Recenze (353)
Tancuj Matyldo (2023)
Film mě pozitivně překvapil. Čekala jsem totiž, že mě neperspektiva a náročnost diagnózy semelou, ale naopak, scénář má celkově pozitivní vyznění, je tam vyjádřená naděje, že se ta situace dá zvládnout. Pokud jde o výkony, K. Roden skvělý, R. Rázlová nezklamala, ale ve srovnání s nimi vedlejší role nic moc k obdivu. Nesouhlasím s označením filmu za komedii.
Karaoke blues (2023)
Romance se sympatickou dvojicí, která to nemá moc lehké, a které se snad ani nedá nefandit. Zaujaly mě břitčí pohotové rozhovory, jestli je to finská národní vlastnost, takhle noblesně někoho "utřít", tak smekám. Film má přesnou délku, svižně odsýpá.
Napoleon (2023)
Prostě mooooc hezký. A to jsem dosud neměla historické válečné velkofilmy ráda. V mém hodnocení určitě pomohlo, že bitevní scény, které mě obecně nebavěj, zde nejsou moc rozvleklé, a že se jedná v dost velké míře o vztahovku, a ty já ráda. Hudba, kamera, střih: perfektní. Malou výhradu mám k téměř konstantní šedivé barvě nebe. Závěr filmu: poslední slova "Francie... armáda... Josefina" - skoro povznášející romanťárna.
Přišla v noci (2023)
Film jsem zhltla. Ani minuta mi nepřišla zbytečná. Úderná studie manipulátorky.
Zabijáci rozkvetlého měsíce (2023)
Vynikající scénář a dramatizace vyvažují DiCapriovo násilné přehrávání, takže s čistým svědomím můžu dát plný počet.
Písničky roku 1972 (1972) (pořad)
Bizár jako hrom. Zřejmě silnej ročník. ... Osvěžující šaškování Hrzána v klipu mladé Zagorové. ... Než jsem poznala Petra Jandu v okně s břitvou, chvíli mi to trvalo.
Anatomie pádu (2023)
Film na mě zapůsobil jako ždímačka na emoce, v dobrém slova smyslu. Parádní dramatizace, kdy se v každé další scéně ukázal příběh v jiném světle, mě rozebrala na tisíc kousků, aby mě nakonec spravedlivý závěr dal dohromady. Bála jsem se délky, ale každá minuta tu má své místo. Výborné herecké výkony.
Vítězný oblouk (2021) (TV film)
Vítězný oblouk je srdcovka. Byl, je a bude. A výhled z jeho střechy je nezapomenutelný.
Letní světlo, a pak přijde noc (2022)
Islandská kinematografie mi sedne, a tenhle film měl všechno, co jsem očekávala. Občasné záběry na přírodu a prostředí, dotvářející atmosféru, a stranou nezůstalo ani nebe plné hvězd. Postavy civilní, prostě lidi co vypadají a reagují jako lidi, spíše citlivější charaktery, dobře propracované včetně vyjádření motivace, takže se jejich vývoji dá většinou věřit. Postupné propracování se k sounáležitosti a absence sobectví dává tomu filmu pozitivní koncovku. Řekla bych, že ten film sedne spíš nám, citlivějším povahám.
Elvis (1970)
Dokument beze slov. Spíše záznam koncertu.