monolog

Vztah otce a syna, mé oblíbené téma. V tomto případě ještě doplněný notnou dávkou nostalgie, protože to byl jeden z mých nejzamilovanějších filmů na kazetě už od mala. Když nad tím tak přemýšlím, asi jsem trávíval u filmů spousty času, protože mám doopravdy hodně zamilovaných filmů z té doby. Není to obvyklá bláznivá, ale spíš rodinná komedie s několika momenty k hlubšímu zamyšlení a pár dojímavými okamžiky. Teda aspoň mě ten konec vždycky dostával, protože i když jsou to oba každý svým vlastním způsobem svérázní chlapíci, k roli nečekaného otce se postavili víc než dobře. Je to prostě taková dospělejší bláznivá komedie. Co se týká formy, ať už herectví nebo scénář nebo režie, nedá se těmto fachmanům naprosto nic vytknout. Kam se hrabou dnešní bláboly z první hollywoodské ligy.

Předloha tohoto filmu mi kdysi pomohla přežít jednu z nejtěžších nocí mýho života. Skočil jsem tehdy omylem do rozžhavenýho popela a spálil si nohu až po kotník do černé pečínky. Bolelo to, smrdělo to, nechtělo se to hojit. První noc jsem měl nohu zapatlanou pantenolem a ponořenou ve studené vodě v kyblíku proti bolesti (neměli jsme tam tehdy žádný léky). Protože jsem nemohl spát (k bolesti se přidala i horečka), četl jsem si a protože to bylo na chatě, neměl jsem moc věcí k výběru. Práče se tedy stalo jasnou volbou a díky němu jsem celou noc přežil ve zdraví, neusnul jsem a noha se mi nakonec uzdravila. Film je trochu jiný, z knížky mě nikdy nenapadlo, jakej je Frantík holomek. V knížce mi přišel jen jako trochu větší kvítko. Změnil se, některé části jeho příběhu zmizely, některé přibyly nebo se změnily. Michal Koblic byl podobně intuitivní herec, jako Tomáš Holý a celý tenhle film drží jeho výkon pohromadě. Příběh, no, kdyby hráli jiní herci, jak už jsem řekl - nedopadlo by to tak dobře. I takhle to je k nerozeznání podobný většině ostatních dětských komunistických dramat, ale nad průměr to vytahuje Michal Koblic, Gustáv Valach a samozřehně Menšík, jehož je to v tehdejší době vlastně jen jedna z klonových rolí ( viz třeba Hledá se táta) pábitele a baviče. Tenhle film je civilně natočený, s nijak přehnanými hereckými výkony a bez zvláštních okras, akčních scén, bez kterých se dnešní filmy neobejdou (filtry, střih atp). Domácký, skutečně rodinný. Příběh Frantíka Bureše si vás získá, pokud ještě pořád máte v srdci trošku toho dětství, té radosti z jednoduchosti bez přetvářky, toho dobrodružného naivismu a optimismu a důvěry. Já ještě pořád mám, naštěstí.

Různorodost zápletek, nestejnorodost postav a vyvrcholení, inteligentní a zábavný děj, vícevrstevnatost příběhů a pointy, které skutečně jsou a není to jen moralizování na konec, dobré herecké obsazení (někdy i dobří herci), propracovanost do nejmenších detailů. U všech dílů jsem se neskonale bavil a záviděl lidem z Federace. Nebylo by to krásný, kdyby všichni odmítli konzoušskej způsob života a začali pracovat skutečně ku prospěchu celku a lidstva? Kdyby televize zanikla pro nesledovanost, lidé přestali chlastat a vraždit, dělali by něco pro ostatní prostě jen proto, že ostatní lidi existují. Krásná a nejspíš nesplnitelná pohádka. ST je seriál, který se od jiných podobných dlouhodobých SF seriálů liší tím, že tu není žádný ústřední nepřítel. Žádné spiknutí, žádné intriky, žádný jeden protivník tahající za nitky, nic takového. Borgové nebo bytosti Q nebo jiné nepřátelské rasy, všichni tu mají své zájmy a prosazují je, ale nikdy se nestanou hlavní zápletkou na víc jak pár dílů ze série. Pro mě nejzábavnější díly jsou s takovým tím filozofičtějším pohledem na svět (Picardův život v sondě, Rikerovo rozdvojení, rozdíly kultur, Geordiho zamilování se atp.) Neuvěřitelná je i skladba žánrů, od standardních space oper přes romantické, dobrodružné, dramatické, válečné, thrillerové, horrorové, kriminální, filozofické, komediální či psychologické příběhy. Jen opravdu výjimečně jsem se nebavil. Nikdy jsem se nenudil. Čas od času připadnu na drobnou chybičku, jako třeba že Picard na pouštní planeteě, kde je 50 stupňů celsia ve stínu chodí na sluníčku bez čepice atp. ale to jsou detaily. Semtam je cítit i nedostatek prostoru, kdy některé epizody by hravě zvládly převedení do celovečerního formátu. Jediný větší nešvar vidím v tom, že hlavní hrdinové jsou příliš nesmrtelní, všechno nakonec v pořádku dokážou a jsou až moc ve středu dění. Proč mít vesmírnou loď s 1081 členy posádky, když na jakejkoliv výsadek (nebezpečnej, diplomatickej, pozorovatelskej) chodí jen někdo z deseti velitelů na můstku? Když zbraně, řízení, rychlost, všechno se řídí z můstku a dokáže to jeden dva lidi? Naštěstí je tu kapitán Picard charismatickým a svým způsobem i dost tragickým hrdinou, naštěstí je tu android Dat, lidský a lidštější, než všichni ostatní dohromady. Naštěstí tu jsou čas od času ty různé zvláštní postavičky (Reggie Barclay, Lwaxana Troi, Q, Gainan, Moriarty, Ro Larenová, borg Tim), který ukazují, že ani v budoucnosti všechno nefunguje. A taková perlička nakonec, první tři série stál jeden díl 1,5 mio dollarů a potom 2,5 mio dollarů. Pěkně kulatá sumička krát 177, ne?

Když se setkají tři z nejlepších představitelů francouzského filmu posledních nejmíň dvacíti let, bylo by moc špatný, kdyby to dopadlo i průměrně. Ale nedopadlo, protože herecké výkony obou hlavních hrdinů doplňují kvalitně vypracovaný režisérův scénář nespoléhající na vulgární nebo estrádní humor, ale na vytříbenou francouzskou slovní i situační komiku dotaženou až téměř k dokonalosti (musím si nechat trošku prostoru k manipulování, ne?) a nesouhlasím, že je to tím, že Veber své řemeslo nezapomněl. Jistě, řemeslo ovládá s jistotou velmistra řezbářů, ale kvůli dobře zvládnutému řemeslu ještě nevzniká majstrštyk. K tomu je potřeba i dar od Boha, přinejmenším vnuknutí, nápad, jiskřička ideje a taky určitá dávka inteligence a znalosti lidí a vztahů mezi nimi. To všechno Veber měl (má) přinejmenším když točil Blbce k večeři. Z jeho příběhu je jasně poznat, že lidi má rád, že nechce kritizovat zle či jedovatě, že chce spíš dědečkovsky poklepat na rameno a říct: Opravdu se ti to takhle líbí, synku? Zamysli se nad sebou, nikdy nevíš, na které straně stolu budeš sedět ty. Líbil se mi tu hlavně ten rozpor úhlů pohledů různých lidí. A když se nad tím zamyslíte, všechno je jenom o úhlu pohledu, o vztahu k našemu zázemí a psychice, k našemu současnému duševnímu rozpoložení a dalších ryze subjektivních pocitech. Čili že blbcem je každej, někdo dýl, další víc, jiný přirozeněji. A poučení nakonec? blbcem se člověk nerodí, blbcem se musí stát dlouholetým podvědomým tréninkem.

Nejnádhernější a pro mě nostalgií nejprostoupenější film vůbec. Připomíná mi šťastné dětství, když si ještě člověk nedělal starosti s existencí, s financema, se vztahy. Doba, kdy je všechno jednoduché, dobré nebo zlé, dokonale citově plné. S výtečným českým dabingem si tehdejší překladatelé a dabéři pořádně vyhráli, čili stojí za to a vyrovná se (předčí) originálu. Pro fachmana Roddy McDowalla to byla skorem dvacátá role, pro Liz to byl počátek hvězdné kariéry. S touhle tváří, aby ne. Už tehdy v těch jedenácti musela přinejmenším nalomit srdce i dospělým chlapům. Žádný další pozdější projekt o Lassie pro mě nemá to kouzlo, jako zde. Když lupiči zabili tu malou bílou fenku, oplakával jsem to skorem pokaždý. Když Lassie opustila ty staré, uvědomoval jsem si už tehdy jako malej fagan, co to je samota, ale taky odvaha. Eric Knight napsal zábavný dětský příběh, ale Fred Wilcox jej přetvořil do dojímavého dobrodružství, do příběhu, který si přinejmenším já dnes spojuji s nádherou a naivitou a přímočarostí dětství. Jako dospělejší musím ocenit civilní herce a výběr exteriérů, protože i když je to všechno natočeno v San Francisku, vypadá to skutečně jako britská a skotská blata.

Celkem zajímavej a nepříliš obvyklej (až na třeba Vrtěti psem) námět pro mě pohřbívá následný nudný a předvídatelný děj. Taransky stvořil svého Frankensteina, a ten ho nakonec zabil. V posledních letech mi přijde, že jak De Niro, tak Pacino, se v honbě za penězi a zajištěním svých početných potomků přestali vyhýbat hloupým rolím a berou všechno od pětikila vejš.Jak řekl sám Pacino (volnější překlad): "Když scénář za něco stojí, obvykle ještě budu sám něco platit. Pokud je to sračka, dostanu balík prachů." Simone je standardní hollywoodskej vývar. Snaží se být originální, hezky zabalený na pohled, s drahou značkou, kriticky šokující a realistický, ale zároveň pro masy. Co se mě týká, má to jen tu drahou značku (Pacina), která ale za vložené očekávání vůbec nestojí. Asi stárne, nebo nevěděl, co si počít. Jeho přetaženej unavenej výraz znám už od Kmotra 3. Závěr má překvapit. Toho, kdo jen trochu myslí, nepřekvapí. Tenhle film sice není úplná ztráta času, třeba Kameňáky jsou horší, ale jen tak tak. Do smrti dobrý.

Tohle se stane, když do dvou hodin nacpete desetihodinový seriál a protože tím žijete, nedokážete si vybrat, co nechat, co částečně odstranit a co smazat úplně. Epizodnost seriálu je velice jasně patrná a láme příběh na kouštíčky, z každé části sem strčili aspoň drobínek. Je to škoda, seriál je v dnešní seriálové tvorbě nadprůměrný. Předloha byla dobrá, tedy hlavně povídky, ostatek (těch pět knížek) jen natahovaná nudná vata, ale za vrchol fantasy jsem to ani bez nich nikdy nepovažoval. Film chtěl ruku nezúčastněnýho střihače, který nepracoval na seriálu. Někoho zvenčí, kdo by oddělil zrno od plev jak se říká, kdo by neměl k materiálu citový vztah. Není tu výjimkou, že rozhovory najednou končí jakoby uprostřed, nedokončené, že v jednom záběru jsou hrdinové celí špinaví a v druhým už je všechno v cajku. Líbil se mi Zebrowski, hudba a výprava a taky že lidé vypadají mnohem skutečněji, než v amerických blbinách posledních let.

Nebyl to tedy jenom můj dojem. Stejně jako Dudkovi, i mně to připomínalo nějaký nepříliš dobrý televizní krimi seriál. Nepříliš dobrý v tom, že se tu snaží o jakýsi skoro románový pohled ich-formou. Zní to podivně? Bude víc. První osoby vyprávějící, co se dělo, se neustále mění. Samotný kriminální příběh by nemusel být vůbec špatný, jenže kvůli tomuto střídání vypravěčů, kteří začínají obvykle velice obšírně, je výsledný dojem dost rozvláčný a zdlouhavý. Připomínalo mi to romány o inspektoru Westovi od Johna Creasea. Suché, nudné, zdlouhavé, dočetl/dodíval jsem to jen abych věděl, kdo a proč vraždil. Navíc se mi nezdá, že by celý jeden tým vyšetřovatelů mohl strávit nad jedním případem několik dnů až týden, aniž by zároveň vyšetřoval i další zločiny, takže ani ta realita není nijak dokonalá.

Je to zvláštní, Cruise nemusím až posledních pár let, někdy od té doby, kdy začal lidi na place otravovat scientologií a požíral placentu svýho dítěte s kečupem a křenem. Kidmanku jsem nemusel téměř nikdy. Vlastně je jenom moc málo výjimek, kdy mi nevadila a jen dva filmy, kde mi opravdu sedla. Úplné bezvětří a Navždy a daleko. NaD je romantický dobrodružný film, naivní pohled do života irských přistěhovalců a zábavná nenudící limonáda. Určité okamžiky, třeba prostředí boxerských zápasů nebo finální závod o půdu, jsou nezapomenutelné. Ovšem ten konec se mi nelíbil. Buď měli nechat Cruise mrtvýho, nebo ho neměli posílat ani do klinické smrti. To mi přišlo trošku moc srdceryvný a zbytečný, ale jinak se na tenhle film dá kdykoliv podívat znovu.

Nejdokonalejší a nejúžasnější fantasy legenda, jakou kdy natočili. Není to pohádka ani se tam nevkradla infantilnost, nejsou tam žádné trapné hlášky, žádné zbytečné odlehčení, žádná akce pro akci. Je to fantasy drama, jeden z nejlepších zástupců svého druhu a to i mezi literaturou (a nepočítám ty novodobý sračky, který u nás neustále vychází). Inspirace Malloryho dílem je jasně patrná, i když on popisoval finální bitvu trošku jinak. Rytíři čekali na úbočích dvou kopců proti sobě a měli vyrazit jenom na znamení. Zatímco dole hodnostáři a král a Mordred, který byl v té době regentem Británie (Artuš odjel na kontinent do boje a byl považován za mrtvého), dohadovali mír a rozdělení království. Při zasedání na jednoho z nich zaůtočil had. Když jich několik zvedlo meč, aby ho zabili, rytíři na kopcích to z té dálky považovali za znamení a zaútočili. Následnou bitvu nemohl už nikdo zastavit a tak se vymlátili navzájem. Dokonale to popisuje Mary Stewart, jedna z mála žen-spisovatelek, na kterou nedám doopravdy dopustit, ve svém trojdílném cyklu o Kouzelníku Merlinovi s volně navazující čtvrtou částí právě o Mordredovi. Každý, komu se líbí Artušovské legendy, měl by to brát jako studijní literaturu. Ale k filmu. Přestože plátové brnění a obouruční těžký meč je v pátém století po Kristu opravdu velkým logickým kopancem, nedokážu si Artuše představit bez nich. Od středověku je zažitý jako král v brnění, se vším leskem a slávou. Postavy, které jsou trochu víc na očích jsou dobře zahrány i vykresleny a i když si nemyslím, že by Uthera ostatní králové Británie zavrhli jenom kvůli tomu, že jinýmu sebral manželku, bylo by na příliš dlouhý a nudný lokte popisovat, co se stalo s královstvím za jeho následné upadající vlády. Je škoda, že Morgianu sloučili s postavou Nimue, skutečné osudové lásky kouzelníka Merlina a že z Mordreda udělali takovýho vejlupka, protože myslím takový nebyl. A teď se dostávám k nejdůležitějšímu. Merlin. Kouzelník, jehož představiteli tu sílu a vědomosti a energii uvěříte, není to žádný vetchý stařec, slepý měšec, žádný polosenilní dědek, ale chlap v nejlepších letech, energický a s jiskrou v oku. Excalibur není bez chyby, ale ve výsledném efektu jsou všechny chyby zanedbatelné. Plus bezvadný český dabing, bájo.