capka

Jasně, filmové zpracování takovéhle knihy je velká událost. Ale nadšení z výsledného filmu moc nechápu. První film byl aspoň jedinečný svou ponurou atmosférou a nezvykle pomalým tempem. Tenhle druhý mi nepřipadal jedinečný ničím. Většinu času to na mě působilo jako běžný akční film. Triková klišé, romantická klišé. Z příběhu a z přesahu, který nese kniha, zůstalo málo.

Zpočátku mě iritovaly zjevně inscenované scény, ale postupně jsem si asi zvykla nebo to začala brát jako součást specifického humoru tohoto filmu. Počin je to rozhodně zajímavý a podnětný, nutí k diskuzi a k přemýšlení, a to mám u filmů ráda.

Velmi zajímavé a sympatické postavy, je skvělé moci sledovat jejich cestu i jejich vývoj, jejich deziluze. Uvítala bych možnost víc pochopit zdroje té deziluze, je to všechno naznačeno, ale ne zcela přímo řečeno ústy hlavních postav. Každopádně moc cenný náhled na Ukrajinu takovou, jaká je či byla... a na to, jak moc je podobná Česku a evropským zemím celkově.

Bála jsem se, že to bude jen uměle vykonstruovaný doják bez valného obsahu, ale nakonec to bylo i docela podnětné. Uvědomila jsem si pár souvislostí a kontextu, o kterých jsem dřív nepřemýšlela. Trochu jsem si skrz film tu sérii prožila znovu, ale hlavně jsem si ji poprvé prožila jakoby v kůži jejích postav. Jak moc se někdy smazává hranice mezi hercem a postavou je... fascinující.

Komedie, až parodie - a v tomto žánru nemám co vytknout, smála jsem se mockrát a hodně.

Velmi citlivě a poutavě zpracované. Místy terapeutické (otázky a náhledy, které se hodí k zamyšlení), místy hladivé (záběry na krásy Sahary apod.)

Film mě nenudil, ačkoliv tuto tematiku, ani žánr nevyhledávám. Oceňuju sebereflektivnost hlavní postavy (ve srovnání s hrdiny akčních filmů, kteří jsou jen akční a dokonalí, ale nemají žádné pochybnosti, což nemám ráda). Na druhou stranu tam bylo tolik vizuálních i obsahových klišé a zbytečně dlouhých scén zcela o ničem (ach, vypracovaná těla v západu slunce, nekonečné honění ega u baru a podobné koniny), že mě jímala trapnost.  Emočně mě film nechal úplně chladnou, což mě překvapilo, protože vím, že Amíci uměj dojit emoce. Takže nevím, co si myslet. Nedojalo mě tam fakt nic, hlavní emocí byl ten pocit trapnosti a údiv nad tím, že to myslej vážně.

Čekala bych, že téma sopky bude v ději a příbězích hrát větší roli. V reálu to byla spíš trochu sonda do reality života malého islandského městečka, kde ten vliv blízkosti sopky se nezdá být nijak velký - spíš  zachycuje vliv turismu, ale ten je na Islandu už skoro všude, nejen tady. Klidně bych uvítala víc zajímavých postav pro širší náhled a hlubší pochopení.

Film milý, pár zapamatovatelných písniček a momentů, ale pro mě jako celek moc zmatený a exaltovaný.

Sympatický příběh vyhýbající se škatulkám a vyvolávající různé emoce v různých chvílích. Připomínka, že puberta je těžká pro všechny zúčastněné :-) Čekala jsem asi větší "hloubku zamýšlení," ale i tak ve mně příběh něco zanechal.