Autenticita

Neurazí, nenadchne. Žádná z postav si nezískala moje sympatie, bývalý fyzikář byl asi nejhůř napsaná postava za dlouhou dobu.

Náramná romanťárna, která naštěstí není žádná "limonáda" a obejde se bez patosu. V polovině se příběh zvrtne a happyend? Jak pro koho... Výborná hudba tomu dodává šmrnc a smyčce zvlášť.

75 %. Satisfakce je obrovská motivace. Bohužel. Nebo bohudík?

Koukat na to je přehlídka ztraceného času.

Film na mě zapůsobil jako ždímačka na emoce, v dobrém slova smyslu. Parádní dramatizace, kdy se v každé další scéně ukázal příběh v jiném světle, mě rozebrala na tisíc kousků, aby mě nakonec spravedlivý závěr dal dohromady. Bála jsem se délky, ale každá minuta tu má své místo. Výborné herecké výkony.

Pan Hirajama toho ke štěstí moc nepotřebuje. "Jen" dělá to, co ho naplňuje.  (Kdo z vás to má?)

Mám z toho ambivalentní pocity. Technicky velmi vydařený film, ať se jedná o kameru, hudbu, zvuk motorů a ikonický odstín červené barvy atp. Mě tam ale chyběl, třeba ve srovnání s Le Mans 66, energetický přenos. Pozitivní emoce. I ten vyhraný závod byl zhatěn nehodou. Když to shrnu, není to nijak špatné, ale ani žádná radost.

Neměla jsem žádná velká očekávání, takže nejsem nijak zklamaná. Já totiž moc akční filmy nemusím, a tento až tak moc akční není - spíš taková konverzačka s poněkud slabšími dialogy, ale divák nemá v akčním filmu očekávat nejaká moudra. Kamera, hudba, všecko přesné - jako v reklamě. Jako v devadesátiminutové reklamě na Meďoury 😉

Romance se sympatickou dvojicí, která to nemá moc lehké, a které se snad ani nedá nefandit. Zaujaly mě břitčí pohotové rozhovory, jestli je to finská národní vlastnost, takhle noblesně někoho "utřít", tak smekám. Film má přesnou délku, svižně odsýpá.

70%. Řemeslně perfektně zvládnuté, ale má to svá ALE. Mě tam nejvíc vadila podprahově manipulativní sdělení, v tomto případě cílená na děti. Když pominu tohle, je to docela zábavná podívaná, která udrží dětskou pozornost po celou dobu.