radys.v

Všechny tři díly jsou pro mě srdcovky. Herecké výkony v podstatě všech jsou famózní + nezapomenutelná skladba El Padrino navazuje ještě lepší atmosféru. Al Pacino je mého srdce šampión. Žádný Pán Prstenů nebo Star Wars - Kmotr je pro mě nejlepší trilogie, která byla kdy natočena :).

Když jsem poprvé videl tento film, řekl jsem si, že se do Brugg musím zajet :). A musím uznat, že jsou ještě krásnější, než ve filmu. Jen bych doplnil 1 velkou technickou chybu - věž, že které ke konci skočí - scéna se asi točila na jiné věži, jelikož na rovnou polochu je nereálné se dostat (maximálně ke zvonům) a ani jsem si nevšiml, že by schody někam pokračovaly. A nesouhlasím s kritikou Martina McDonagha - scénáře jsou vtipné a zábavné (jak Six shooter, V Brugách i Sedm psychopatů).

Když jsem poprvé viděl Biga Lebowského, byl jsem ještě dítě a nelíbil se mi. Postupem času se stal tento film mým nejoblíbenějším. Viděl jsem ho tolikrát, že si pamatuju snad 3/4 všech dialugů :). Z mého pohledu jsou herecké výkony Jeffa Bridgese a Johna Goodmena naprosto famózní. Jen těžko si dovedu představit, pod vlivem jaké drogy byli bratři Coenové při psaní scénáře - jednoduchý, bizarní a velmi velmi vtipný! :)

Butch: You okay? ... Marsellus: Naw man. I'm pretty fuckin' far from okay. ... Butch: What now? ... Marsellus: What now? Let me tell you what now. I'ma call a coupla hard, pipe-hittin' niggers, who'll go to work on the homes here with a pair of pliers and a blow torch. You hear me talkin', hillbilly boy? I ain't through with you by a damn sight. I'ma get medieval on your ass.

Podle mého názoru přávě role Prota byla nejlepším představením Kevina Spaceyho (dosud to byli Obvyklí podezřelí). Zajímavé pojetí sci-fi filmu. Výborně vyřešený závěr filmu - katatonik. Samozřejmě nesmím opomenout Jeffa Bridgese - roli zahrál famózně, nicméně u něj mi více sedí role bezstarostného člověka, který má svět uplně na háku (narážím na životní roli v Big Lebowskému).

Velmi emotivní film, který si ve slabších chvilkách můžu pouštět zas a znova. Kombinace smutných příběhů s nenávistí ukrytou rasismes. Po konci filmu, resp.v průběhu běžících titulků jsem nemohl zavřít ústa - naprosto ohromen :-). V jistých scénách a situacích mi bylo opravdu do pláče, podobně jako u Hotelu Rwandy či Muže a jeho psa. Tak emotivní atmosféru umocňuje výborný soundtrack, hlavně píseň In Deep, ale opomenout nelze ani skladby Marka Ishama.

Ou, tak tohle mě dostalo :). Nikdy v životě se mi nestalo, že bych se naprosto vžil do postavy z filmu - zde se mi to stalo .. uvědomil jsem si, že mám naprosto stejné myšlenky a názory, které prezentuje Gavin ohledně víry v Boha - stejné nepřátelské.