LokiZombie

Tenhle snímek započal šílenou šňůru filmů se Silent Bobem a Jayem. Těžko říct, zda je lepší jednička nebo dvojka, každopádně hned v závěsu je Dogma, pak dlouho nic a pak Mallrats. Randal je prostě bůh!

Mnohokrát jsem v diskuzích narazil na výrok ,,Temný rytíř není pravý komiksový film", se kterým nesouhlasím a proto bych v tomto komentáři chtěl tento svůj názor trochu osvětlit. 1) Kdyby zmíněný výrok zněl: ,,Temný rytíř není pravý superhrdinský film", neřeknu ani popel. On totiž komiks má taky žánry. Naučný(McCloud), erotický(Manara), superhrdinský (Marvel a DC), fantasy(Gaiman)... ale také detektivní. A sám Batman není typickým superhrdinou, on je spíš detektivem v high-tech zařízení(svého času zéměrně připomínající da vinciho vynálezy)... a tak to bylo vždycky. Proto se na rozdíl od Supermana ve svých počátcích neobjevoval v Action comics magazínu ale v Detective comics po boku klišoidních chlapíků s lupou. Tolik ve zkratce k tomu, proč TDK není (a neměl by být) superhrdinský. 2)Ale proč je podle mě na druhou stranu ukázkově komiksový: Nolan ve své trilogii dbal především na dvě věci, které jsou pro komiksového Batmana důležité a které mimo jiné slouží jako jediné pojítko mezi ním a superhrdinským žánrem. SYMBOL a vzájemný VZTAH s nepřítelem. Navzdory reálnosti TDK světa byl symbol zachován. Batman si uvědomuje, že síla symbolu je silnější než člověk, který ji nosí (což graduje především ve třetím filmu, ale zde to všechno začíná), to se ovšem nedá říct o většině filmů konkurenčního Marvelu, kde postavy prostě jsou a bijí se, protože by měly. Nad sebou nepřemýšlí. Proč Banner nepřemýšlí nad tím kde začíná Hulk a končí Banner? Zda radiace změnila Bannera na Hulka nebo jen umožnila vzejít na povrh něčemu, co v něm bylo už dávno? Nezachránil Hulk uvnitř Bannera před jistou smrtí ozářením? Co Captain America? Co ideály, za které bojoval během druhé světové války? Naplnily se?.... Omlouvám se za odbočení, jen jsem chtěl předejít argumentům, že na hrdinech Marvelu se nedá nad ničím přemýšlet. A k tomu vztahu: Komiksový svět stojí na filozofii, že existence tohoto světa je podmíněna rovnováhou mezi dobrem a zlem. Ač se z poselství jednotlivých příběhů může zdát, že vývoj spěje k absolutnímu dobru, protože dobro vždy zvítězí, není tomu tak. Vždy spějeme k rovnováze. Ukažme si to na TDK- Gotham byl prolezlý zločinem, což bylo přímou příčinou vzniku Batmana, ten drtil zlo tak úspěšně, že se misky vah převážily a vyplivly na vyváženou Jokera. A ve filmu je to vidět víc než v předloze. Joker vypadá jako by se vyhrabal z tý nejhorší stoky lidského šílenství.... Čím je Batman silnější tim mocnější má soupeře... protože s ním sílí i dobro, které zastupuje, což má samozřejmě za následek, že roste i zlo. Tím bych to asi zakončil.

Film, který se stal platným argumentem pro všechny, co kdy budou tvrdit, že povolení uzdy svým vlastním nápadům a inovacím nemusí nutně zabít jakoukoliv adaptaci.

Upřímný a temný pohled do duše mnou uznávaného umělce Iana Curtise. Film si na nic nehraje, nedělá z Iana boha a ukazuje ho jako normálního chlapa, kterého dohání důsledky hříchů mládí a vlastní nerozvážnosti ve výbušné směsi s epileptickými záchvaty a depresí. Mimo jiné tu na mě příjemně působí atmosféra anglických undergroundových klubů z konce 70. let. Pochválit na závěr musím hlavně Sama Rileyho, který se pro hlavní roli snímku Control snad narodil.

Seznamte se s Vypravěčem. Vypravěč má nudnou práci, někdy dost hnusnou práci. Když se cítí frustrovaně, uklízí svůj malý ikeácky zařízený byt. Při koupi každého kusu nábytku si musí položit pro něj důležitou otázku typu:,,Vystihuje mě jako osobnost meruňkově oranžové nebo hráškově zelené prostírání?". Nemusí už o nic usilovat, on ani nic nechce, všechno má. Mohl by být spokojený sám se sebou... a svou marnivostí, která ho provázela celým jeho dosavadním životem. Na něj i diváka čeká po ztrátě všech statků temperamentní, nekonvenční a destruktivní mysl Tylera Durdena, squattera, pohrdajícího materialismem konzumního světa. A Tyler mu říká, aby ho praštil tak silně, jak jen to dokáže. Tyler Durden totiž nechce umřít bez pár jizev. Tyler ví, že sebezdokonalování je masturbací nad sebou samým a že jednou všichni umřeme. ,,Hej, i Mona Lisa se rozpadá.;-)" Brilantní pointě neškodí ani úchylka autora originálu vyvažovat Nihilistův pohled na konzumní západ 90.let absurdní anarchistickou satirou na život Caesara, Ježíše, nejednoho revolucionáře, terorismu...namísto toho, aby v závěru dal zmatené ovečce nějaké rozhřešení. Což ani tak nevadí. Kdyby Palahniuk věděl, co s námi, vzal by asi žezlo po bohu. Dobré je vzít si z toho, že všeho moc škodí, že šaty nedělají člověka a že kdo má všechno, co chtěl, nemusí být šťastný. Důležité je, uvědomit si, že nejsme jen kolečka nějakého hodinového stroje, že kde je řád musí být i chaos nebo nám všem jebne. Fincherova práce si mi zde jeví jako bezchybná. Věci z knížky, které by moc dobře na plátně nefungovaly a nebo by se zdály trochu rozpačité, nahradí tak, aby ale zároveň nezbořil zamýšlený dojem z filmu (odvděčil se fanouškům i nově příchozím). Atmosféra je zahořklá jako krev na kloubech Vesmírné opice a juicy ujetá jako Tylerova osobnost. Výběr postav je na jedničku. Brad Pitt válí, Norton stejně tak, Helena Bonham Carter pro mě bude navěky jen a pouze Marlou Singerovou, Meat Loafa si bez obřích cecek ani nepředstavím. Snad jen trochu Jared Leto v roli Angelface mi moc nesedl. Představil bych si někoho mladšího, s více jemnými rysy. Přeci jenom jsem se při větě:,,Měl jsem chuť zničit něco krásného" musel pousmát.Co tu máme dál? V neposlední řadě soundtrack byl dost dobrý. Oblíbený citát: ,,Jsme průměrný děti historie. Lidi, který jsou k ničemu. Nezažili jsme válku, velkou depresi. Naše válka je duchovní válka. Naše deprese je náš život. Byli jsme televizí vychovaný k víře, že jednou se z nás stanou milionáři, filmoví bozi nebo rockový hvězdy, ale kdepak... my si to uvědomujeme... a začínáme bejt dost vzteklí."