Martinibaby

Moje první Kdrama, které jsem měla tu čest a to štěstí vidět, neboť právě tenhle seriál mě nalákal k dalšímu průzkumu jihokorejské (seriálové) tvorby. Shlédnuto dvakrát a určitě ne naposledy, Secret Garden má kromě své lehce magické zápletky prostě neskutečné kouzlo a to jak v příběhu, tak ve skvostném hereckém obsazení i v hudebním podkresu. Zkrátka a dobře, nenechalo mě to chladnou - smála jsem se až jsem ze židle padala, brečela jsem až mě srdce bolelo, přesně jak to má na pět hvězdiček být.

Po dlouhé době film, který jsem zhlédla "jedním dechem" a při některých scénách jsem na nějaké dýchání pravda úplně zapomněla. Po dlouhé době film, který mnou nějak hnul.

Miracle Worker pro mě navždycky zůstane jedním z nejkrásnějších filmů, které jsem kdy měla tu čest vidět. Nejen že zpracovává hodně zajímavé a ctilivé téma, ale dělá to tak, že se člověk učí novým věcem společně s Helen. O tom že spolu s Anne obě herečky podávají naprosto strhující výkon snad ani třeba nemluvit. Film zachycuje nepředstavitelné tak, že z něj dělá onu zázračnou realitu.

My Mad Fat Diary mě osobně neskutečným způsobem zasáhlo, a to tak, že by to tak nejspíš bylo, i kdyby příběh postrádal neokoukané ale stejně (a ne-li víc) schopné herce, skvělou hudbu či deníkovou sem-tam animovanou stylizaci. Tahle (zatím) minisérie prostě má něco do sebe a nemusí nutně mířit na obézní část populace, aby zapůsobila - toť můj názor.

Pro mě prozatímní Cohenova špička :)

Nádhera. Prostě chci víc takovýchhle filmů. Pobaví, potěší, dojme, zahřeje. A to nevidím "desetipalcového hrdinu" poprvé ani naposledy.

Ani nevím, co mě štve víc - že zas Amíci obšlehli něco britskýho, nebo že je to pro změnu fakt dobrý :)

Dechberoucí, čemu všemu se dá vdechnout život a co všechno dechem bohužel oživit nelze. Mít srdce je srdcervoucí.. Aneb svět trochu jinýma očima.

Konečně po shlédnutí HD verze můžu říct, že jsem spokojená. Bylo by zcestné tvrdit, že filmová adapace někdy může do detailů splnit očekávání čtenáře knižních předloh - a já netvrdím, že se to v případě Breaking Dawn Part 1 povedlo. Co ale tvrdím je, že v mých očích je až na pár deailů a podivných scén (ano, například ta 'vetřelecká' s vlky) film přesně to, v co jsem doufala. Kdyby mi neustále vizuálně neměnili moje favorizované herce (Alice, Esme and seriously, what's up with Edward's hair?! =D), byla bych ještě spokojenější, ale i takto jsem si nesmírně užila jak film zobrazil všechny moje oblíbené a dlouho očekávané scény - SPOILER - svatba, líbánky (peříčka:)), porod a Bellina proměna, scény krásně atmosfericky nasvícené, barevně doladěné a podkreslené hudbou, která jako vždy stála za to. Nezbývá než doufat, že to aspoň v takovéto rovině dotáhnou až do konce.

První shlédnutí filmu Ai no mukidashi jakožto lehce přiopilá a s lehce přiopilými spoludivačkami na mě zapůsobilo poněkud jinak, než shlédnutí druhé v naprosto střízlivém a osamoceném stavu - obojí však velmi silně. Stále je to film, ve kterém je obsaženo naprosto všechno - vtip, láska, bitky, sex, víra, zoufalství, perverze, bezmocnost, ale hlavně láska... prostě život ve více či méně absurdní rovině. Napodruhé ve mě ale po skončení zůstaly pocity vážnějšího rázu, byť jsem teď byla přes prvotní šok a pobavení schopna vidět ve filmu i spoustu nedokonalostí. Ty byly ale s přehledem převálcovány naprosto skvostnými hereckými výkony a přinejmenším osobitým příběhem a 'poselstvím' filmu. Celek je něco naprosto epického, ve kterém si troufám tvrdit najde něco každý. Pro mě to bylo ověření toho, jak snadné může být rozložení lidské psychiky do poslední molekuly. Zakončení mě zahřálo u (mého bohužel čím dál tím víc skeptického) srdce a nechalo v něm kousky naděje. Co víc si od filmu přát?