr jsem se dojala, jak už dlouho ne. Málem jsem začala hlasitě tleskat, ale nechtěla jsem rozrušit mlaďase, kteří seděli vedle.

Odporný režim, komunistická ideologie spojená s maximálně bezohledným kapitalismem. Mohou cestovat, když na to mají. Na rozdíl od našich soudruhů, kteří drželi našince na krátké uzdě, ale za to jim dali najíst a trochu krotké zábavy. Čínští soudruzi vypěstovali neskutečný prostor pro dravce, kteří umí přizpůsobit režimu. Takto vypadá divoký kapitalismus, který nevyžaduje hodnoty, ale poslušnost. Sobecká společnost bez zájmu o druhé, o společné dobro. Pravý opakem je svět sirotčince, o který pečují řeholní sestry. Ne, toto nemůže skončit dobře. Díky za představení této tváře čínského světa.

Apokalyptická podívána, která víc osloví člověka znalého italské politické scény. Vzorná spisovná italština, dobře srozumitelná. Skvělé herecké výkony. Film je obžalobou tehdejších politických poměrů, s přesahem obecně namířeným proti světu těch, co drží moc pevně v rukou. „Jsme mrtví, kteří pohřbívají své mrtvé.“ Asi tak. A zajímavé aktualizace do dnešních dnů: v zemí se šíří záhadná epidemie. Tehdy symbol čehosi prohnilého, dnes realita. Vtipné, ironické, stále platné.

Klasicky vystavěná detektivka s několika postavami a několika zásadními zvraty. Perfektní herecké výkony. Ačkoliv se zdá, že toto by se v reálu nemohlo odehrát, spíš bych pochybovala o sofistikovaně vystavěné pomstě, tam mně to drhlo víc. Hlavní hrdina byl pro mě hodně uvěřitelný a výborně zahraný. Lauře lze také věřit obě podoby. Motivy fungují. Konverzační část je vedena údernými dialogy.

Naprosto famózní Kate Winslet, ženská co neukočíruje vztahy, jelikož její matka si také řešila vlastní potíže. Autentické, výborně propracované prolíná detektivky a poměrů maloměsta, kde se jednotliví protagonisté plácají v potížích všedních dnů, s doprovodem alkoholu, drog a nevěr. Mare je zkušená policistka, nesoucí si trauma rodinného neštěstí, přičemž ale dokáže i drsně nakopat ty, kdo vstupují do sféry jejího zájmu. Dokonce se sníží k podrazu, aby si drsně vyžrala poznání, že účel nesvětí poznatky. Díky vyvážené režii není sentimentální, přesto v sobě dokáže nacházet smířlivost a odpuštění, pomalu, klopotně a neobratně, ale přece jen s jistými pozitivními výsledky. Napínavé, uvěřitelné, o lidech, kteří si nevytáhli jednoduchý karty.

Radu Jude povedeně buduje kontrasty, byť někdy balancuje na hranici přílišné doslovnosti. Zřejmě frustraci z rumunské reality, kde se nejspíš ženy více setkávají s oplzlými narážkami na veřejnosti a šíleného pohoršení z amatérského porna dostupného na stránkách pro dospělé. Pro rodiče není problémem to, jak se děti dostaly k porno snímkům, to je asi normální, všichni bychom to chtěli vidět, průšvih je, že tam viděly učitelku. Zajímavě zdokumentovaná část týkající se místních reálií. Nejlepší je asi zdánlivě nejnudnější část, učitelka cestou na třídní schůzi. Všední život myšky v nudném kostýmku, po které pokřikují chlapi na ulicích, a která se doma odvazuje při radovánkách s manželem. Přitom patří k učitelům se skvělými výsledky, což ale pro část rodičů není tak podstatné.

Beru to tak, že je to Pennova vášeň nevysvětlovat, což u Arcticu nepůsobilo tak rušivě jako u tomto případě. Když se na to povznesu, tak docela nenudící podívaná s některými až příliš předvídatelnými prvky, jako byla ta hrátka se solárním kabelem. Solidně vystihnuté charaktery, slušné výkony. Penna umí vyprávět i s minimálním počtem lidí a jednoduchým příběhem. Příjemně lidské na téma, čeho jsme schopni se vzdát.

Jak přechlastat krizi středního věku, aby se z tebe nestal alkoholik. Experiment do hloubky vlastních temnot a všeho těch ekl efektů spojených s přepísklou konzumací. Scénář tažený tak akorát, aby to zase tolik nebolelo, ale spíše povzbudilo v motivaci k vytváření dobrých partnerských vztahů a ve schopnosti odpouštět. Vlastně ve výsledku hladivý film, jak můžeme najít v oporu ve vztazích, které se zdají být až příliš rutinní, ale uvnitř mají pořád ukrytý poklad. Dánské specifikum – zdá se, že tam s chlastem zápasí ještě víc než u nás.