Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Pohádka
  • Dobrodružný

Recenze (111)

plakát

Beckett (2021) 

První, o čem jsem u toho musel pořád přemýšlet, jak bych se v takové beznadějné situaci zachoval já. Trochu deprese. Pak ovšem přišlo pomyšlení, jak na tenhle old-school budou reagovat mladý a neklidný, co musí mít všechno přehledný, podaný polopatě a k tomu sto dvacet klipových střihů za minutu, aby jim to náhodou nepřišlo pomalé a neakční... a u toho pomyšlení jsem se už bavil. Skvěle se myslím povedlo i střídání vesnické zaostalosti (klidně se to vůbec nemuselo odehrávat v Řecku, ale někde v Turecku nebo Kazachstánu) a městské živelnosti, přičemž režisér dokonce odolal i  lacinému vizuálnímu podbízení v podobě přírodních krás a zdánlivě náhodného ukazování antických ruin. Postupem času se ovšem stejně neudržel, a z běžného turisty postupně udělal supermana, co sice syká bolestí s prostřelenou rukou, ale nijak moc mu to nebrání v běžném fungování. V tu chvíli už je tajuplnost ta tam. A když vše sklouzne k zoufalé předvídatelnosti (sorry - spoiler) v podobě pracovníka ambasády, u kterého snad jen lidi s IQ 80 mohou netušit, že se z něj vyloupne hajzl, a neodolá ani přelézání kolejí před jedoucím metrem, tak už je to v pytli. Finále, kde už je z hlavního hrdiny kříženec Indiana Jonese, agenta 007 a Jacka Sparrowa  (madam s kosou musí počkat až po titulkách), už se nese na vlně lehké trapnosti. Škoda.

plakát

Annette (2021) 

Mluvit o muzikálu je naprostá a čirá mystifikace: Tohle je rocková opera klasického střihu, chvíli jsem se u sborů nemohl zbavit neustále vyskakujících vzpomínek na  Lloyd Webberův Jesus Christ Superstar. Filmové pohrávání si se stylizací, střídání bombastičnosti s komorními záběry domu u lesa a bazénu, a vůbec svobodný přístup, ve kterém jako by se střídala divadelní teatrálnost a nudná realita, je dechberoucí. Naopak refrénové opakování banalit je občas až únavné. Jen se nemůžu zbavit toho, že "náročný film, který není pro každého"  a  "drama" na jedné straně, jsou trochu v rozporu s "pompézní show" a "žánrem k oddechu a zábavě" na straně druhé.  Herecké výkony hodné antické tragédie a skvělá hudba Sparks ovšem ční nad tím vším. Jsem moc rád, že jsem tenhle film viděl, ale zatím si nejsem jistý, jestli bych to dal ještě i podruhé.

plakát

Zrodila se hvězda (2018) 

Bradley Cooper mile překvapil jako režisér, Lady Gaga zas jako herečka. Jasně, čistokrevná romantika, příběh tisíckrát slyšený, viděný a znovu prožívaný, ale podaný přirozeně a v mezích možností svěže. Otřepané rčení, že sláva štěstí nepřinese je tu polopaticky předvedené tak názorně, že by to mohlo dojít i těm méně inteligentním. Velmi zdařile přenesená koncertní atmosféra. Plus jako vždy geniální Sam Elliott. Vlastně docela milé překvapení - zdaleka tolik jsem od toho nečekal...

plakát

Nesnesitelná krutost (2003) 

Příjemná, romantická a nenáročná komedie. Nic hlubokomyslného, za břicho jsem se u toho taky zrovna nepopadal - spíš jen tak občas úsměv v koutcích. Ale zábavná, to zas jo.Trochu chaotický a lehce překombinovaný děj vyrovnávají hlavně herecké výkony - Catherine je neodolatelná, Geoffrey a Billy Bob navzdory malým rolím roztomilí, George nejde pod svůj slušný standard. 75% a příjemně strávený čas.

plakát

Zlý časy v El Royale (2018) 

Zpočátku mi ta "inspirace" Quentinem T., skládající se příběhy a časové skoky, vadila. Postupem času ale, jak se vyloupnou souvislosti, to víc a víc přestávalo být důležitý. Jestli to někomu přišlo předvídatelný, pak se před ním skláním - já si s postupujícími odhaleními naopak říkal "kam se na tohle hrabe ten Quentin..." Pořád mě něco překvapovalo, ale zároveň tu nebyla ta občas až otravná Quentinova okázalost, velký ramena a záměrné přehánění - tady je vše tak nějak obyčejné, civilní, žádné citace z bible či neobyčejné myšlenky, žádné výjimečné a nadlidské výkony... tady se nikdo sám nevyhrabe z hrobu ani nezlikviduje sto dvacet po zuby ozbrojených protivníků... A i to fetování není až tak sexy. Ale atmosféra opuštěnosti a odporného slejváku je skvělá a přidává na dramatičnosti stejně víc. Nicméně chápu, že pokud potřebuje někdo klipově rychlé střihy, neustálé šokovat a vodit za ručičku, že se tu bude asi trochu nudit... Jeff Bridges je tu jen o něco málo horší než jako Dude, co mu pochcali tépich, a hodně se mi herecky líbil i Lewis Pullman. Naopak přechvalovaná Dakota Johnson opět těží jen ze svý hezký tvářičky... A Chris Hemsworth, když není polobůh a obdivovaný krasavec, je taky mnohem lepší. Ve výsledku to drží pohromadě a filmově funguje mnohem líp, než třeba Čtyři pokoje - a to ani Goddard k tomu nepotřebuje humor a všudypřítomné sarkasmy Jediný mínus, který nakonec zůstalo po hříchu nevyužitý, je nápad s hotelem na hranici. Turbulentní finále s excelentním happy endem mě skoro až dojalo.

plakát

Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983) 

Esenciální Chytilová. A nejen ve svém sarkasmu. Úžasné i po vizuální stránce - Jan Malíř je tu skvělý úplně stejně jako Leoš Suchařípa, pro kterého to byla jednoznačně životní role. A co se týče hudby a Stivínových improvizací, tak je zábavná už jen představa, jak "jednodušší" diváky musí provokovat a odpuzovat tím, jak se nepodbízí. Pozoruhodné je, jak se Chytilové podařilo i u zcela apolitického filmu vložit drobnosti, přibližující reálný socialismus ve svém všednodenním fungování - viz přebujelá byrokracie nebo scéna, která je jak parodií na četníka ze Saint Tropez, aneb "slunit se bez plavek zakázáno". Dál už jsou jen úvahy - byla by z Libuše Pospíšilové, která tu relativně malou roli zvládla na 120% skvělá herečka, kdyby jí k tomu někdo dal další příležitosti? Je opravdu ten film feministický, když z něj hlavní hrdina vychází jako ztrápený stárnoucí chudák, kterého ty mladé slečny - svou prázdností a hloupostí vlastně v mnoha případech tragičtější než je on sám - jen zneužívají ke svému pobavení, a baví se jeho nemohoucností? A čím jsem starší, tím mi tu silnější prvek připadnou všechny ty odkazy na stáří a jeho negativa - hlavnímu hrdinovi je 50, a stále více si uvědomuje, že život pro něj v podstatě skončil. Koukat na ten film je směs určitého masochismu, potvrzení si, že iluze nejsou na místě, a že jet ve vyjetých kolejích vždy končí marností... PS - Našel jsem si, že Františku Kovaříkovi bylo v době natáčení 96 (!) let. Obdiv.

plakát

Podfuk (1985) 

bizarní moralita. Jedna hvězdička navíc za skvělou parodii country, dobré herecké výkony ve vedlejších rolích (hodně netypický B. Poloczek!) a za cameo jednoho z nejlepších českých harmonikářů Petara Introviče.

plakát

Místa (2014) 

Typická ukázka filmu, u kterého divák cítí, že měli tvůrci potřebu sdělit něco velkého a nadčasového - ale bohužel tentýž divák to z filmu nemá šanci poznat či vydedukovat. Pokud tedy není jasnovidec. Může jen tušit - a nebo někde hledat nějaké vysvětlení tvůrců. Tři teenageři se plácají životem, jeden otec je alkoholik, druhý otec je mafiánský grázl, třetí je neznámý. Matka se zjeví jen jedna, a asi na tři minuty. Plus dědeček, co byl nejspíš estébák nebo tak něco, a je na to i v důchodu hrdý. Děj se víceméně nekoná - ústřední trojice se tak nějak poflakuje a jezdí na výlety. Zpočátku jsou dialogy i sexuální tápání zajímavé, ale brzo by to alespoň nějaký vývoj chtělo. Pokud se u toho někdo nechce nudit, může si užít skvělou atmosféru, skvělé herce, výtečnou kameru i atraktivní lokace, a moc pěkná je i hudba... ale na závěr stejně zůstává podivné prázdno, že jsme se stejně nedozvěděli, jak to bylo, a to, že největší gauner dostal, co mu asi patřilo, na happy end bohužel nestačí...

plakát

Láska je láska (2012) 

Syrová realita podaná jako něco absurdního a - hahaha - veselého. Prý komedie - buzna se nešťastně zamiloval, fotrovi žena zakazuje televizi, a fanoušek hiphopu neumí rapovat - no to jsme se nasmáli... Bohužel však podobně hledají a nenacházejí tisíce lidí... A důchodci, který řeší v Česku jednadvacátého století tentýž problém jako ti v USA před padesáti lety ve filmu Hádej, kdo přijde na večeři, taky bohužel nejsou ničím výjimečným. Děj je ovšem zbytečně roztříštěný a jednotlivá témata tak jen klouzají po povrchu. I když třeba despotická matka, týrající psychicky všechny ve svém okolí, by asi bylo téma, které by hravě utáhlo celý film samo... Největší škoda ale je všech těch zbytečných klišé typu "mladí zhulení", "slepá, co nic neslyšela o antikoncepci", o důchodcovi, co se mu -probůh děs a hrůza- líbí mladé a prsaté, ani nemluvě... Přitom herecké výkony jsou slušné (třeba Petr Nárožný by si podobných rolí zasloužil více) a i když to jako drama funguje mnohem lépe než jako proklamovaná komedie, pořád tenhle docela zajímavý film ustrnul někde na půli cesty. Ale možná se mýlím a skutečně chtěl pan režisér natočit něco ve stylu Román pro muže říznutý Život je život, kteréžto z toho nakonec vylezlo. (Ale pak by to asi za víc jak jednu hvězdičku nestálo)

plakát

Týpci a zbraně (2016) 

Komedie? Ani náhodou. Těch pár sarkasmů a výsměch byrokracii, která dovoluje něco tak bizarního, jako jsou milionové obchody dvacetiletých s kompletně falšovanou dokumentací, opravdu není nic komediálního. Absence kvalitního scénáře způsobuje, že namísto napětí a silného příběhu, je tu spousta hluchých míst, a neustálé očekávání, že tohle nedopadne dobře. Vlastně ani u hlavních hrdinů se nakonec ukáže, že to nejsou žádní nadstandardní hajzlové, ale spíš ňoumové s velkými rameny. A tipuju, že podobného "takykamaráda" , totálně bez morálky, asi poznal každý z nás. Ve výsledku se na to napoprvé kouká docela dobře, ale moc mě nenapadá, proč by se na tenhle film někdo koukal podruhé, než z důvodu totálního znudění. Mile překvapil Jonah Hill, který tu ukazuje, že dokáže i víc než jen ploché postavy dementů z crazy komedií a svou výraznost, a schopnost skvěle pojmout i vedlejší roli, dokazuje Bradley Cooper. Zbytek neměl moc co hrát. A největší překvapení? Ten téměř nerealistický happy end.