emmas

Drahý deníčku, nevím jestli znáš D. Aronofskyho, ale ten je teď tahounem akutuální filmové scény. Takže jsem si po Fontáně musela pustit Requiem for a dream - ano jsem jedna z mála, která  ještě toto "geniální" dílko neviděla. Bohužel zřejmě taky jedna zmála, která měla problém prokousat se první půlhodinou. Nemůžu vytknout skoro nic vizuální stránce filmu - hudba, střih, kamera, herecké výkony  - ale co hlubší sdělení? Chápu co chtěl Aronofsky asi říct -  patologická závislost na čemkoliv je špatná, nutí vás dělat špatné věci a nakonec z vás udělá trosku ... J. Connely a její až láskyplný pohled na těžce vydělaný matroš je silnější a řekne víc než cokoliv jiného, ale nějak mi to nestačí k tomu, abych se na tenhle film chtěla podívat znovu. Nějak to na mě jako celek nepůsobí až tak silně. Samotnou by mě ale zajímalo čím to je, vždyť tak vysoké hodnocení nemá tenhle film přece jen tak z ničeho....

No nic, teď se těším až se konečně dostanu do kina na Černou labuť, můj den D se blíží - již zítra .....

EM