romain vagnae

Původního Borata zbožňuji. To, co v něm bylo nejlepší, ovšem tady úplně nefunguje. Boratova genialita byla v uvádění lidí do situací, kdy se naplno vyjevovaly jejich předsudky a hluboko ukryté averze vůči Židům, cikánům, jiným národům atd. To ve dvojce moc není, především ze dvou důvodů: 1. Byl zřejmě zpunktován hodně narychlo, aby se stihla premiéra před volbami, a proto zde není příliš takových těch scén, kde by se mohli lidé projevit, místo toho je kladen příliš velký důraz na dějovou složku s dcerou, která byla ovšem místy velmi slabá až nudná. 2. To, co dříve Borat v lidech odhaloval, to už dnes běžně ukazují sami a ještě se k tomu hrdě hlásí. A tak zatímco když v jedničce hospodu rozezpíval tklivou písní "Hoď Žida do studny a moje země bude svobodná", bylo to komické svou přehnaností, ve dvojce na protilockdown-demonstraci jeho píseň navrhující vraždění Obamových příznivců, lékařů a hygieniků nebyla ničím překvapivým a kdyby s ní někdo vystoupil nedávno na Staromáku, nijak nevybočuje. Čímž se dostávám k tomu, že zatímco jednička byla geniální komedií, dvojka není komedie ani trochu. Spíš děsivý dokument o realitě. P.S. Jsem zvědav, zda se bude "Rudolf" Giuliani se Sachou nějak soudit, nebo jak celkově tahle kauza dopadne. Ty ruce prostě v gatích měl, sice si opravdu zastrkoval košili, protože mu ji ta stará patnáctka schválně povytáhla, ale chuj rozhodně ve hře byl.

Kalkul. Vypočítavost. Hudba Queenů se líbí každému - stejně jako tento film.. proto je založen jen a jen na ní.. nic víc, nic míň.. emoce? Všichni o nich mluví - ale ty jsou již v hudbě Queenů, film nenabízí žádnou nadstavbu.. pusťte si na youtube záznam vystoupení na Live Aid - a máte film Bohemian Rhapsody.. zobrazení Freddieho života? - chybí zde.. děj je fikcí (např. budí dojem, že před Live Aid byla dlouhá pauza - blbost).. výsledek? --> skořápka z malovaného vejce (krásně zdobené nic, uvnitř vyfouknutá prázdnota)

Z filmu čiší neuvěřitelná a neukojitelná Trierova touha po kontroverznosti.. každá scéna přímo křičí: "hle jaký jsem borec, že si dovolím takové brutálnosti".. přitom ani jedna scéna nebyla brutální - čaj.. legendy o lidech utíkajících z kinosálů - bodejť by ne, kdo by takovou slátaninu vydržel (vydržel jsem - bohužel, naštěstí ne v kině ale doma.. na dva pokusy - první zakončen spásonosným usnutím v padesáté páté minutě, druhý pokus - horko těžko dodíváno).. však kontroverzní na tomto filmu není vůbec nic.. jen to, jak Trier, dříve můj top 3 režisér, dopadl.. plno rádoby intelektuálních keců a rádoby kontroverzních scén.. vše jen s cílem ukázat, jaký je to ultraintelektuál.. parafráze Dantova pekla?.. jediná trefná věc z celého filmu byla Jackova a Vergiliova cesta stokou - tam celý film patří

výborná Lubezkiho kamera je asi největším pozitivem celého filmu. Oscar pro Lea je jasný, zřejmě s ním počítal, už když roli přijímal (ačkoli mi teda jeho herecký výkon přijde docela standardní vzhledem k roli, nic světoborného - ale z té slabé nabídky, kterou letošní oscarové nominace představují, asi není jiné volby). Vychvalovaná scéna s medvědem se mi zdála poněkud umělejšího rázu, holt je poznat, že medvěda nehrál Bart the Bear, to by byla hned jiná úroveň. Jinak není moc co dodat, protože nic jiného za řeč nestojí. Příběh vystavěný na spoustě nejen nepravděpodobných, ale také nemožných náhod (ať už láhev, kterou mladý Bridger hodí Leovi a on ji zrovna ztratí u lidí, z nichž jeden ji přinese do tábora, aby díky tomu mohli Lea najít) a nesmrtelnost hlavního hrdiny, která vypadá docela komicky, asi má schopnost regenerace, protože na začátku má nožky zcela chromé, aby pak v závěrečné scéně běžel jako laňka.. poněkud vtipné. Co pro mne film asi nejvíc srazilo, byla trapná kopie filmu Hross í oss s přespáním v koni (nemluvě o tom, že i v tom filmu to byla kopie slavného vystoupení Beara Gryllse a jeho velblouda)

jak řekl AB na konci projekce první verze filmu: Klusák na něj připravil prvotřídní podraz. Zřejmě totiž počítal s tím, že když si o něm někdo dovolil točit film, patrně se bude jednat o oslavnou ódu. Klusák však dokument pojal jako varování před nebezpečím ohrožení demokracie prostřednictvím slovenského burana, který je přesvědčen, že má ve všem pravdu, a pokud mu někdo tvrdí opak, je to zloděj a lhář, případně sráč, kurva (volím Babišovo časté výrazivo). Z dokumentu je patrná urputná Babišova snaha o vytváření mediálního obrazu jakožto lidumila, který dělá vše pro blaho lidí a sám nechce být vůbec viděn, protože to dělá z vlastních ušlechtilých pohnutek - to dokresluje pěkně scéna, kdy jen tak mimochodem dá žebrákovi 5 tisíc, tváří se přitom nenuceně, jako by ho to právě napadlo, o něco později se však před svými nohsledy chválí, jaký je king, že rozdal pár žebrákům pětitisícovky. Nejlepší je závěrečná scéna, kdy Babiš po projekci nadává Klusákovi za zradu, protože prý výhradně hlasy jeho nepřátel, nebere v potaz, že zde mluví zhruba stejně často i jeho obdivovatelé. Holt není pan AB zvyklý na to, že mu někdo odporuje. Kdoví, zda chudák Klusák ještě bude moct někdy něco natočit..

Při čtení některých zdejších komentářů mám pocit, že jsem se snad díval na jiný film, než většina ostatních. "Divácky nekonfliktní sci-fi", "jeden z nejmainstreamovějších filmů" a pak nekonečné kecy uživatelů o tom, jak je trapné, že v rozporu věda-víra tento film okatě straní víře, nemluvě o kritice přílišného počtu náhod, na nichž celý film stojí...... Je to otázka interpretace - někdo v tom najde jen interpretační rovinu řekněme na nějaké povrchové úrovni a pak si bude stěžovat, jak mainstreamové a nekonfliktní to je. Někdo věren paradigmatu "věda je boží a bůh není" ve filmu najde přílišné pánbíčkářské zaměření, a proto bude nespokojen jednostranností filmu, kterou si ale on sám vytvořil svojí jednostrannou interpretací......... Jenomže co když pod těmito interpretacemi stojí další interpretační rovina zdola přesahující tato povrchní čtení? Film stojí na náhodách, na obrovské spoustě náhod - to je prostě fakt. Ale je to náhoda, že je tam tolik náhod? Můžeme odsoudit chatrný scénář stojící na tolika nahodilých faktorech, ale co když mají tyto náhody jasný systém? --> Já tento film chápu jako alegorii na vědu - na vědeckou práci - mnoho důležitých vědeckých objevů vzniklo na základě náhody a mnoho přijatých teorií je příjímáno jenom proto, že náhodou nastala konstelace, která té teorii odpovídala a za jiné situace by se tato teorie nepotvrdila.... věda prostě mnohdy stojí na náhodě - náhodné pokusy, často metodou pokus-omyl, kdy některý vyjde --> a pak zpětně interpretováno to tvoří zdánlivě logický celek ...... A argument, že film jednoznačně straní víře? Že je tam "dokázán" posmrtný život? - Není! --> Vědec chtěl dokázat schopnost evoluce vytvořit tak složitý organismus jako je lidské oko prostřednictvím nalezení všech mezičlánků - a tím ukázat, že není potřeba boha pro vytvoření oka (tím by však mimochodem nijak nevyvracel existenci boha, jen by tím ukázal, že ho není potřeba k vytvoření oka... ukázal by, že evoluce mohla šlapat, ale nedokázal by, jak teda mohlo vzniknout na počátku "nic z něčeho")...... když to dokázal, začalo panovat iracionální přesvědčení, že je bůh vyvrácen - klasická metoda verifikace... jenže pak se našel protipříklad, který ukazuje, že hypotéza, že není bůh a tedy ani posmrtný život, nemusí být platná... vědec našel osobu, která tuto hypotézu může potvrdit - jenže při vědeckém testu se zdá, že tato hypotéza neprošla a bude tedy falzifikována --> jenže zvrat - výtah - a? --> ne, scéna s výtahem nedokazuje existenci posmrtného života - ukazuje jen, že nemusí nutně platit falzifikace na základě jednoho neúspěšného testu (test totiž mohl být vytvořen špatně, nekontroloval to, co by měl - no a nebo prostě byly špatně čteny jeho výsledky - ten test totiž sloužil k verifikaci, ale to, že něco není verifikováno ještě neznamená, že to musí být falzifikováno)...... Tedy - závěr nehlásá, že existuje posmrtný život (scéna s výtahem může být totiž taky jen náhoda, třeba trauma z dětství) --> závěr nestraní víře - závěr říká něco zcela jiného - říká, že je posmrtný život možný, stejně jako je možné, že žádný posmrtný život není - obě tyto možnosti jsou jenom víry, i víra ve vědecká fakta je jen víra.. je to metafyzika víry ve vědu .. ve výsledku jsme nakonec jen takoví ti malí červy, co mají jen dva smysly, a kvůli své omezenosti netuší, zda existuje nějaké světlo...

Dolan je velice perspektivní talentovaný režisér, jehož tvorbu - a růst - rád sleduju, jenže s ním mám jeden velký problém - podle mne neumí ve filmu moc pracovat s emocemi - jeho filmy jsou vizuálně a hudebně dokonalé, práce s kamerou a střihem je propracovaná do posledního detailu - ale - je to chladné. Podle mne nedokázal v tomto filmu vůbec využít emoce, které se samy nabízely z příběhu transsexuála a jeho přítelkyně - přijde mi, že transsexuál je celou dobu vlastně tak nějak docela v pohodičce a přítelkyně udělá jednu scénu v restauraci, ale víc nic. Filmu podle mne chybí nějaká vnitřní konzistence - je to prostě sled dokonalých videoklipů. A ty neumí režisér vzájemně propojit, a proto se nedostaví emoce - třeba scéna, kdy dostane hlavní hrdina do huby v baru - má tam na něho blbé kecy nějaký člověk, hlavní hrdina mu dá čelo a pak ho mlátí na zemi - střih - a vidíme hlavního hrdinu se zkrvaveným xichtem --> co to? Následující scény mají být emociální až na půdu - ale - mne se nijak nedotýkají, protože přece on nedostal do držky, protože "si hraje na ženu" - on dal do držky nějakému pobudovi - tak proč je zbitý?

geniální Suchařípa, linie s ním je o několik tříd výš než ten zbytek.. "Ty si myslíš, že když někomu utřeš poslintanou bradu, žes ho zachránila? Já tady budu klidně sedět po krk v marmeládě, jen když si budu moct s někým pohovořit, normálně jako ČLOVĚK" .. jeho manželka - Janžurová - se o něj stará, celý její život se točí jen kolem něj - ona hledá únik z této situace - alespoň na chvíli, nějak se ještě realizovat na stará kolena - tuto možnost vidí v agitaci za kandidáta Čepušku. Chce po svém manželovi jedinou věc - aby ho volil. Jenže - pan Suchařípa se dostává před dilema - vyhovět manželce, která se o něj stará a zbavit se tak možná posledního svobodného práva, které mu zbylo? Které zachovává jeho lidskou důstojnost? Nikdy neřešil volby, o politiku se nezajímá - najednou mu je však zatěžko vhodit hlas, aby udělal radost manželce. Proč? Je starý, nemohoucí, sám se skoro ani nedokáže najíst a udržet moč - kdyby rezignoval i na své poslední právo, rezignoval by už úplně na život a na své lidství. Dává jeho manželce to, že se o něj stará a utírá mu poslintanou bradu (a kdovíco ještě), právo rozhodovat za něj?

Vyprávění o alkoholicích z pohledu alkoholika - takže vidíme sled vzájemně spolu zdánlivě nesouvisejících scének, které se tak různě vynořují z paměti, občas se opakují, občas se trochu mění a nepoznáme pořádně, co je pravda, co sen a co výplody chorého ožralého mozku v deliriu. Hlavní hrdina se léčí - po kolikáté už? - Ale stejně zase skončí někde ležet zablitý případně se zkálenou řití (nebo obojí). Černý humor přesně dle mého gusta (alternativní příběhy hlavních postav geniální - třeba týpek, co na párty vypadne z okna a celý zkrvavený se doplazí zpátky ke stolu - jen proto, aby si dal štamprlu - ale ráno to bude bolet). Ale není to jen sled bez-smyslných událostí - je tam jasná vnitřní logika děje a snad i vývoj hlavní postavy lze postihnout - ale - vkročí zas do putyky? Každopádně - škoda, že nic podobného neumí natočit nikdo u nás :(

málokterý německý film si dovolí tak otevřeně kritizovat dnešní Německo a chválit doby nacistické, mj. vlajku s hakenkreuzem .. zajímavá mozaika, kde jsou lidi, ač nežidi, zavíraní do spalovacích pecí v koncentráku či střílení v autě v rámci pomsty za vraždu havrana, nebo se chodí muchlovat na ultra-zvrhlé párty v převlecích za hebké králíčky ...., dokonce tu máme i pána, který vypadá jak Till Lindemannn z Rammstein (po většinu filmu jsem si říkal, jestli to fakt není on .. a doteď závěrečným titulkám nevěřím, že existuje nějaký Maertens - určitě Tillův pseudonym) - který peče úchvatné perníčky z ostrouhané kůže z nohou jedné staré paní (se kterou pak má dost peprnou milostnou scénu, chuťovka) --> závěrem - je to velice bizarně ale zároveň velice chytře ztvárněná satira na dnešní (nejen) německou společnost a její pokrytectví (ať už vůči svým blízkým, tak vůči nacistické minulosti) a drobné zvrhlůstky, které má každý jednotlivec a s nimiž musí nějak žít