Jeanne

Jeanne

Jana Krátká

okres Praha

homepage

151 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 9 13 17
    • 4.9.2015  21:21

    Po dvou letech od prvního filmu jsem se konečně donutila dokouknout druhý - a voilà, byla příjemně zaujatá klasičtějším vyprávěním, pointami a užila si to i rovnou v director's cut 180 min. To ale neznamená, že budu přehodnocovat svůj pohled na první část, jestliže má dokázat stát samostatně. Nevidím ani tak velký problém v závěru, motivace někteých postav možná trochu vázla, ale jiná odhalení v psychologii/sexualitě postav byla o to údernější.

    • 13.5.2015  21:41

    Slabinou těchto formátů vyprávění bývá nepřehlednost v množství charakterů nebo křečovité propojování příběhů jednotlivých postav, ale tady se to podařilo hodně přirozeně. Hrdinky jsou natolik odlišné (a současně ani nemusejí reprezentovat papírem šustící černobílé charaktery), že se v ději snadno vyznáte. Tento děj je ztřeštěný a vyprávěný s nadhledem a přitom o "těch vážných věcech". Opravdu nečekaná směsice atmosféry i stylu vyprávění a žádná další Láska nebeská. Na druhou stranu, mým oblíbeným filmem se Sous les jupes des filles taky nestane a brzy nejspíš úplně zapomenu, že jsem ho viděla. Pro jeden večer však byl příjemným zpestřením.

    • 22.3.2015  18:43

    Krásně podaný vznik psychologického románu. Bertrand Tavernier zachoval všechno, co k patří původní novele, vznikající v roce 1661 (a slavnostně odhalené a vydané v červenci/srpu 1662) a přidal moderní pohled v jisté otevřenosti. Madame de La Fayette by mohla být šťastná (a věřím, že by jí nevadily ani milostné scény). Mohla jsem se dokonale ztotožnit s příběhem, který tvoříte z toho, co se děje okolo vás a s touhou předat čtenáři spoustu emocí a současně si pohrát se zasazením do přesné historie - proto Madeleine de La Fayette vytvořila historický román a proházela jména svých současníků za "neexistující historické postavy" náboženských válek o století dříve. Nádherná kamera, jaká k tokovým dílkům patří, mě dostala už v úvodních scénách a nejlepší byl samozřejmě závěr. Skvěle zvolení herci (L. Wilson do role věrného přítele samozřejmě nemohl chybět, de Guise - už jméno naznačuje, že inspirací byl Henri II de Guise i de Guiche - byl přesně takový, jaký měl být a žárlivý princ a princezna, která se učí bavit, milovat i nedoufat... ach, dostala jsem od filmu přesně to, co jsem očekávala. A ještě stále se nemůžu rozhodnout, jestli gramatik Ménage byl vlastně věrný přítel hrabě nebo žárlivý manžel; předpokládám, že de Guise byl jasný de La Rochefoucauld... PS: Pro běžného diváka to rozhodně není.

    • 12.3.2015  20:28
    Lincoln (2012)
    ****

    Úžasný příběh o člověku, který užíval příběhy pro předávání jinak nesdělitelných znalostí a zkušeností. A i když jej tak už všichni znali, stále vyprávěl a věnoval pozornost příběhům jednotlivců. Díky nim se nevzdálil od reality života ani v době, kdy musel nahlížet na problémy v maximálně širokém kontextu... Divím se, že dal Spielbergovi někdo peníze film, který průměrný divák nemůže zvládnout. Na druhou stranu, téma, o kterém film pojednává, je maximálně nadčasové a setkáváme se s ním všichni. A ten vkusně dojemný závěr... ach.

    • 28.2.2015  18:54

    Neválíte se přímo smíchy jako u Blbce k večeře, ale takhle milá, vtipná a chytrá konverzačka je krásnou poctou Molièrovi, jehož postava Alcesta prostupuje celým příběhem jako meta téma. Tahle filmová "divadelní hra" o připravované divadelní hře klasické divadelní hry je zarámována do několika málo scén malebného Ile de Ré (a i k těm se přistupuje s nadhledem) a vše se odehraje ve dvou hercích, mezi které na chvíli vstoupí jedna žena. Realisticky rozkošný závěr, žádné kýčovité happyendy s explicitními doznáními a nalézáními lásky.

    • 22.2.2015  13:39

    Záznam z koncertu je stylově zkombinovaný se vším, co patří k atmosféře 70. let: Návrat k přírodě, jednoduchost a z dnešního pohledu příšerná alternativnost. Ve způsobu oslavy prvků z nejrůznějších dějinných epoch už jakoby začínala 80. léta... A v tomto smyslu - sledování kulturního vývoje - jsem si film ráda užila.

    • 19.2.2015  22:02

    Zajímavý výsek ze života YSL. Na rozdíl od tradičních formátů životopisných filmů není ohraničen dětstvím či stářím, případně smrtí hlavního hrdiny, ale je jen letmým náhledem do několika desetiletí reprezentovaných výraznými tvůrčími počiny a osobními a vztahovými krizemi. Moc příjemně a prostě - za pomocí pár starých aut a novin - navozené kouzlo dobové Paříže, která přitom vypadá stejně jako dnešní...

    • 19.2.2015  21:57
    Red (2010)
    ***

    Zpočátku osobitý, později utahaný road movie kousek, který nakonec vede jen k myšlence, zda tyhle neustálé filmové oslavy stárnoucích hrdinů neznamenají jen to, že žádné nové nemáme... a nepotřebujeme?

    • 19.2.2015  21:51
    Zmizelá (2014)
    ****

    Závěr působil poněkud bezradně, ale celkové plynutí a formální stránka působila natolik vyváženě, že se dalo zvládnout i 140 minut.

    • 14.2.2015  19:53

    Ve snaze zavděčit se nejširší veřejnosti ještě víc než o to usilovala samotná kniha, se film pokusil navázat na tradici E.T. mimozemšťanů pro celou rodinu. Došlo na maximální neutralizaci jakýchkoli náznaků erotiky. Ve výsledku to vypadá, jako bychom se dívali na jednu a tu samou rádoby erotickou scénu pořád dokola (a ještě s mizernou kamerou jako televizní nízkorozpočtovka), wow ukazují i záběry na rty, zavřené oči a skoro prsa, jak šokující! Místo těch prázdných a neerotických scén pro děti pořád dokola se třeba mohlo dostat i na vedlejší postavy, které tam tak byly jen do počtu. Hlavní představitelé jsou jednoznačným ztělesněním padesáti odstínů šedi a průměrnosti. Oba hrají dost dobře, uvážíme-li, že dvě hodiny předstírají děj, ale proboha, kdo se má dívat na dva lidi, co vypadají jak jelimani z předměstí, co se ani neumějí oholit. To si ten chlapík bez svalů, zato s vrstvou tuku (J. Dornan) nemohl zajít aspoň měsíc před natáčením do posilovny a dát pár týdnů dietu? O D. Johnson s malýma prsama a obří rozpadlou prdelí, zatímco jí koukají žebra snad ani nemluvě. Vidím v tom nešťastný remake nepodařené Sekretářky (2002). Kdybych nečetla knižní sérii (čtu ráda fan fictions a tak je také třeba ji brát, zatímco od filmu bych očekávala trochu víc než audiovizuální formu FF, třeba aspoň zajímavou hudbu, vytěžit lokace...), stěží bych pochopila, že to byl příběh chlapíka, co si chce hrát na dominantního, ale nezvládá to. Všechna ta reklama okolo byla docela dobrá, ale po zhlédnutí filmu mám pocit, že jsem zase viděla jen další reklamu na něj a TEN film teprve musí přijít.

    • 14.2.2015  16:02
    Whiplash (2014)
    **

    Bylo to peklo, ale dokoukala jsem to, i když se tomu sama divím. Je moje chyba, že jsem si nepřečetla anotaci, takže jsem 100 minut čekala, kdy už přijde zásah policie, psychiatrie nebo aspoň kohokoli kdo má zbytky rozumu, ale přišly závěrečné titulky a žádný děj nezačal. Zkrátka jestli se k nějakému filmu používá metafora, že je o hovně, tak tenhle to vystihuje dokonale. Co je platný, že formální stránka byla fajn?

    • 13.2.2015  21:07

    Vypilované dialogy a scénář mého oblíbence Francise Vebera. Co věta, to perla a celo dobu se nastavená úroveň udrží nebo graduje.

    • 13.2.2015  21:05

    Skvělé časy, kdy filmům stačila jedna jednoduchá dějová linie a přesto film neztrácel dech. Snad je to příjemnou délkou 90 minut, takže se člověk může bavit od začátku do konce. Rozpačitý pan učitel píšící články do bulváru nemá chybu.

    • 6.2.2015  23:14
    Sekretářka (2002)
    ***

    Zatímco okolo Padesáti odstínů se dělá velká bublina, Sekretářka prošuměla celkem nenápadně, aniž by se nad zfilmovaným tématem dominance/submise kdokoli pozastavoval. Přitom tam, kde je Padesát odstínů naprosto konvenčním příběhem pro nejširší veřejnost, je Sekretářka poměrně explicitnější. Všechny postavy z nižší sociální třídy vypadají a jednají jako skuteční úchylové, ovšem nakonec se z toho stejně stane příjemná romantická komedie s tradičním happyendem. Snad kdyby bylo sympatičtější (a atraktivnější) obsazení, byla by z toho hvězdička navíc.

    • 30.1.2015  21:54
    Konečná (2013)
    ****

    Velké překvapení, oproti fádnímu Plánu útěku Konečná výborně funguje od začátku do konce a dokonce se jí daří vytvořit chvíle napětí. K tomu pár milých odkazů fanouškům (svalová paměť, svým způsobem návrat k někdejšímu obdivovanému westernu), ale ne tolik, aby se film stal parodií. Zkrátka soběstačný film svého žánru, který by fungoval i bez Arnolda.

    • 4.1.2015  12:50
    Max Payne (2008)
    ***

    U filmů podle her a komiksů nehledám zásadní příběh, naopak jim jedno velké klišé svědčí a sluší. Vizuální stránka Max Payne slušně funguje a co na tom, že u závěrečných titulků už ani nevíte o čem to bylo, nebo že jste to viděli - tentýž zážitek jako pokračování Sin City a Bitvy u Thermopyl... Mám tyhle kousky ráda - pro ten moment.

    • 3.1.2015  23:44

    Poté co jsem zaostřila na Arnoldovy filmy, které jsem stále neznala a po většinu případů jen kroutila hlavou, jsem u The Running Man koukala s otevřenou pusou a skončila nadšená. Nejen že mám slabost pro styl 80. let (hudba, kostýmy, velké vlasy, velká gesta atd.), ale tady navíc všechno dávalo smysl: příběh byl zřetelný (lépe podaný než v Hunger Games, které nic nového nepřinášejí), emoce a slušně podaná dějová linie, funkční hudba, efekty i prostředí. Naprosto v pohodě i kamera, střih a dialogy - nic z toho se ve filmech s Arnoldem moc nevidí. A nejlepší na tom jsou všechny ty odkazy: I'll be back, Franco Columbu, tričko World's Gym, vtípky o steroidech, mistři aerobiku, kulturisté a wrestleři... wow. :)

    • 2.1.2015  13:28
    Predátor (1987)
    ****

    Jednoduché, přímočaré, klasické... prostě tak, jak to u filmů tohoto typu a této doby milujeme.

    • 2.1.2015  13:27

    Málo reflexe starých dobrých časů a schémat, kterých nebudu mít nikdy dost. Zdá se, že třetí Postradatelní se snaží být příliš pro mladé diváky a zapomínají na své věrné...

    • 2.1.2015  13:24

    Nečekaně příjemný kousek z děsivých Arnoldových začátků. Všechny westernové postavy (a je jich opravdu jen pár, takže je tu jednoduchý přehledný komediální příběh, co si na nehraje na nic většího) mají zvýrazněné vlastnosti až do roviny parodie, takže pobaví Kaktusový Jack (nesmrtelný K. Douglas), který je i v třiašedesáti ve skvělé formě (kéž by v ní byl i Arnold v jeho věku), a konečně velkou a milou roli, v niž doopravdy hraje má i Schwarzenegger, který radši stále chodí na dřevo, jen aby ho nezneužila jeho společnice s image sexy blond ikon evropských filmů.

    • 1.1.2015  10:52

    Mnohem zoufalejší kus z Arnoldových začátků než Herkules V New Yorku. Rafelson s Gainesem si hrají na umění, pak skočí do jakési parodie a hlavně jsou tak zahledění do své geniality, že si ani nevšimnou, že nepřečíst si anotaci filmu, tak nemáte šanci pochopit o čem to asi tak má být. Většina zařazených scén je zbytečná a ty, co by naznačily nějaký děj, tam pro změnu chybí. A kvůli tomuto štěku Arnold sundal deset kilo svalů, co nabíral několik let, takže navíc vypadá opravdu jako magor, co hraje na housle, tenis, plave a běhá - to je přece trénink na Mr. Universe, ne? ;) Milá byla jen hromadná pózovací scéna na závěr.

    • 8.3.2014  13:34

    Obvykle ve svém vztahu k filmu vycházím z toho, jestli se dá ztotožnit s jeho příběhem a postavami, ale u tohoto typu filmu dostávám něco jiného - přirovnala bych to k návštěvě muzea. U obrazů krajin a portétů osob si taky dokážu mnohé užít, aniž bych hledala příběh, takže v tomto ohledu u mne Vzestup říše (ačkoli jinak bez standardní úrovně příběhu) výborně fungoval. Vizuální potěšení, které mi mezi svými obrazy dodalo spoustu energie a z kina jsem odcházela namotivovaná na příští trénink. A nikdy se nevzdávat, bojovat do poslední chvíle. Navíc, kdo by chtěl vypadat jako tahle parta nevyrýsovaných a nesymetrických lidí v mimosezóně. Takže, je potřeba přidat! :)

    • 6.3.2014  09:08
    Angelika (2013)
    ****

    Na hranici mezi portrétem člověka a portrétem doby osciluje film, jehož spojující linií je vývoj mladé ženy 17. století, která se bouří proti svému osudu bezmocné dívky. Stejně výrazná jsou témata touhy po uplatňování moci, náboženského fanatismu a lidské hlouposti. Nová verze Angeliky usiluje o opravdovější znázornění příběhu, než předchozí zfilmování první knihy o Angelice, které hýřilo barvami a módou šedesátých let 20. století. V tomto filmu se skutečně najdou místa srovnatelná se zdařilými příbuznými z roku 2000, která autenticky obživovala historické události – konktrétně Král tančí (obdobné scény okolo umírajícího Mazarina a královy pochybnosti v souvislosti s frondou) nebo Vatel (Angelika v rudých šatech scházející ze schodů připomíná trápící se Mme de Montausier apod.). Na druhou stranu byste marně hledali alespoň jednu bolestí či touhou naplněnou scénu, jaké skýtá třeba Králova alej (1996) o Králi Slunce a markýze de Maintenon nebo upřímný pohled na skutečné postavy z masa a kostí (nikoli z pohádek a školních učebnic) jako byla scéna Ludvíka XIV. souložícího na živou Lullyho hudbu v Král tančí (2000). Za účelem výstižného ztvárnění příběhu trojice autorů (režírující Ariel Zeitoun, zkušený scenárista Philippe Blasband a dcera autorky Angeliky Nadia Golon) připravila scénář, který pro diváka události zjednodušuje tak, aby se neztratil v politicky mocenských zápletkách množství postav, jinak vystupujících ve třech prvních knihách nového vydání. Napsané dialogy postav bohužel neodrážejí ani ladění knih, ani předchozí výtvory Philippa Blasbanda, jako byla Nathalie (2003) nebo Pornografický vztah (1999). Osudový vztah lásky hraběte de Peyrac a Angeliky při veškeré snaze není uvěřitelný, je založen jakoby na rozumu a spojenectví dvou rebelů, kteří se odlišují od průměrných lidí své doby. Na druhou stranu, jejich podobnost, která v knižní sérii nejvíce vyplyne až v kanadské části, je z filmu dobře zřejmá. Příjemná ponurost interiérů společně s některými vhodně ztvárněnými vedlejšími postavami dělají příběh přesně tím, čím má být – okouzlujícím a přece reálným pohledem do druhé poloviny 17. století (např. atmosféra rozhovoru Plessis-Bellièra na terase u grand canalu, Angeličin pokoj s využitím zlatého rámování zrcadel nebo scény v dole). Ve filmu však taky probleskne pár momentů, které tuto atmosféru zásadně naruší (např. hned první scéna s Nicolasem u zalesněné zříceniny, která nedodává věrohodnost zeleni francouzského Poitou apod.). Zatímco se autoři dobře vyrovnali s využitím kombinace českých a rakouských interiérů a několika velmi krátkých leteckých záběrů na autentické lokace, troskotají na zhmotnění bohatství toulouského panství. Scénář sice několikrát připomíná, že hrabě de Peyrac, v tuto chvíli inspirovaný Fouquetovým osudem, se pokusil být bohatší, než král, avšak obraz ukazuje především chudou venkovskou šlechtu. Není naplněno očekávání osvícených a romanticky založených pánů a dam, kteří se zabývají trubadúrskou poezií. Celý pohled na film a mnohem více.

    • 30.12.2013  12:20

    Zatímco Pumping Iron I je svět plný zábavy a legrace, kde ani schované tričko není zlá schválnost, tak svět žen není nic, než slzy, krev a pot (a to přitom v 80. letech ani neměly žádné svaly a vypadaly jako dívky, co cvičí aerobic). Autoři filmu postupují úplně stejně jako v části ze světa mužů, ale tyto světy nemají moc společného. Opět využívají přehledné schematické znázornění postav: tenotkrát je místo nepříjemného, namyšleného Arnolda v hlavní roli Rachel a vy fandíte Bev Francis, které vystupuje na místě Loua Ferrigno. Taky je tu stejná postava "rodinné ženy" jako byl Mike Katz a ženy ve stínu Arnolda/Rachel, jako byl Franco. Jediné, co tu chybí je přátelství, zábava, společné tréninky... zkrátka to, proč svět bodybuildingu stojí za to milovat. V ženském provedení je to jen dřina, kterou každá sdílí jen se svým partnerem a trenérem. Přesto je to naleštěný výlet do krásných 80. let s velkými vlasy a barevnými oblečky, jaké se dnes už posilovnách bohužel nevidí.

    • 30.12.2013  12:09

    Nemůžu říct, že je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů, ale rozhodně film, který si pouštím hodně často, třeba o Vánocích. Úžasná forma "dokumentárního" filmu se schematickým znázorněním postav tak, abyste nenáviděli Arnolda a Wallera a s ztotožnili se s Louem a Katzem a obdivovali Franca Columbu za jeho výkony. Díky tomuto filmu si vždycky uvědomíte, jak důležité je mít posilovnu, kam chodíte rádi, kde všechny znáte a kde je spousta zábavy. Množství hlášek, které z filmu přešly v každodenní praxi snad ani zmiňovat netřeba. :)

    • 30.12.2013  11:54

    Nezabývám se genderem či feminismem, ale opravdu mi vadí, že příběhy o mužích, kteří potřebuí sex tradičně zaobalujeme do komediálních forem jako je třeba Dva půl chlapa (protože u mužů je to přece normální a zábavné) a příběhy o ženách do depresivnách dramat jako je Nymfomanka (protože u žen je to nenormání a smutné). Von Trier tak zfilmoval konvenční příběh pro pseudointelketuály, kteří se rádi baví o "hodnotném" umění, jaké viděli v alternativních divadelních hrách a dokumentárních filmech na ČT2 (už zdejší přehlídka nadstandardních komentářů něco naznačuje). Mimochodem Von Trierova Evropa je jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec a Nymfomanka největším zklamáním. Ale už si zvykám. I další jindy zajímaví autoři občas musejí natočit něco pro širší publikum a Nymfomanka se bude líbit všem tradičně smýšlejícím konvenčním lidem, kteří věří v zobrazení politováníhodného chudka ženy, která spí s mnoha muži, jen aby zaplnila prázdnotu a ve většině případů sex s nimi ani nemá ráda. Je to stejné, jako se širšímu publiku Tarantino zavděčil konvenčním Nespoutaným Djangem, ačkoli zklamal mě, která miluje jeho Hanebné pancharty...

    • 29.10.2013  17:34

    Kéž by Plán útěku více stavěl na dvou ikonách akčních filmů... Začátek a závěr spolu skvěle spolupracují, ale nekonečně dlouhá střední část příběhu absolutně postrádá dynamiku, která např. nechybí Postradatelným. Jinak řečeno, Plán útěku se (s výjimkou skvělého finále) tváří jako seriózní drama, do kterého mohli obsadit jakékoli jiné herce a Stalloneho se Schwarzeneggerem je pro něj škoda. Navzdory hlavnímu problému, je ale pro sentimentální fanoušky radost koukat na ikony klasické kulturistiky na plátně. Chci umět takhle stárnout...

    • 23.10.2013  16:30
    Pot a krev (2013)
    ****

    Film, u kterého jsem se bavila jednoduchou zápletkou, podanoua s bláznivým nadhledem. A současně film, po němž jsem se bavila různými přístupy lidí ke ztotožnění se s postavou. Klienti posiloven se ukázkově ztotožňují s uneseným mužem, necvičící lidé se ztotožňují s povrchním odmítnutím čehokoli podobného tématu kulturistiky. A my, pro které je posilovna víc, než domov, s hlavními hrdiny, protože "they believe in fitness." :))

    • 18.2.2013  17:14

    Měla jsem velká očekávání, o to muselo přijít větší zklamání. Takhle nudně a nezajímavě vyprávěný příběh se Tarantinovi už dlouho nepovedl. Možná se tolik bál, aby nebyl obviňován z vykrádání nejen jiných filmů, ale i sebe sama, že na Djangovi nebylo zajímavého prakticky vůbec nic. Zatímco Kill Bill nebo Hanební pancharti byli různorodým sletem do sebe zapadajících nezapomenutelných scén, Django je úplně obyčejně vyprávěným příběhem, jak by jej pravděpodobně natočil jakýkoli jiný režisér. Ok, Tarantino vám samořejmě ukáže i rozstříknutou krev, ale kde jsou nějaké vizuálně a hudebně nečekané scény, na které jen nadšeně koukáte s otevřenou pusou? Při povídání si o dojmech z Djanga jsem si uvědomila, že vyjmenovávám hromadu takto nezapomenutelných scén z Panchartů, ale nemám je s čím srovnat v Djangovi: nic. Vzpomínám si snad jen na střílení do sněhuláka.

    • 18.2.2013  10:54
    Doktorka z Dixie (TV seriál) (2011)
    ****

    První díl mně svou svižností a nápadem nachnul, zbytek první sezóny naopak děsivou pomalostí trochu zklamal. Přesto se jedná o příběh, se kterým se můžu dobře ztotožnit: Mladá doktorka se odstěhuje na malé město, kde o ni nikdo nestojí, ale naštěstí najde úplně běžného partnera, který jí pomůže vrátit se ze snobského světa vědy zpátky na zem. Od té doby může být normální a bavit se s obyčejnými lidmi ve skutečném světě... A ten zbytek hodných přátelských lidí, kteří nakonec uznají, že neměli pravdu, je pak fikční třešinka navíc, stejně jako se dobře kouká na vyrýsované pány - ačkoli, co se to s nimi ve druhé řadě děje? Když už mají roli, vykašlali se na dietu? V každém případě výborné obsazení neokoukaných tváří... a postav. Z druhé sezóny jsem našená mnohem víc, a proto doufám, že nebude žádná třetí, která by musela přijít s šílenými zvraty v životě hlavních postav a ponaučit nás o fukčnosti snobských stereotypů. Křičím "Néé George, nééé" - takhle vás vtáhne seriál, který funguje.

<< předchozí 1 2 3 4 5 9 13 17
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace